Stát si za svým? Ale kdeže!

Jedna relativně nedávná osobní zkušenost s dámou či spíše dívkou, která tvrdila A a dělala B... Nebo ještě spíše Z.

Na začátku byla chytrá holka. Sice možná trochu praštěná a ne zrovna královna krásy, ale docela zábavná. Ukecaná. S obrovským přehledem. Ráda četla, sledovala ekonomiku, politiku, ekologii. Jediné, čím vysloveně pohrdala, byl sport. 

Dobrá, to všechno jsme o ní věděli a brali jsme ji takovou, jaká byla. Jenže postupem času se začala měnit - a to tak, že radikálně. Nejdřív se to projevilo v diskuzích o životě, když začala s tím, jak jsou Češi hrozní, malicherní, připos*aní, pořád se jen vymlouvají a nic neumí. Brali jsme to s nadhledem, vždyť i ona byla jednou z nás, Čechů. Jenomže ona pokračovala. Jak chce cestovat, protože Česká republika je příšerná, zaostalá země, jak by nejraději každý rok bydlela v jiném státě a sbírala zkušenosti, jak by její děti (manžela ani partnera nechtěla, děti ano) jezdily všude s ní a starala by se o ně chůva. Že děti žádné "kořeny" a "doma" vlastně nepotřebují, pokud jsou s matkou, že se díky tomu cestování víc naučí, víc poznají. Naše argumenty - a co zbytek rodiny, co jejich kamarádi - nebrala na vědomí. 

Fajn, byl to její život, nakonec jsme to vzdali. Jestli to tak chce, prosím, bránit jí v tom nebudeme, i když jsme si mysleli své. Ale ona nepřestala, začala do nás rýt. Každý názor, který se neslučoval s její vizí, byl špatný, hloupý, někdy až idiotský či imbecilní. Nadávala nám do debilů, usmrkánků a tupého stáda plného volů jen proto, že jsme nesouhlasili s jejím mnohdy až radikálním pohledem na svět, resp. na českou společnost.

Tou dobou už si proti sobě začala poštvávat i ty nejodolnější z nás. Říkat nám, jací jsme kreténi, když sledujeme sport? Když nečteme knihy v angličtině? Nebo když dáváme přednost určité jistotě před riskováním? Pořád víc a víc vykřikovala, jak trh zachrání všechno, jak lidé, kteří berou podporu (bez ohledu na důvod, tedy včetně zdravotně indisponovaných), jsou hloupé bandasky a flákači, jak si přece každý člověk může dovolit klidně ze šrajtofle vytáhnout třeba dvacet tisíc na novou ledničku - to přece není žádný problém!

Když jsme argumentovali tím, že ona studuje již třetí vysokou školu a ani jednu dosud nedodělala, že i když chodí na brigádu, stále ji živí její matka a nechává ji bydlet zdarma v jejich domě a že tudíž nemůže tak úplně chápat hodnotu peněz, vysmála se nám. Prý co my víme. Jenomže my víme, milá dámo, my ano, zatímco ty si asi myslíš, že peníze rostou na stromě.

A pak se jednoho krásného dne urazila kvůli úplné a naprosté prkotině (aktualizace smajlíků) a odešla. Tedy, odešla... Hlásala, že odchází, s velkou pompou nám dávala najevo, že už s námi nechce nic mít, že jsme zabedněnci a tupá masa, která si neumí stát za svým. Fajn, řekli jsme si, jdi si. Bylas tu s námi sice dlouho, ale my to přežijeme.

Po čase se ovšem ukázalo, že milá mladá dáma je tam s námi stále. Přesněji řečeno odešla jako... říkejme třeba slečna Kočka a vrátila se coby slečna Tygr. Ano, pouze si změnila jméno, svou přezdívku, ale byla stále s námi. Dokud to bylo jen veřejným tajemstvím, držela se, neryla do nás a opět byla, alespoň na pár týdnů, snesitelná a v pohodě.

Nakonec to ale prasklo. A místo toho, co by se dívka umoudřila a v klidu nám vysvětlila, proč předtím udělala takový tyjátr se svým demonstrativním odchodem, začala se nám vysmívat. Prý co jsme to za paka, že ona nikdy neřekla, že odchází (což nebyla pravda a doteď na to existují písemné důkazy), jak jsme si to vůbec mohli myslet a podobně. Vrátila se ke svému způsobu vyjadřování - ba co hůř, ještě "zvýšila obrátky" a pouštěla se do nás na každém kroku, kvůli každému slovu!

No, co myslíte, jak to mohlo dopadnout? Znechutila nás, znepřátelila si nás a některé i pěkně nas*ala. A tak jsme se zařekli, že ji budeme ignorovat. Některým to sice nevydrželo (bohužel její schopnosti vytočit člověka na nejvyšší obrátky jsou až obdivuhodné), ale většině z nás se daří ji nevnímat, nereagovat na ni nebo její hlášky s úšklebkem přecházet. Není to naše vítězství, ale není to ani naše prohra. Přijali bychom ji zpět, i když většinu z nás před svým rádoby odchodem už docela štvala, kdyby se ovšem zachovala alespoň trochu rozumně a moudře a přestala vystupovat jako rozmazlený pubertální zmetek.

To se ovšem nestalo a dívka Tygr alias Kočka nás dovádí k radikálním krokům. Snažíme se jí zamezit vykládat nesmysly a urážky, mažeme ji, kde můžeme, zabraňujeme jí ve vstupu do klubů (ano, jistě už jste sami pochopili, že mluvím o dívce, která se vyskytuje na jednom nejmenovaném internetovém kecacím serveru). A dokud se nenaučí chovat a vystupovat jako dospělý člověk, kterým by už dávno měla být minimálně vzhledem ke svému věku, budeme to tak dělat i nadále. Bohužel pro nás - a bohužel pro ni.

Pravděpodobně by bylo pro všechny lepší, kdyby tenkrát dodržela své slovo a skutečně odešla.