Play-off, baráž, systém prolínání soutěží… Co je nejvíce fér?

V ELH započaly vyřazovací boje. A jako každý rok zároveň s nimi začala debata o tom, kolik týmů by mělo postoupit do play-off a samozřejmě se stočí i řeč na baráž. 100 lidí = 100 názorů. Tady je ten můj.

14 týmů v ELH, 12 postupuje do play-off. Tento systém byl před pár lety nastaven kvůli Covidu z důvodu nejistoty, zda-li všechny budou schopny odehrát všechna kola (k tomu jen poznámka – je otázkou, jestli by nebylo v té době lepším řešením přepočítání na průměrný bodový zisk z jednoho zápasu, jako to udělali např. v sousední německé DEL). V této době už takovýto systém pozbývá důvodů. Přesto se stále v naší nejvyšší soutěži drží. O pravém důvodu můžeme spekulovat. O tom ale až potom. Teď si uděláme malý souhrn evropských soutěží, jak to kde funguje.

DÁNSKO – 9 týmů, prvních 8 do ČF (uzavřená soutěž)

FINSKO – 15 týmů, prvních 6 do ČF, další 4 do OF (uzavřená soutěž, letos naposled)

FRANCIE – 12 týmů, prvních 8 do ČF, zbylé 4 hrají dvoukolově o udržení, poslední pak sestupuje

MAĎARSKO (Erste Liga) – 10 týmů, prvních 8 do ČF (uzavřená soutěž)

NĚMECKO – 14 týmů, prvních 6 do ČF, další 4 do OF, poslední sestup

NORSKO – 10 týmů, prvních 8 do ČF, poslední 2 do baráže se 2 nejlepšími z nižší soutěže, dvoukolově

POLSKO – 9 týmů, prvních 8 do ČF (uzavřená soutěž)

RAKOUSKO (ICE Hocke League) – 13 týmů, prvních 6 do ČF, další 4 do OF (uzavřená soutěž)

SLOVENSKO – 12 týmů, prvních 6 do ČF, další 4 do OF, poslední sestup

ŠVÉDSKO – 14 týmů, prvních 6 do ČF, další 4 do OF, poslední 2 o udržení (formou play-off)

ŠVÝCARSKO – 14 týmů, prvních 6 do ČF, další 4 do OF, poslední 2 o udržení (formou play-off)

VELKÁ BRITÁNIE – 10 týmů, prvních 8 do ČF (uzavřená soutěž)

Dvanáct soutěží (záměrně jsem vynechal KHL i NHL, protože to jsou „velké“ uzavřené ligy) a každá druhá má trochu jiný systém. Jsem ten, který pamatuje postup do play-off pouze prvních osmi celků, bez předkola (či OF, chcete-li). A přiznám se, že jsem příznivce právě tohoto modelu.

Mám za to, že play-off je za odměnu, je to stupňující se vrchol sezóny a něco, na co může (zejména průměrný či podprůměrný) tým být hrdý. Zároveň se pokusí vyhrát za každou cenu proti komukoliv a za jakéhokoliv stavu zápas, jede se tzv. na krev. Nyní si v ELH zahraje play-off 85 % zúčastněných týmů. Pouze dva týmy mají smůlu, z toho jeden ještě o to větší, že bude měsíc a půl čekat na prvoligového vítěze, který mu z únavy a zranění sice bude statečně vzdorovat, ale uspět může horko-těžko. Tak si pokládám otázku – je skutečně motivující dostat se do play-off a když to trochu zveličím, je důležité odehrát základní část, ve které se naprostá většina mužstev jen snaží o co nejlepší pozici? Že je výchozí pozice důležitá? Samozřejmě, každý detail je důležitý, zvlášť v hokeji. Jenže je důležitá i pro hokejisty samotné? 50 % z nich odpoví, že je dobře, že začínají na domácím stadionu, druhých 50 % vám řekne, že je výhodou začínat venku. Nakonec se většina shodne, že pokud chcete postoupit, musíte vyhrát i na soupeřově stadionu, přejít přes jakéhokoliv soupeře a že je úplně jedno, kde se hraje sedmý zápas. Takže jak je to? Teď to trochu přeženu, ale v systému, jaký je nyní nastaven by bylo možné zápasy nasimulovat podle Hockey Logic Indexu a hrát jen play-off. Jasně, blbost, ale když se nad tím zamyslíte, není to představa úplně mimo.

Jak jsem psal v článku o MS divize IIIB – konkurence je důležitá. Konkurence týmů může být především díky dobrým hráčům a ti budou dobří (kvalitní) hlavně díky ostatním hráčům, kteří se na jejich konkrétní místo chtějí dostat, alespoň mají tu ambici. Bez zdravé konkurence nebudou kvalitní hráči, bez kvalitních hráčů nebudou kvalitní týmy, bez kvalitních týmů nebude kvalitní liga, bez kvalitní ligy nebude kvalitní reprezentace a bez kvalitní reprezentace nebudou kvalitní výsledky na mezinárodních turnajích. Jestliže se zaměříme na to, aby nejen nejvyšší soutěž (tedy extraliga) byla v rámci možností co možná nejkvalitnější, měli bychom zase začít u hráčů. Když bychom počítali s pár náhradníky v každém mužstvu, bude průměrný hráčský kádr čítat cca 25 hráčů. Představme si, že bychom v ELH snížili počet týmů na 12. Tím pádem by najednou bylo cca 50 hráčů, kteří ve většině případů mají výkonnostně na to hrát ELH, ale nemohli by tam působit. Byli by „nuceni“ hrát první ligu, ovšem jejich ambice by (poměrně logicky) byla opět hrát extraligu. Pokud se do ní chtějí vrátit, musejí si to zasloužit svými výkony na ledě. Není pochyb o tom, že v případě konstantně dobrých výkonů si o angažmá v extralize dříve nebo později řeknou. A pokud ne, zkvalitní prvoligovou soutěž. Jestliže bychom totéž udělali právě i v první lize, zůstane (v teoretické rovině) 100 hráčů (50 z ELH posune dozadu prvoligové a 50 z první ligy „zmizí“ až do druhé), kteří by se museli přesunout do druhé ligy (tedy třetí nejvyšší soutěže). To jsou 4 týmy! Ve druhé lize by byl najednou přetlak a chtíč hrát vyšší soutěž a to větší. Ano, někteří hráči zvolí zahraniční angažmá, ale pořád to nebudou všichni ani převážná většina.

K tomuto výše psanému je samozřejmě nutná podpora všech ostatních v týmu a ona ambice. Nepochybuji o tom, že v každé lize (i krajském přeboru) se najde byť jen jeden ambiciózní tým, který by rád postoupil minimálně o jednu ligu výše. Tyto ambice by měli jít v kombinaci dobrých a kvalitních hráčů a také potřebných sponzorů, bez kterých u nás v podstatě žádný sport dělat nejde. Pro sponzory bude jistě zajímavější, když nebudou muset absolvovat zrádnou baráž, ale když jejich tým jako právoplatný vítěz své soutěže postoupí o soutěž výš. Jistě, že by měl také automaticky splnit požadavky svazu na stadion, nemít závazky vůči hráčům atd. A můj návrh na soutěžní model…??

ELH – 12 týmů, prvních 8 do ČF, poslední sestup do 1. ligy

1. liga – 12 týmů, prvních 8 do ČF (vítěz ligy postup), poslední sestup do 2. ligy

2. liga – česká a moravskoslezská část, každá 12 týmů, prvních 8 do ČF (vítězové svých částí vzájemné dvojutkání a vítěz postup do 1. ligy), poslední ve svých částech vzájemné dvojutkání a poražený sestup do krajské ligy

Poměrně jednoduché, motivující pro všechny týmy z prvních tří soutěží a zároveň díky nižšímu počtu týmů zdravé konkurenční prostředí. Nejen pro sponzory motivující. Takto by bylo v těchto soutěžích 48 mužstev, ve většině případů plně profesionálních. Nyní ve stejných soutěžích působí celkem 55 mužstev. Na můj vkus na poměrně malou zemi, byť se silnou hokejovou historií i základnou, příliš. Je více než jisté, že spousta lidí a fanoušků se mnou souhlasit nebude, to je naprosto v pořádku. Je to pouze můj názor, můj pohled na věc, který nemusí být ten nejlepší. Ale mohl by alespoň vést k začátku diskuze, ze které by nakonec konečný systém mohl vzejít. Jaký názor máte vy?

Na svazu říkají, že hokej je především pro fanoušky (a teď tu o Karkulce…), ale když jsem jim něco ke změně systému napsal, odpovědí mi bylo, že systém je nastaven, tečka. No jo, kde není vůle, není cesta.