Tygři koušou dál

TV Prima nám včera odpoledne konečně nabídla zajímavý souboj v rámci anglické Premier Legue - můj oblíbený klub Hull City zavítal do Birminghamu na stadion West Bromwich Albionu. Za normálních okolností by se mělo jednat o souboj týmů ze spodku tabulky, skutečnost je však naprosto jiná. Tygři totiž bojují o Ligu mistrů a ani WBA se neprezentuje jako jasný favorit na sestup!

Souboj nováčků vyzníval celý první poločas pro domácí tým s Romanem Bednářem na hrotu. Český útočník, který je podle mnohých odborníků i laické veřejnosti adeptem pro reprezentační dres, se ukázal jako fotbalista silný v osobních soubojích i při práci s míčem, jeho slabinou však je neustálé diskutování s rozhodčími, protivníky i spoluhráči. Mám za to, že tato činnost, která je mj. vyčítána například i Milanu Barošovi, pouze snižuje hráčovo soustředění a vytrhává jej z koncentrace.

Bohužel se zdá, že je to jedna z oblíbených českých vlastností, stačí se podívat na české trávníky a na průběh fotbalových utkání. Vždyť kolikrát za zápas můžeme vidět rozčílené hráče či trenéry, jak se hádají s rozhodčími a delegáty? Někdy se dokonce osočí i jeden „šéf lavičky“ na druhého. A tihle lidé pak mají být příkladem nejen pro samotné fotbalisty, ale také pro mládež, která se fotbalových utkání účastní coby diváctvo…

Ale vraťme se k odpolednímu zápasu. Utkání se hrálo ve vysokém tempu, jak je ostatně v Anglii zvykem, a ani o osobní souboje nebyla nouze. Ostatně již v desáté minutě musel Phil Brown, manažer hostů, sáhnout do sestavy a vystřídat zraněného Andyho Dawsona, svého obránce. Do přestávky na hřišti jednoznačně vládl domácí tým, měl více ze hry i více šancí vstřelit gól. To se mu nepodařilo, a tak když hráči odcházeli do šaten, na tabuli se skóre svítily dvě velké nuly.

Po pauze se obraz hry alespoň zpočátku příliš nezměnil, WBA se stále snažilo dobýt branku Tygrů a překonat jejich brankáře Boaze Myhilla. Góly však padaly na druhé straně, ten první vsítil hned ve 47. minutě po rohovém kopu Kamil Zayatte, kmenový hráč Young Boys. Dopomohla mu k tomu nedůrazná obrana domácích i chyba Romana Bednáře, který výborně kopnutý centr podskočil. O čtvrt hodiny později se oranžovo-černá část hlediště radovala znovu, to když D. Mauricio Geovanni netradičně zblízka a ještě navíc hlavou rozvlnil domácí síť podruhé. Úžasnou dvacetiminutovku pak završila branka Marlona Kinga z 66. minuty. Po ní začali fanoušci domácích pomalu, ale jistě opouštět stadion, a tak neviděli ani zoufalou snahu svého týmu vstřelit alespoň jeden „gól cti“, ani hráče hostů, kteří se fotbalem skvěle bavili a o výsledek se strachovat vůbec nemuseli.

Hull City nepředvádí nejlepší fotbal v Anglii a nemá ve svém kádru žádné hvězdy ani výrazně technicky nadané hráče, ale fotbal hraje s nadšením a buldočí zarputilostí. To, kolektivní pojetí hry a výborná produktivita Tygrů pak vedou k jejich nečekanému, ale o to lepšímu umístění v tabulce Premier League. Doufám a věřím, že jim současná skvělá forma vydrží co nejdéle a že budou snad i ty nejbohatší a nejslavnější kluby anglické ligy prohánět ještě pěknou řádku týdnů.