Bijme na poplach

V sobotu večer se většina fotbal milujícího národa jistě těšila na zajímavé a pokud možno vítězné utkání českého národního týmu na půdě Polska. Vzhledem k předzápasovým rozhovorům a prohlášením našich hráčů byla očekávání velká a optimismus se zdál na místě. O to větší pak bylo zklamání z předvedené hry a z konečného výsledku.

Čeští hráči na hřiště vyběhli v sestavě, která sice na papíře skýtala čtyři záložníky a dva borce do útoku, v zápase to však na ofenzivní smršť nevypadalo ani v nejmenším. Naši byli až na několik málo minut na začátku a na konci utkání jednoznačně pomalejším a hůře kombinujícím týmem, vyhrát si rozhodně nezasloužili a ani remíza by nebyla spravedlivá. Poláci si výsledek 2:1 vybojovali právem.

Upřímně, tohoto zápasu jsem se trochu obávala. Nejen že ze tří posledních zápasů, ve kterých jsme se s polským týmem utkali, Češi dvakrát prohráli, hlavně však chyběli ti správní hráči, kteří by se našim odhodlaným severním sousedům dokázali vyrovnat v bojovnosti, sehranosti a týmové hře. To je totiž něco, co českému týmu chybí již několik dlouhých měsíců.

Od chvíle, kdy Petr Rada představil svou nominaci na dvojutkání Polsko - Slovinsko, se ve vzduchu vznášelo hned několik otazníků. Tím největším jistě bylo povolání sparťanského Miroslava Slepičky, který se nakonec dokonce objevil v základní sestavě, a naopak opominutí Tomáše Necida ze Slavie, v současnosti nejlepšího ligového střelce a fotbalisty s obrovským potenciálem do budoucna.

Problémem bylo také složení záložní formace. Nalevo nemohl dostat šanci nikdo jiný než Radek Šírl, napravo se však překvapivě objevil obránce Zdeněk Pospěch a uprostřed dostali šanci Radoslav Kováč s Jaroslavem Plašilem. Toto rozhodnutí se nakonec neukázalo šťastným. Netvrdím, že kdyby na trávník místo Plašila vyběhl třeba David Jarolím, dopadl by zápas lépe, ale kapitán v současnosti vedoucího týmu německé bundesligy se alespoň na chvíli na hřiště dostat měl. Jarolím je bojovník, i když občas upadne rychleji a snadněji, než by musel, a Plašil, záložník španělské Osasuny navíc v sobotu rozhodně neměl svůj den. Změna právě na postu rádoby tvořivého záložníka (po výpadku Tomáše Rosického i Marka Matějovského nám tvůrce hry prostě chybí) by tedy mohla týmu přinést alespoň na chvíli potřebný impulz.

Defenzivní štít Kováč pak byl právě spolu s Plašilem u prvního inkasovaného gólu a v průběhu utkání neoplýval ani jistotou, ani přesností. Kodaňský Pospěch jednoznačně není záložník, chybí mu rychlost a tah na branku, nechytil se však ani v druhé půli, kdy se přesunul na místo pravého obránce a před něj se postavil klubový spoluhráč Libor Sionko. Tento zápas se mu prostě nepovedl, ostatně stejně jako třeba Tomáši Ujfalušimu, který jako kdyby ještě nestihl rozdýchat výprask od Barcelony, jenž jeho Atlético Madrid dostalo minulý víkend.

Ani útočné duo Slepička - Baroš se neukázalo v dobrém světle, druhý jmenovaný si pohodu z Galatasaraye na cestu do reprezentace rozhodně nepřibalil. A Slepička po posledních výkonech Sparty prostě nemohl být psychicky a tedy ani herně v pohodě. Nejlepším hráčem českého týmu tak byl (opět) David Rozehnal, vinu na inkasovaných gólech nenesl a dokázal zabránit i několika dalším nebezpečným situacím tvořícím se před naší bránou. Marek Jankulovski, Petr Čech a Radek Šírl zahráli svůj standard, i když druhá branka padla poté, co se obránce milánského AC nestihl včas vrátit ze svého útočného výletu. Velmi dobrou práci pak odvedli oba střídající útočníci Václav Svěrkoš s Martinem Feninem, kteří nejen že rozhýbali statickou hru našeho týmu, ale také zařídili jediný jeho úspěch v podobě vstřelené branky.

Utkání, které v sobotu naši sehráli, bylo ve všech směrech nepovedené, odfláknuté a bez života. Napomohlo tomu jistě i vedení Petra Rady, který (opět) neprokázal dostatek odvahy - nepovolal Necida; a naopak (opět) předvedl nemálo přehmatů co se sestavy týče - Pospěch v záloze, Slepička v základu, příliš pozdní střídání. Začíná se nabízet otázka, jak dlouho ještě má tento muž u kormidla národního týmu zůstat, kolik ještě času si zaslouží na reorganizaci sestavy a zapracovávání nových tváří.

Pokud to totiž takhle půjde dál, může se po středečním zápase se Slovinskem získání letenky do Jihoafrické republiky nacházet již spíše v oblasti teorie. Přesněji řečeno další chybné kroky a špatné výsledky už by skutečně měli na postup na MS katastrofální dopad. A je otázka, kam až by se český fotbal propadl, pokud by se toto skutečně stalo. Naše kvalifikační skupina totiž rozhodně nepatří mezi nejtěžší a nepostup by se rovnal velkému neúspěchu, který by mohl české fotbalové scéně nadobro zlomit vaz. I když, možná by se pak začalo na ČMFS konečně dít něco pořádného...