Němci v Africe září - a rozhodně ne náhodou, II. část

V předchozím článku jsem se zmiňovala o tom, že nejhezčí, příp. nejatraktivnější fotbal na právě probíhajícím mistrovství světa v Jihoafrické republice předvádí jednoznačně výběr Německa. Není to žádná náhoda a prapůvod těchto kvalitních výkonů musíme hledat šest let nazpátek, kdy k německé reprezentaci zamířil bývalý skvělý útočník a později trenér Jürgen Klinsmann.

Na EURO v roce 2004 v Portugalsku byli Němci doslova jaloví. Z českým „B-týmem“ plným obvyklých náhradníků prohráli 1:2 a už po základní skupině putovali s ostudou zpátky domů. S tehdejším stavem německého reprezentačního týmu se však nehodlalo vedení tamního svazu smířit a povolalo na lavičku jednu z mnoha svých bývalých hvězd, za mořem žijícího snajpra Jürgena Klinsmanna.

Tento muž na volání své domoviny slyšel a na cestu si s sebou „přibalil“ početný realizační tým odborníků přes fyzickou přípravu, ale také např. sportovního psychologa či kvalitní fyzioterapeuty. Všichni hráči, kteří tehdy patřili do širšího výběru reprezentace, podstoupili náročné fyzické testy, které odhalily jejich rezervy, mezery v tréninku a špatné návyky. Klinsmann se svým týmem pak každému hráči „na míru ušili“ individuální přípravu, která měla fotbalistům pomoci zlepšit jejich výkonnost a v konečném důsledku tedy i hru celého týmu. A když se k tomu přidalo také několik doslova mistrovských trenérských tahů (např. přeřazení do té doby čistokrevného útočníka Lukase Podolskiho na pozici ofenzivního levého záložníka), německý národní tým náhle opět budil respekt.

Na domácím světovém šampionátu, který se konal pouhé dva roky po pro Němce potupném mistrovství Evropy v Portugalsku, už výběr německých hvězd zase zářil - a řádil. Pod Klinsmannovým vedením se Němci probojovali až do semifinále, kde sice prohráli s pozdějšími vítězi z Itálie 0:2 v prodloužení, bronzové medaile si však Portugalskem vzít nenechali a u svých fanoušků i nezaujaté veřejnosti zanechali výborný dojem ze skvělé hry, kterou po celou dobu šampionátu předváděli.

Po domácím mistrovství přešel Klinsmann na klubovou úroveň do mnichovského Bayernu, kde se mu ovšem nedařilo ani zdaleka tolik jako u národního týmu a po roce byl odvolán. U německé reprezentace na práci, kterou Klinsmann odvedl, však nerezignovali a novým trenérem byl jmenován jeho tehdejší asistent Joachim Löw. Ten pokračoval v nastolených trendech a Německo se stalo postrachem soupeřů. Na evropském šampionátu 2008, který společně pořádalo Rakousko a Švýcarsko, se německý tým prostřílel až do finále, kde nakonec po boji podlehl Španělsku 0:1.

Němci tedy znovu zůstali těsně pod vrcholem a z titulu šampionů se neradovali. Jejich hra však fanouškům již šest let přináší potěšení a letos znovu i naději. Naději na to, že na třetí pokus se německá reprezentace konečně stane mistrem a pozvedne nad hlavy svých hráčů pohár pro vítěze. A ta naděje rozhodně není malá, zejména vydrží-li hráčům jako Bastian Schweinsteiger, Miroslav Klose a Thomas Müller jejich skvělá forma.

Co z toho plyne pro český fotbal? Jaké ponaučení si z Německa na závěr vzít? Třeba to, že fyzické testy se nemají házet do koše a sportovní psychologové nejsou k smíchu. Že je potřeba neustále na sobě pracovat a nebránit se moderním metodám tréninku. A že každý člověk má určité rezervy, jen je potřeba je správně a včas odhalit, aby mohly být naplněny a využity ku prospěchu všech.

Takže Němci, do toho! Zasloužíte si vyhrát už jenom díky svému přístupu, který by se měl stát příkladem i pro všechny ostatní. A hlavně pak pro Českou republiku, kde se neustále hledají výmluvy, proč to či ono nejde, ne jak to udělat, aby to šlo. Fandím Vám!

P.S.: První část tohoto článku, pojednávající o letošním reprezentačním týmu Německa z hlediska složení hráčského kádru, naleznete na mém blogu v rubrice Sport -> http://tesnerova.blog.idnes.cz/clanok.asp?cl=145820&bk=59177.