Nejlepší
Nevím, jak to chodí normálně. Jak jsem se už zmínila, mou pozornost to upoutalo až letos. Ale. Všimli jste si toho také? Všichni se tvářili tak strašně ale strašně vážně.
Pamatujete si, jak jsem nedávno seděla na zastávce a počítala uprchlíky? Nebylo to vědomé, prostě sedím, hledím a počítám. Dnes tomu bylo také tak. Co jsem počítala dnes? A co mě k tomu vedlo?
Byly to právě ty vážné tváře. Představila jsem si sama sebe. Kdybych já dostala medaili, byla bych v tom okamžiku předávání na vrcholu blaha a nemohla bych se přestat usmívat.
Takový tam byl jednom jeden jediný, druhý se usmál trochu a třetí se možná upřímně radoval. Pak se usmíval předávající. Kdybych byla prezidentka a mohla někomu dát medaili, také bych se smála. Vlastně, kdybych byla prezidentka, smála bych se od rána do večera. Prezidentkou ale nejsem a nikdy nebudu. No a potom tam byla jedna osobnost, která si vyloženě užívala svůj odchod. Těžko odhadovat, co si myslela po celou dobu, co tam seděla v předních lavicích, ale odcházela radostně. A užívala jsem si to s ní. Trochu jsem ji podezírala, že tam přišla jenom proto, aby mohla takto odejít. Jako královna.
Hodnotit vůbec nic jiného než atmosféru nemíním. Ať si každý udělá obrázek sám.
Co se mi ale na celé té kauze tak líbí, je to, že si většina obyvatel Česka uvědomila, jak hezké je to zase držet spolu, když o něco jde. Dnes jsme si připoměli, že to, co tady už bylo, nikdo zpátky nechce.
Pan Brady mi od pohledu přijde jako velmi skromný člověk. Nevím, jak jinak si vysvětlit, že hned pochopil, že ty medaile nedostal vlastně on. Ale všimli jste si, jak zářil, když ty medaile dostal?
Strašně se mi líbilo, jak se zmínil, že mu jeho manželka říkala: “Prosím Tě, co tam budeš dělat..” a to, jak plný radostí říkal, že se mu ty medaile ani nevlezou do kufru. Přála bych si, aby Česká republika měla jednou zase takového prezidenta, jako je on. Člověka, který ví, co je v životě důležité, lidé si ho váží a nestydí se za něj.
Co si pamatuji, děje se to u nás od nepaměti. Mám na mysli tu snahu lozit někomu do zadní části těla za účelem získání nějaké té výhody. Nevýhodou ale je, že takovou výhodu lze získat jenom za předpokladu, že zahodíte vlastní hrdost.
Stejně jako jsem jako malá nesnášela, když mi někdo říkal, co si mám oblékat anebo co mám jíst, protože se tak obléká někdo jiný anebo někdo jiný jí to, co ale já nechci, jsem snad od nepaměti slýchala argumenty, proč by se mělo u nás zavést něco, jenom proto, protože jinde je to také tak.
Opakujeme kde co. Ale co se u nás děje například se státní vlajkou? Ta se až na vyjímky vytahuje, jenom když se hraje nějaký výnamný sportovní zápas. Když chceme pořád něco papouškovat, co se děje například v Německu, tak tam z vlajek dělají například nákupní tašky a lidé je opravdu nosí s hrdostí. Znak státní vlajky mají normálně v obýváku na všem. Je všudepřítomný. Národní hrdost je znát úplně všude.
Okopírovali jsme snad všechno, co je dobré v jiných státech. Chybí jenom málo a náš stát bude dokonalý. Ani Německo se mu brzy nevyrovná. A je to právě proto, že ve státech, které se snažíme okopírovat, se už o nic nesnaží. My kopírujeme, co je jinde dobré a oni si za to myslí, že jsou nejlepší.
Pevně věřím tomu, že až nakopírujeme všechno, co je jinde nejlepší a to, co je kde špatné kopírovat nebudeme, budeme jednoho dne nejlepší my. Ve všem.
Bohdana Synovcová
Dvě otázky
“Už seš dost velkej,” ráda bych Ti řekla, ale nemůžu. Nezní to tak, jak bych chtěla, ale to je holt život.
Bohdana Synovcová
V pohodě? Rozhodně ne!
Dnes jsem si uvařila pelyňkový čaj. Chutná trochu hořce. Ale je to jako se životem. Ten, když pijete po doušcích,
Bohdana Synovcová
Kuchat či nekuchat
Je to asi týden, když mi jeden týpek, říkejme mu kolegáček, i když se o žádného kolegu nejedná, poslal zprávu, že potřebuje poradit. Řekl mi, že dostal novou pracovní nabídku. Měl by jezdit náklaďákem za 2000 EUR čistého.
Bohdana Synovcová
Byl jeden blbeček, byl jeden blb
Bláázen. Blááázen je to. A? Blááázen jsem já? Pamatujete si na mou druhou báseň v mém životě? Ta první zněla něco jako:
Bohdana Synovcová
Happy end
Nedá mi to a musím se s Vámi o něco podělit. Sny se prý plní jenom velmi zřídka. Kdo to řekl nevím, ale mně se jeden právě splnil. Znáte ten pocit, když něco velmi dlouho chcete a potom to dostanete?
Další články autora |
Královna fetiše rozdráždila Ameriku. Její fotografce se klaní i feministky
Seriál „Nejkrásnější fotografka“ či „nejlepší pin-up fotografka na světě“. Taková čestná přízviska si...
„Krok ke třetí světové.“ Ukrajinci zasáhli klíčovou ruskou radarovou stanici
Ukrajinská armáda zřejmě tento týden zasáhla významnou ruskou radarovou stanici, která je součástí...
Turek: Z Nerudové mi bývá špatně, o hlasy komoušů a progresivistů nestojím
Bývalý automobilový závodník a lídr Přísahy s Motoristy Filip Turek patří mezi černé koně...
Česko explodovalo zlatou hokejovou radostí, fanoušci v Praze kolabovali
Česko v neděli zažilo hokejový svátek. Fanoušci vyrazili sledovat finále mistrovství světa na...
Pavel se zranil na motorce. V nemocnici na pozorování zůstane několik dní
Prezident Petr Pavel se zranil při jízdě na motorce. Zranění nejsou vážná, ale vyžádají si...
Migranti přitvrdili, útočí na Poláky přes plot i klacky s noži, ukázalo video
Na polsko-běloruské hranici přituhuje. Migranti, kteří se pokoušejí proniknout do Polska, jsou...
Wagnerovci se zapojili do hromadné potyčky v Čeljabinsku, zněla i střelba
Na ruských sociálních platformách se během víkendu rozšířilo video, které ukazuje potyčku na ulici...
Parlament v Gruzii přehlasoval veto, zákon o zahraničním vlivu projde
Gruzínský parlament v úterý přehlasoval veto kontroverzního zákona o zahraničním vlivu. Prezidentka...
VIDEO: Francouzský poslanec mával palestinskou vlajkou, vykázali ho
Dolní komora francouzského parlamentu v úterý na patnáct dní vyloučila poslance z krajně levicové...