Děkujeme, odejděte, pane Čapku

Včerejší střetnutí pražských fotbalových klubů z Vršovic mělo být utkáním v pořadí již 9. kola české nejvyšší fotbalové soutěže známé také jako Gambrinus liga. A po fotbalové stránce, byl-li člověk nezaujatým divákem, se toto očekávání nejspíše i naplnilo. Bez ohledu na to, co se čekalo od Slavie a jak nakonec hrála, jednalo se o atraktivní „hurá zápas“ s mnoha střelami a šancemi na obou stranách, které samozřejmě lahodí oku fotbalového fanouška.

Nicméně coby televizní divák jsem skřípala zuby, když jsem slyšela „zasvěcené“ komentáře šéfa fotbalové sekce České televize Pavla Čapka a jeho spolukomentátora Pavla Karocha. To, co tito pánové ve včerejším přímém přenosu předvedli, byla v nejlepším ukázka nepřipravenosti, spíše však amatérismus hraničící s nekompetentností.

Pominu-li časté komolení jmen hráčů, přičemž nejvíce to za všechny odnesl Petr Janda, kterého pan Čapek několikrát překřtil na Zdeňka a jeho kolega Karoch ho ani jednou neopravil, nejvíce mě zarazily neustálé polemiky a hodnocení výkonu hlavní sudí Dagmar Damkové. Obzvláště pak proto, že v případech, kdy je rozhodčím kterýkoliv muž na listině prvoligových sudí, moderátoři nikdy o jeho rozhodnutích nedebatují a nerozebírají je ani z poloviny tolik, jako tomu bylo včera. Nechápala jsem a dosud nerozumím neustálým poznámkám typu: „Dneska je to pro slečnu Damkovou křest ohněm.“ nebo „Zatím nemusela řešit žádnou zapeklitou situaci.“

Dagmar Damková je nejuznávanější českou rozhodčí na mezinárodní scéně bez ohledu na to, zda píská ženský či mužský fotbal. Pravidla v obou těchto kategoriích jsou totiž naprosto shodná, tedy se neliší ani posuzování jednotlivých situací bez ohledu na skutečnost, zda po hřišti běhají Gringsová se Svenssonovou nebo Horváth s Rajnochem. Ba co víc - zápasy, které slečna Damková odřídila na vrcholných turnajích ženské kopané, se více než co jiného musí posuzovat na základě mezinárodně uznávaných pravidel. A je to naopak Disciplinární komise ČMFS, která si je občas vykládá, jak se jim zrovna zlíbí.

I proto jsem byla znechucena kritikou pánů Čapka a Karocha, kteří se včera velice podivovali odpískání penalty za jednoznačnou a na padesát metrů nepřehlédnutelnou ruku v pokutovém území domácích. Jestli volejbalové máchnutí střídajícího Diana nebylo úmyslné, jak oba komentátoři včera svorně (a podle mého názoru nesmyslně) tvrdili, tak pak už opravdu nevím, jaké ruce by si podle nich zasloužily být pískány a „odměňovány“ pokutovými kopy. Jsem přesvědčena o tom, že pokud by podobná situace jako včera nastala například ve finále nedávného ženského mistrovství Evropy, posoudila by Dagmar Damková hraní rukou naprosto stejně jako včera a nikdo by se nad tím nepodivoval.

Slečna Damková je mezinárodní fotbalovou federací považována za jednu z nejlepších sudí současnosti, jinak by ostatně nerozhodovala finále OH, ME a Poháru UEFA (nejprestižnější ženská klubová soutěž). A věřím, že pokud „osud“ dovolí, nemine ji ani finále světového šampionátu, které jí naposledy uniklo jen proto, že se v něm střetly Jihoameričanky (Brazilky) a Evropanky (Němky). Je totiž nepsaným pravidlem, že hlavní rozhodčí střetnutí o zlato nesmí být sudí ze stejného kontinentu, z jakého pocházejí finalistky mistrovství. U nás se však stále probírá, zda to či ono zvládne, zda rozhodla správně a jestli někomu nenadržuje (v horším případě přicházejí na řadu i nechutné narážky na její ovlivnění pomocí sexu).

Já osobně považuji slečnu Damkovou za našeho nejlepšího ligového rozhodčího (bez ohledu na pohlaví) a vítám skutečnost, že zbytečně nekouskuje hru a pouští někdy i trochu tvrdší zákroky. Fotbal není balet, a pokud se někdo na hřiště přijde válet, nemá tam co dělat a rozhodně si nezaslouží, aby se na něj pohlíželo jako na chudáčka, kterému všichni ubližují. Ze včerejšího zápasu bych jí vytkla jediný moment, a to když jeden z hráčů Bohemians (myslím, že to byl Ibragimov) nešetrně vletěl nohou napřed do hrudníku hostujícího Hubáčka. Nicméně i rozhodčí je jen člověk a chyby, které můžeme vídat v zápasech jejích kolegů, bývají mnohem závažnější a bývá jich neporovnatelně více.

P. S.: Pro ty, co se budou po přečtení ušklíbat nad srovnáváním ženského a mužského fotbalu, doporučuji shlédnout např. finále výše zmíněného ME mezi Němkami a Angličankami - a pak si pusťte kterýkoliv zápas mužské prvoligové soutěže z této sezóny. Ano, fotbalistky neběhají tak rychle jako fotbalisté a taktická stránka ženské kopané nebývá tak propracovaná jako taktika ve fotbale mužském. Nicméně pro oko nezaujatého diváka bývá ženská kopaná i díky výrazně většímu množství šancí a tedy i gólů mnohem atraktivnější. O tom ostatně vypovídá i finálová kulisa evropského šampionátu, za kterou by většina českých klubů dala hory doly. Vždyť na Olympijský stadion v Helsinkách se přišlo podívat 15.877 diváků!