Reprezentovat za každou cenu?!

Při pročítání diskuzí pod sportovními články v průběhu několika posledních dní nelze přehlédnout jasnou zprávu diskutérů, která směřuje k českým (a moravským a slezským) sportovním svazům - proč jezdí na vrcholné akce sportovci, kteří nemají ani tu nejmenší naději na úspěch? Je správné vysílat na olympiády a světové a evropské šampionáty borce, kteří se neprobojují z kvalifikací a kteří dokončují své soutěže na posledních místech bez naděje na zlepšení? Má cenu plýtvat penězi (nejen) daňových poplatníků proto, aby si sportovci "vyrazili na zkušenou"?

Chtělo by se říci ano, zůstává tu však jedno velké ALE...

Všichni jsme jistě schopní uznat, že zkušenosti a "otrkání se" jsou důležitou součástí (nejen) sportovního života. Vždyť komu z nás šlo všechno hned poté, co jsme nastoupili na nové místo v práci? Nicméně jak je pak možné, že například Slováci měli na OH jen 56 svých vyslanců - a přivezli stejný počet medailí jako naši reprezentanti, kterých však do Pekingu dorazilo více než dvakrát tolik (přesně 134)? Je snad "cosi prohnilého ve státě českém", nebo jde pouze o náhodu?

Já osobně neberu právo na účast na vrcholné sportovní akci žádnému sportovci, pokud - znovu opakuji POKUD - takovýto sportovec dlouhodobě, resp. nikoliv náhodně prokáže, že na to má. Je sice hezké, že někteří naši atleti odletěli do Pekingu, protože splnili limity, ale jakým způsobem? To, že někdo jednou jedinkrát v roce čirou náhodou a s přispěním velké dávky štěstí překoná olympijský limit (a to ještě spíš B-limit), podle mého není dostatečné. Sportovec, který chce reprezentovat svou zemi, by měl být v jistém smyslu také soudný a uznat, že skončit ve své disciplíně mezi posledními, to se za dobrou reprezentaci prostě pokládat nedá.

Ano, můžete namítnout, že třeba dálkař Roman Novotný splnil limit až na poslední chvíli a také ho přeskočil pouze jednou - a přesto dokázal vybojovat solidní osmou příčku! Ale kolik takových bylo? Jeho úspěch byl spíše zázrakem než prokázáním dobré formy a připravenosti na Hry. Mohla bych naopak jmenovat x dalších sportovců, kteří v konečném součtu vypadají skutečně jen jako výletníci, sportovní turisté, jejiž cestu do Pekingu hradili nejen sportovní svazy, ale zprostředkovaně také všichni daňoví poplatníci. Namátkou třeba naprostá většina našich plavců. Nebo lukostřelci. Případně trampolínistka Lenka Honzáková, která sama před olympiádou prohlásila, že úspěchem pro ni bude, když neskončí poslední. Podařilo se, byla předposlední...

Tedy pardon, ale hlasuji pro to, abychom takovéto sportovce na vrcholné oslavy sportu, jakými OH bezpochyby jsou, nevysílali. Spíše než čest a radost nejen sobě, ale i své zemi a jejím obyvatelům totiž přivezou jen zklamání.