Třeboňská veverka vypráví II. - Jak se budu jmenovat?

Zdravím. Říkají mi Miky, To Miky. A někdy taky Tomiky. Jsem třeboňská veverka, speciální druh. Jsem totiž plyšák.

Minule jsem slíbilo, že vám vysvětlím, proč o sobě mluvím ve středním rodě. Vysvětlení je vcelku prosté, i když možná poněkud zvláštní.

Když si mě Panička přinesla domů, dala mi jméno Miki. Jen tak, bez ničeho dalšího a bez velkého přemýšlení. Pak se ale začala s tím velkých chlupatým člobrdou… - Co? Cože? Jo aha… - Tak prý o něm mám mluvit jako o Páníčkovi. No tak teda jo, je to kratší. Ale zpátky k věci. Pak se totiž Panička začala s Páníčkem dohadovat, jestli jsem TEN Miki, tedy on, nebo TA Miki, tedy ona. No a protože se nějak nemohli shodnout, usoudili, že jsem TO. A tak vzniklo moje celé jméno. Ono „To“ vlastně není jméno, jak už jste určitě pochopili, ale určení rodu.

Panička má vůbec zvláštní přístup k pojmenovávání lidí, zvířat a věcí. Vezměte si třeba mého kamaráda Sapíka. Víte, proč se mu tak říká? Jestli si ještě vzpomínáte, Sapík je mýval. No a skuteční, živí mývalové jsou známí tím, že si všechno, co dostanou, umyjí ve vodě. A co používáte vy, když třeba myjete nádobí? Správně, saponát. Jak už vám tudíž nejspíš došlo, Sapík je jistou zpodobeninou tohoto výrazu. - Co zase? Vážně? Hm… - Právě jsem se dozvědělo, že jméno Sapík nevymyslela Panička, ale její tatínek. Tak nic, ale aspoň vidíte, že ten trošku neobvyklý přístup ke jménům mají nejspíš v genech. Nicméně hned vám dám jiný příklad.

Panička sice moc není na takové ty počítačové hry a herní konzole, které jsou dneska tolik moderní, ale podle vlastních slov už několik let „ujíždí“ na Football Manageru. Prý je to hrozně návykové a těžko se s tím přestává. A asi je to fakt, zrovna nedávno jsem se koukalo a nestačilo se divit. Panička má totiž rozehranou verzi z roku 2010, která začíná na podzim 2009 - a přitom na monitoru měla září 2045!

Ale proč to všechno říkám. Panička si všechny hráče svého týmu ukládá pod různé přezdívky, jejichž významům ovšem (nejspíš nejen) já tak úplně nerozumím. Třeba takový hráč Kolář, kterému dala přezdívku Kovář, to bych ještě pochopilo. Ale víte, proč přejmenovala Tima Breua na Kutila nebo Ondřeje Švacha na Ferdu? Podle Paniččina vysvětlení je to zcela zřejmé - Kutil podle kutila Tima ze stejnojmenného seriálu a Ferda podle postavičky z knihy pana Sekory, křestním jménem Ondřeje. Tak co, už chápete? Ne? Nevadí, ani zdaleka v tom nejste sami.

Chcete další příklad? Jak je libo, stačí se podívat na jména živých chlupáčů v naší rodině - rádoby husky Lucky Luke přezdívaný Vlk (nebo taky Špinavý-hadr-na-podlahu); přerostlý německý ovčák Sunny Boy, jemuž se říká Drak nebo Štěňátko (to je obzvlášť humorné vzhledem k tomu, že ten baskervil je jen o málo menší než německá doga) nebo chlupatější z Paniččiných koček Majka, které se ovšem málokdy řekne jinak než Veverka (nebo Zlato). A v neposlední řadě je tu ještě Myška, nyní také Kulička. Což ovšem - světe, div se! - není skutečná myš, dokonce ani potkan, ale také kočka! Pravda, je celá šedá, tak nejspíš proto.

Jak sami vidíte, přístup mojí Paničky ke jménům je, řekněme, nevšední. Originální. Neobvyklý. Myslete si o tom, co chcete, každopádně už se nedivte, že jsem „ono“.

Váš To Miky