Proč jsem si nevzala Francouze ?

Když jsem se vrátila po ročním pracovním pobytu z Paříže, první, co mě doma v Praze nesmírně překvapilo, byla obrovská rozmanitost lidských typů. V Paříži jsem potkala za celý rok dvě blondýny a jednu zrzku. Všechny ženy jsou tmavovlasé, tmavooké, ve většině případů štíhlé, malé, drobné, elegantní, šarmantní, oblečené do černých kalhot, černých sukní, černých sak, černých balerínek a černých kabátků (teda některé Francouzky nosí nejen černé kozačky i v létě, což já sama miluju a nosím taky – to se mi náhodou moc líbí).

Po čase jsem si na tu jednolitou nebarevnou a celkem hodně nudou populaci Pařížanů zvykla a přijala ji za daný fakt.

Ovšem mé překvapení po návratu do Prahy bylo nepopsatelné. Tolik krásných lidí ! Různé postavy – malí, velcí, hubení, tlustí, oplácaní, plnoštíhlí, taky zrzaví, blonďáci, hnědovlasí, černoocí, modroocí, všechny možné i nemožné kombinace a barvy a já koukala jak Alenka v říši divů na ten nádherný mumraj – tak to asi nějak vypadalo na Babylónské věži, usmívala jsem se spokojeně na nástupišti v metru.

Uvědomila jsem si, že jsme národ nesmírně bohatý na formy osobností. Možná za to může naše poloha malého celkem bezbranného státečku uprostřed Evropy, přes který v dobách dávno minulých prošli od rusovlasých a urostlých Keltů, přes silné světlovlasé Germány, až po světle plavé Švédy… Ti všichni se podepsali na našich typech postav, pleti, a vůbec celé naší osobnosti. Říkala jsem si, jak nádherné a obohacující je žít a patřit do tak barevného a rozmanitého národa.

A místo toho, abychom svou různorodost oceňovali a upřednostňovali, tak se zahalíme do uniformity neforemných a nic neříkajících džínů,  volných mikin a plandavých triček.

Jak pak jako národ uspět ve sjednocující se Evropě?

Prosadili jsme si v Evropské unii Znojemské okurky, slivovici a guláš – jako naši výjimečnou tradici. A my sami sebe znehodnocujeme na oděvní produkt zahraničních hypermarketů. V EU bychom měli projevit svou odlišnost, individualitu, pozvednout naši krásnou různorodost na přednost !

Bojíme se ukázat tu naši výjimečnost ?

Jo a proč jsem si nevzala toho Francouze ?

No protože jsou malí, útlí a hlavně nemají žádné pr…. Vlastně asi bych měla jinak – prostě chybí jim pěkný zadek, takže když jsem se po pobytu mezi těmi hubenými nedorostlými chlapy vrátila domů, zjistila jsem, že mi dokonce i takové malé české pivní bříško připadá roztomilé a docela sexy…