Vlastizrádcův všední den

Přinášíme vám unikátní přepis stenozáznamu z ranní pracovní porady přímo v sídle senátu, který se omylem dostal na veřejnost.

....

Bacha holky, dědek už de. Dobré ráno, pane předsedo !

Dobré. Tak co tam dneska máme ?

Celkem nic. Nic co by hořelo.

No sláva ! Nic co by hořelo...to mi připomíná - co ten plyn. Na kolik jim ho teda zdražíme ?

No Síkela říkal třikrát...

Třikrát ? To je málo. Čtyřikrát.

Jak prej si řeknete, pane předsedo.

Řekněte, ať zdraží čtyřikrát. Lidi mají prachů dost. Pak jim to Fiala může na trojnásobku zastropovat a budem za hodný.

Jo, volali z Boleslavě, že prej jim číňan odmítnul sto tisíc škodovek.

No a ?

Kvůli tomu vašemu slavnýmu Taiwanu. Tak prej kde vám to pak mají složit.

Ať nekecají, stejně do nich nemají čipy – však i to sem zařídil já. Volal ještě někdo ?

Ještě ten člověk ze Sberbanky.

Co chtěl ?

Nic, jen že by chtěl poděkovat, jak jste jim fandil, když jste byl ještě hejtman a uložil do tý jejich banky všechny krajský peníze už pět let předtím, než vůbec vznikla.

No jo, to ještě bejvávaly tunely...

Pak volala ta – ježiš, já to neumím nikdy říct - ta Decroix. Řvala do telefonu, že prej ste jí sebral funkci regionálního předsedy a ona se o tom dozvěděla až od cizejch z jůtubu.

Ať si moc nevyskakuje, dostala parlament. Já ty funkce potřebuju. Přece ví, že jsem se vsadil s Havlíčkem.

A jak jsme se pane předsedo domlouvali na nějaké té vlastizradě - máte tady dneska pauzu mezi půl druhou a druhou, hodilo by se vám to ?

To by šlo. Ale ty pravomoce na mě fakt přejdou ?

Měly by. I vrchní velení armády.

Na to kašlu, to bylo u čechů vždycky leda o vostudu. Ale až budu metál Bohdalce předávat JÁ, tak švára praskne závistí.

Odpoledne byste pak ještě mohl zajet do Telče sázet tu lípu. Maj to tam kvůli vám v květináči už deset let.

Nezkoušejte to zas na mě, víte že jsem od devadesátýho nevytáhnul z Paty prahy. Z Praty pahy - sakra, paty z Prahy, já se snad naučím na starý kolena anglicky, nebo co.

Co úplatky ? Donesl dneska aspoň někdo něco ?

Ne, nikdo nic. Čekaj až jak dopadnou volby.

Krysy. To je zase den. Von si každej myslí - ale dělat kariérního politika, to není žádná sranda. Sedět dvacet let v zatuchlým senátním kanclu a nesmět mezi lidi. Nemoct jim říct ani ČAU ! Takhle zajít si někam do parku, rozvalenej na lavičce s krocanem se vyfotit na fejsbůk, pozorovat motýle a jak si čápi nosej do hnízda, jak ryby v řece nastavujou podzimnímu sluníčku svá bříška, koupit si malinkej obytňáček, posprejovat ho a v pracovní době s kámošema třikrát projet čechy, moravu a tamto třetí vzadu nahoře... psát a podpisovat knížky, sdílet je než to zakážou, zaskočit sem tam na kafíčko k soudu vyřídit nějakou tu účelovčičku...

Ježišmarja, kdyby mě tak odsud chtěl konečně někdo vystrčit. Taky se děvčata někdy cejtíte tak strašně ... opotřebovaný ?