Volby do EP

Minulý víkend proběhly volby do Evropského parlamentu ve všech členských zemí EU. Dovolím si zde napsat své postřehy k tomuto tématu.

K volbám do EP se toho napsalo spoustu, řečeno bylo možné i nemožné a můj komentář nikoho nevytrhne ani moc nepřekvapí. Zvláště proto, že jsem laik, nejsem členem žádné strany ani hnutí a politiku sleduji spíše okrajově (aspoň z mého pohledu). Nicméně mám potřebu se z nastřádaných postřehů a pocitů vypsat.

Nefér jednání (nejen) ČT – do EP kandidovalo 30 politických uskupení (= strana, hnutí či skupina stran, viz SPOLU). Přiznávám, že některá z nich mohou působit komicky či prvoplánově. Nicméně jsem přesvědčen o tom, že v demokracii by mělo mít právo každé uskupení na to, býti v (byť krátké) debatě s protikandidáty a ukázat se potenciálním voličům. Tzv. vidět kandidáta v akci. V televizi se ovšem střídali členové pouze sedmi uskupení, mezi které se výjimečně dostal někdo z dalších tří či čtyř uskupení, u kterých byl dle prognóz potenciál dosáhnout ve volbách 5 %. Když to tedy zjednoduším, prostor v hlavních mediích dostala pouze třetina kandidujících. Že se tak stane u soukromého média, to chápu. Soukromé médium si k diskuzi může pozvat koho chce právě proto, že je soukromé a je plné právo diváků na médium se dívat (nebo posluchačů jej poslouchat), anebo jej odmítnout. Že se tak ovšem stane u státní ČT, to nechápu. ČT by měla informovat vyváženě, dát prostor všem názorům, což se podle mě nestalo. Neříkám tím, že by výsledky byly výrazně odlišné, ale jde především o princip. Mi tohle jednání nepřijde fér a spravedlivé.

„Prázdná nádoba“ – nejsem pro, aby se ve veřejném prostoru politici uráželi či napadali nepatřičnými výrazy. Ať si z očí do očí řeknou nebo napíší, co chtějí, ale debaty by měly mít jistou úroveň a také vypovídací a vzdělávací hodnotu. Zejména vůči divákům či posluchačům. Jsou politici, kteří mluví pěkně, poměrně dlouho, souvisle, ale vypovídací hodnota je blízko nuly. Jsou politici, kteří pojmenují věci, problémy přímo a pak jsou politici, kteří začnou odpovídat na otázku i téma, ale skončí u něčeho jiného. Ani do jedné kategorie neřadím paní Nerudovou. Jednak není politik (pro citlivé – ani politička) a za další se její rozhovory poslouchat nedají. Názor, že je více než 2 pohlaví, byť nedokáže specifikovat jaká (logicky, když jiná nejsou), ale měli bychom je respektovat nebo slovní útok na konkurenty, že se do EP dostali neonacisté a komunisté… Po prvním kole volby prezidenta pro změnu označila pana Babiše za zlo. Proč dostává tahle osoba toliko mediálního prostoru na rozdmýchávání konfliktů a svými výroky přispívá k rozdělení společnosti? Dobře, budu se o důvodech domnívat… Podotknu, že nejsem zastánce či dokonce volič ani pana Babiše ani pana Turka. U druhého jsem rád, že se do EP dostalo nové koště, které třeba první rok dobře pomete, zázraky od něj ovšem vůbec nečekám.

STAČILO! – zarazilo mě, byť v naši společnosti jen trochu, že někdy tohle uskupení předsedkyně KSČM a osobností bylo prezentováno jako „úspěch komunistů“. Rád bych věděl, co třeba na panu Dostálovi je komunistické? Jen proto, že tím tmelem a první na ráně je předsedkyně KSČM? Já nehledím na to, kdo má jakou politickou zkratku v závorce za jménem. Poslouchám to, jak ti dotyční mluví a co říkají, jak reagují, když mluví jejich oponent v diskuzi, jakým tónem mluví a jaká používají gesta při mluvení. V tomto ohledu musím říct, že paní Konečná mluví převážně k věci a pojmenovává skutečnosti tak, jak jsou. Na rozdíl např. od pana Zdechovského či pana Faksy. Pár debat nejen z Bruselu jsem viděl. Stejně tak „nerozumím“ tomu, proč pana Dostála nazývají přeběhlíkem či někoho, kdo prahne po tzv. teplém místečku. Bylo by fajn, kdyby si lidé, kteří tohle prohlašují, s panem Dostálem dali schůzku a vyslechli jeho pohled na situaci. Nemám důvod jeho verzi nevěřit. Sleduji jej pravidelně a dlouhodobě a myslím si, že je to přímý a upřímný člověk.

Rekordní účast – volební účast jsem odhadoval kolem 38 %, skutečnost nebyla až tak vzdálená. Hodnota 36,45 % je sice fajn, ale skutečně zajímá dění v organizaci, která čím dál více ovlivňuje naše životy, jen něco málo přes třetinu obyvatel? A to by měl být důvod k radosti? Zatím stále žijeme v systému, kdy výsadní právo k aspoň částečnému ovlivnění chodu ČR nám dávají volby. Je škoda, že nejsme schopni tohoto práva více využít. Mám podezření, že s naší určitou leností politici počítají. Účast sice rekordní, v mých očích ovšem stále slabá. Je mi jedno, že průměr v EU byl nižší. Já žiji zde, nikoli jinde a mám se starat především o svou zemi.

Propadnuté hlasy – tady těch hlasů (včetně mého) nebylo propadnutých tolik, jako ve volbách do poslanecké sněmovny. Což se dalo i čekat, při cca poloviční účasti. Přesto je to lepší výsledek než ve volbách do PSP ČR. I tak si ale myslím, že propadnutých cca 330 tisíc hlasů není zrovna málo. V tomto kontextu je k zamyšlení ona „magická hranice“ pro vstup ať už do sněmovny nebo EP, tedy 5 %. Tohle mi v pořádku nepřijde. V případě, že by vstupní hranice neexistovala, byly by volby a složení např. sněmovny podstatně zajímavější, ale především spravedlivěji zastoupené. Liché jsou pro mě argumenty, že to ve většině zemí funguje stejně nebo obdobně. Opět, důležitá je pro mě má vlast, nikoli sousední nebo přespolní. Tam ať si to dělají dle svého, je to každého věc.

Dalo by se najít dost bodů, ke kterým bych se krátce vyjádřil, ale tyhle mi jako první utkvěly v hlavě. Závěrem asi tolik… Po roce 1989 zde vládli modří, oranžoví, barevní, různorodí, ovšem ve výsledku se to stále opakuje. ODS, TOP 09, KDU-ČSL, ČSSD, dříve např. US a později např. ANO. Představitelé všech těchto uskupení nám střídavě vládli (asi „nejlépe“ si vede KDU-ČSL, tahle strana byla téměř v každé vládě, a to nemusela ani překročit hranici 15 %) a slibovali a slibovali. Po revoluci jsme měli za cca 30 let dohnat „západ“, po cca 35 letech jsme „západ“ skutečně dohnali a v některých případech snad i předběhli. Ve skutečnosti jsme se „západu“ životní úrovní a kvalitou života vůbec o něco málo přiblížili, za cenu „rozprodání republiky“ a dluhů, které ani děti dětí našich dětí nezaplatí. Přesto lidé budou stále volit tytéž strany a představitele dokola. Přesto občané ČR budou věřit slibům u těch, kteří je již zklamali. A já si říkám – PROČ? Úplně „nejlepší“ jsou vyjádření typu: „všichni jsou stejní, je jedno, kdo tam bude“. S takovým názorem zásadně nesouhlasím. Existují desítky stran a hnutí a některé z nich může mít program, který by tomu kterému voliči vyhovoval. A věřte mi, že každý si najde to své. Jen by to chtělo číst programy stran (stačí bodově), poslouchat i alternativní média (tam čas od času vystupují lidé i z mimoparlamentní scény) a být trošku aktivnější. Jenže to je pro spoustu občanů zřejmě moc práce či složité.

Každý má jiný pohled a svůj názor. Bylo by ale fajn, kdyby lidé poslouchali a neztráceli paměť, kdyby se prostě a jednoduše zajímali.

P.S.: diskuzi nechám otevřenou, dokud bude slušná a fér