Ostuda na Letné

Pohár UEFA má za sebou první vyřazovací boje, o postup do základních skupin dnes večer bojovala obě pražská "S" a Baník Ostrava. Nejhorší výchozí pozici měl posledně jmenovaný, nejlepší naopak Sparta Praha. I proto považuji konečnou remízu 3:3, která se dnes zrodila na Letné, za snad největší možný propadák večera.

Jsem fanynkou fotbalu, v evropských pohárech přeji úspěch všem českým klubům bez výjimky, v české lize pak nejvíce mých sympatií posbírá právě mnohonásobný mistr ČR z hlavního města našeho malého státečku - Sparta Praha. Nicméně jsem fanynkou velmi kritickou a dalo by se říci, že i vcelku náročnou. A proto si teď nebudu brát servítky a hodlám to těm "našim" primadonám pěkně natřít!

Nebudu tu rozebírat první utkání ani řádění chorvatských fanoušků v centru Prahy, o tom už toho bylo napsáno a řečeno víc než dost. Teď jsem však víc než jen trochu naštvaná a rozhořčená a podle toho taky bude následné hodnocení vypadat. Odpusťte mi tedy všichni, jimž se to bude s odstupem času zdát možná až moc drtivé a kritické.

Ostuda, trapas, naprostý kolaps, výbuch - to jsou jen některá slova, kterými lze popsat a vystihnout dnešní odvetný zápas Sparty s Dinamem Záhřeb. Bez ohledu na předvedenou hru, která navíc rozhodně nedosahovala evropských parametrů, je třeba říct pravdu naplno a správně ji pojmenovat. Sparta byla marná, její defenziva děravá jako švýcarský ementál a ofenziva fungovala jen před vápno soupeře. I když se hráči snažili - třeba takový Marek Kulič předvedl velmi dobrý výkon, na něj skoro až neuvěřitelný -, k ničemu pořádnému to nevedlo.

Snad nejslavnější hráč dnešní sestavy Sparty, rebel Tomáš Řepka, rozhodně neměl svůj den. Netvrdím, že by zrovna on mohl za góly, které pražský tým obdržel, ale faktem zůstává, že svůj mnohdy velice jistý výkon korunovaný parádičkami a kličkami dnes prostě nepředvedl. Možná byl problém tak trochu i v jeho parťákovi ve středu obrany Štěpánu Kučerovi, který dle mého nemá v základní sestavě co pohledávat. Pod třetí gól v síti českého klubu se bohužel podepsal i obvykle velmi dobře chytající Matúš Kozáčik, který nedokázal udržet relativně lehčí střelu soupeře a vyrazil ji přímo proti kopačkám dobíhajícího útočníka. Petr Voříšek ani Marián Had pak minimálně směrem dopředu rozhodně neukázali to, co bych od krajních obránců moderního střihu očekávala. A o jejich defenzivní činnosti by se také dalo hovořit trochu déle...

Ve středové řadě nastoupil coby defenzivní štít Luboš Hušek, ten ale nebyl v zápase pořádně vidět. Před ním se poskládali Karol Kisel, jenž snad až na jedinou střelu do břevna nepředvedl nic vyjma zkažených přihrávek, Jiří Kladrubský, který ukázal velmi slušný výkon dopředu, dal dokonce dva góly svého týmu, ale v defenzivě trochu tápal, a Miroslav Matušovič, dříč, i když dnes bez pořádného efektu.

O Kuličovi již bylo napsáno výše, Miroslav Slepička pak předvedl svůj standard, snažil se, ale zápas mu tak úplně nesedl, v druhé půli se snad nedostal pořádně k míči. Střídající Nejc Pečnik neměl moc času se pořádně ukázat, nicméně do budoucna by měl určitě dostat více prostoru. Nasazení Libora Doška jsem nepochopila doteď, vysoký útočník jeho typu a hlavně stylu hry, tj. neustálé rozmachování se rukama a lokty, by v mnou sestavovaném týmu místo nenašel.

Co se týče samotné hry, Sparta dozadu vyhořela a dopředu jako kdyby se bála hrát. Tedy, abychom byli spravedliví, ono to spíše vypadalo, že hráči pražského celku jsou relativně schopní útočit, ale jen dokud se nedostanou k vápnu soupeře. Pak začali zmatkovat, přiťukávat míč jeden druhému a zase zpátky, finální přihrávka nikde a co to znamená dobíhání odražených míčů, to asi ani neznají. Ostatně podívám-li se zpět na góly, které sparťané vstřelili (a vynechám-li penaltový zásah), padly oba "fíky" po střelách z hranice velkého vápna, ne-li dokonce ještě za ním. A přestože zejména střela Kladrubského byla parádní, k vytčenému cíli nakonec nevedla. A to je, bohužel, to hlavní a nejdůležitější...

Sečteno a podtrženo, Sparta mohla a MĚLA přes Dinamo postoupit. Skutečnost, že se jí to nepodařilo, považuji za velké selhání pražského týmu a tak trochu i českého fotbalu vůbec. Jistě, život jde dál a chleba by stejně levnější nebyl, i kdyby se pražanům dnes podařilo zvítězit, nicméně tahle porážka hned tak nepřebolí. A Evropa nám opět o kus utekla.