Nepoučitelná Sparta

Fotbalový klub AC Sparta Praha se zmítá v krizi. Tento stav však trvá delší dobu, neuspokojivé výsledky a hru, na kterou se pořádně nedá dívat, předvádí fotbalisté již 4 sezóny. Vlastně od chvíle, kdy Spartu koupila společnost J&T. Pochybuji, že za všechny problémy mohou pokaždé trenéři, kterých se za poslední 4 roky na Letné vystřídalo pět. Tou zásadní chybou je podle mého neprofesionální vedení klubu a špatná organizace. Otázka posledních hodin zní - poučila se už Sparta konečně, nebo bude opět opakovat stále stejné chyby?

O problémech Sparty už toho bylo napsáno více než dost. Nemyslím si, že výměna trenéra Víti Lavičky byla nutná, obzvlášť když byl na jeho místo dosazen do té doby sportovní ředitel klubu Jozef Chovanec. Naopak to pokládám za snad nejhorší možnou variantu, kterou mohlo vedení v současné chvíli zvolit. Chovance totiž rozhodně nepovažuji za adekvátní nebo dokonce kvalitnější náhradu. Nicméně stalo se, teď je potřeba začít konečně něco dělat a pohnout se z místa, na kterém Sparta přešlapuje již několik let. A co bych udělala já v případě, kdy bych byla na místě předsedy představenstva Daniela (s)Křetínského?

1/ Odstoupila. To by bylo totiž to nejlepší, co by pro svůj milovaný klub, jak pan Křetínský o Spartě rád a často mluví, tento právník z Brna mohl udělat. A nebo, pokud se mu z teplého místečka na Letné obzvlášť nechce, by si měl tento muž alespoň uvědomit, že není Bůh a neví všechno a že by alespoň fotbalové záležitosti měl nechat na někom povolanějším, kdo tomu přecijen víc rozumí. Dokud se ale bude angažovat (prozatím pouze) v nákupech a prodejích hráčů stejně jako dosud, bude to jen ke škodě věci.

2/ Rázně zatočila s Ultras. Je totiž potřeba, aby si tito rádoby fanoušci uvědomili, že svým nepřátelstvím, rvačkami, ničením věcí a dalšími "inteligentními" projevy Spartě nijak nepomohou. Je bezpodmínečně nutné jedince, kteří podněcují ostatní k řádění po vzoru anglických Hooligans, nevpouštět na stadion a všemi možnými legálními způsoby jim zabránit v rozvracení klubu zevnitř. Přesně to totiž tihle lidé dělají, když pískají na vlastní hráče a donutí je k odchodu z klubu (příkladem budiž Pavel Horváth), spílají trenérovi, který taktéž klub raději opustí, než aby sebe a svou rodinu vystavoval nebezpečí fyzického napadení a ničení majetku (Jaroslav Hřebík), přerušují zápasy používáním zakázané pyrotechniky, ničí zařízení stadionu nebo dokonce napadají hráče při cestě z/na stadion (týden stará akce při návratu Sparty ze zápasu v Liberci).

3/ Promluvila hráčům do duše. Aby se výkony a výsledky Sparty zlepšily, musejí hráči změnit svůj přístup. Spousta fotbalistů je přeplácených, dostávají vysoké základní platy a k tomu prémie za úspěchy. To považuji za jednu z největších chyb, smlouvy by totiž měly být nastaveny přesně opačně. Hráči si musí uvědomit, že hrát za Spartu je čest a ne každému fotbalistovi se to podaří (přestože přestup do klubu z Letné a nastupování za něj je pro ně třeba životním snem). Dokud budou k zápasům přistupovat tak, že prostě vyběhnou jednou za týden na trávník, tam něco nějak odkopou, na konci měsíce dostanou svých čtvrt miliónu na účet a tím to pro ně hasne, výsledky ani předváděná hra se nezlepší. Když to nepůjde jinak, klidně by se mělo přistoupit i na výrazné snížení platů s tím, že to, co hráčům nyní vedení vezme, to jim zase vrátí na konci sezóny, pokud tedy Sparta dosáhne na Ligu mistrů (tj. bude nejhůře druhá v lize), řádně zabojuje v Poháru ČMFS a výrazně zlepší své výkony.

4/ Dala šanci mladým hráčům. Tento bod přímo souvisí s výše napsaným. Mladší hráči, zejména pak ti, kteří ve Spartě fotbalově vyrůstali, mají motivace více než dost. Chtějí se předvést, chtějí si vybojovat své místo na slunci i lepší smlouvy, chtějí si mezi českými fanoušky udělat jméno. A proto bych se nebála nasadit do základní sestavy Kúdelu, Kroba, Vacka, Zemana, Wilfreda, Pečnika a další, kteří tak jako tak trénují s A-týmem, ale pořádnou příležitost dosud nedostali. V zimě by pak určitě měl svou šanci dostat i z hostování se navrátivší Jeslínek.

5/ Rozšířila pravomoce hlavního trenéra. Všude, kde se z trenéra A-týmu stal zároveň manažer, se tento krok ukázal pozitivním (ideálním příkladem je Slavia Praha). Pokud má být trenér úspěšný, musí mít možnost sám si vybrat hráče, které pro svou taktiku a hru potřebuje, ne spoléhat na to, co vymyslí "hlavouni" z kanceláře o patro výš a koho mu přivedou/prodají.

Jsem přesvědčená o tom, že pokud by se výše uvedené změny skutečně provedly, Sparta Praha se posune o pořádný kus vpřed a opět se stane konkurenceschopným týmem nejen pro českou ligu, ale také pro evropské poháry. Do té doby však bude jen mírně nadprůměrným celkem, který žije z minulosti a když se k němu obrátí štěstěna, dokáže občas i něco ukopat.