Byl jeden blbeček, byl jeden blb

Bláázen. Blááázen je to. A? Blááázen jsem já? Pamatujete si na mou druhou báseň v mém životě? Ta první zněla něco jako: 

¨Byl jeden blbeček, byl jeden blb. Bla bla bla bla.” Báseň to byla anonymní a obecenstvo se prohýbalo smíchy...bohužel originál už nemám. Bylo mi asi 11 a jednalo se o nějakou školní hru se slovy... Tu druhou jsem Vám sem mrskla před pár lety... Je už někde zapomenuta. Ale hlavní byl název. Jmenovala se: Hledáš, hledám, hledáme. A důležitá je i ta pointa: Radovat se z maličkostí, tomu já říkám štěstí.

Štěstí je také dělat to, co Vás baví a nechat si za to platit. Pro někoho to může být sex, pro druhé to může být psaní, pro ostatní to může být něco úplně jiného. Co se týče mě, já všechno, co dělám ráda, dělám zadarmo.

Mám strašně ale strašně těžký život. Nebo alespoň si to myslím. Jsem takový ten melodramatický blázen, o kterém zpívají Green Day v Basket Case. Protože si myslím, že má smysl být čestný, počestný a tak dále a tak dále. A myslím si, že pokud v životě uděláte něco špatného, tak se Vám to jednoho dne vrátí.

Mně osobně strašně moc lidí v životě ublížilo. Samozřejmě jsem se nevyhnula ani tomu, abych i já byla příčinou nějaké té křivdy. Ale nikdy bych nikomu neublížila úmyslně. A tím vším jsem chtěla říct něco úplně jiného, co s tím vůbec ale vůbec nesouvisí.

Ach jo. Jak to říct, aby to nebolelo a vy jste se neunudili, ale váleli smíchy. O to jde. O to tu běží. Je to jediné, co mě učiní šťastnou. Když někdo umí nebrat věci doslovně, ale jde mu hledat smysl ukrytý mezi řádky.

Ale. Tady to je: “Lukáši, já tě opravdu miluji, milovala jsem a milovat budu a všechno ostatní je mi jedno,” je velmi lehké to napsat. Je trochu těžší to říct. Ale je to to, co mám ve svém srdci, je mi úplně jedno, kde jsi, co děláš. Jediné co mě zajímá je, jestli i ty mě opravdu také miluješ....

Teď se mi samozřejmě chce strašně moc brečet a nevím vůbec, ale vůbec nic. Snad zbývá jenom dodat, že nic v životě nemá větší smysl než láska.