Tak jsme včera viděli další zápas naší slavné fotbalové reprezentace, ve kterém svou ne nevýznamnou roli opět sehrálo ono pověstné "štěstíčko", resp. "smůla" ("smůlička", chcete-li). Nebo že by ne...?
Naši hráli o 100 % lépe než ve středu ve Slovinsku, na nadšeně bojující Slováky to ale nestačilo. Co z toho, že jsme měli míč častěji na svých kopačkách? Už statistika střel na bránu totiž ukázala, že tak slavné to z naší strany nebylo - a co víc, naši soupeři vyslali na bránu Petra Čecha hned dvojnásobný počet střel!
Přesto (či snad právě proto) jsme se po zápase jako obvykle dozvěděli, že "takový je fotbal", "štěstí nám dneska nepřálo" a "byla smůla, že to tam Davidovi (Jarolímovi) nespadlo, stačilo pár centimetrů". Mimochodem, Jarolím včera předvedl velmi dobrý výkon a ukázalo se, že dostane-li důvěru, může být pro reprezentaci velice platným hráčem. Tak uvidíme.
Svádět naši včerejší prohru na smůlu (či nedostatek štěstí) by však byla obrovská chyba, které se ovšem naši fotbalisté, trenéři i členové svazu dopouštějí často a zdá se, že i s chutí. To, že včera kluci předvedli občas i nějakou tu fotbalovou akci, nepřisuzuji náhlému prozření Petra Rady a jeho "kumpánů" na lavičce národního týmu, ale vůli a chuti alespoň některých hráčů dokázat sobě i divákům, že fotbal přecijen umí.
Tedy alespoň někteří. Pořád třeba slýcháme, jak je na tom Milan Baroš špatně, když nedostane přihrávku do běhu. Podívejme se však také na to, jak a zda vůbec se tento hráč svým spoluhráčům nabídne, uvolní a rozběhne směrem k bráně. Včera to předvedl všeho všudy dvakrát - a pokaždé doputoval s míčem až za koncovou čáru bez toho, že by se pokusil nahrát či obejít protihráče. Jinak jsme ho v obou reprezentačních utkáních viděli spíše jen postávat, rozhazovat rukuma a rozčilovat se. K čemu je hráč, který dle vlastních slov potřebuje balony do běhu a na nohu, ale sám neběhá a nenabízí se, neudělá dva kroky navíc?
Naopak Liboru Sionkovi ani jeden z odehraných zápasů přiliš nevyšel, snaha se mu však upřít nedá (na rozdíl od některých jeho spoluhráčů). Libor je přesný opak Baroše - už sice není nejrychlejší a jeho zpracování míče taky trochu pokulhává, ale snaží se, pohybem vybízí spoluhráče, aby mu nahrávali do volných prostor, bojuje, zbytečně nepadá a rozčiluje se, jen když je opravdu v právu. Jinak sklopí hlavu a běží zase zpátky do obrany, aby vypomohl. Toho si na něm cením.
Cítím potřebu zmínit se také o Janu Polákovi - buldokovi s kvalitní dalekonosnou střelou, alespoň to se o něm vždycky říkalo a stále říká. Možná, že v Anderlechtu září, nevím, zápasy belgické ligy nesleduji. V reprezentaci se však Polákovi už dlouho nedaří. Na pozici defenzivního štítu chybuje, zbytečně (a mnohdy velice nevybíravě) fauluje, dostává (zcela poprávu) spousty žlutých karet a s jeho pověstnou střelou z dálky je to taky slabé. Pokud nepřestoupí do jiného klubu a nenaučí se hrát jinak, snad by bylo i lepší jej už nepovolávat. Při jeho obranných zákrocích totiž často trnu, zda zápas náhodou nedohrajeme v deseti...
O ostatních hráčích asi nemá ani moc smysl se zmiňovat. Rozehnal včera opět předvedl "brücknerovské baroko", ani Kováč se moc nevyznamenal. Budiž mu však ku prospěchu, že v klubu už dlouho hraje na jiném postu. Jankulovski už není, co býval, navíc v AC Milán hrává poslední dobou častěji v záloze než v obraně. I proto měl dle mého názoru nastoupit v obraně Michal Kadlec a "Janek" se měl posunout před něj na místo (ve Slovinsku i včera na Letné) tragického Plašila.
To už jsou však jen spekulace a oblíbená "kdyby". Prohrálo se, MS se vzdaluje. Pokud tento neúspěch však povede k razantním změnám ve vedení svazu i reprezentace, pak jedině dobře.
