V pohodě? Rozhodně ne!

Dnes jsem si uvařila pelyňkový čaj. Chutná trochu hořce. Ale je to jako se životem. Ten, když pijete po doušcích, 

tak si ho můžete dokázat vychutnat. Pokud ho tam ale hrknete celý naráz, může se Vám z té hořkosti začít chtít zvracet.

O čem je ale řeč? Mluvím tady o tom, co by se v 21. století mohlo zdát jako samozřejmé. Zdá se ale, že tady někomu přeskočilo. Hodně bych doporučovala, aby byla vyhlášena válka. Válka za rovnoprávnost. Za rovnoprávnost žen.

Je to až neskutečné, co se ještě v dnešní době může dít. Je neuvěřitelné, že se ženy musí dožadovat něčeho, co je pro muže zcela běžné a místo toho, aby získaly podporu, protože za svá práva bojují, vyslouží si jedině výsměch.

To, že se rovnoprávnost žen stále ještě nenosí v České Republice, mě nepřekvapuje. Co mě ale překvapuje je, že ještě dnes musí protestovat ženy v USA.

U nás se jedná vesměs o diskriminaci skrytou, na kterou není jiný lék, než je prevence. Je to řešení dlouhodobé, ale jediné, které může přinést trvalý výsledek.

Do té doby, dokud budou podporováni muži se znaky sexismu ve svém chování v naší společnosti, snaha znevýhodňovat ženy nezmizí. Žádné zlepšení nevidím. Dokonce někdy žasnu nad tím, co za nechutné sexistické články se objevuje na některých významných českých internetových portálech. Jedná se o nechutné komentáře běžných fotografií českých žen, kde jsou naše krásné ženy nazývány kočičkami, místo slova žena je zde používáno tělo vhodné k... Myslím že je zbytečné pokračovat, protože jste to určitě četli také. Po přečtení každého takového nadpisu, článku anebo komentáře se mi chce vyzvracet celý ten pelyňkový čaj.

Jestli to někomu přijde normální, tak mně rozhodně ne.

Chápu, že většina žen, která má děti, by nechtěla, aby jim s nimi muž utekl. Chápu, že žena často raději mlčí, aby jí její muž, dal to, co si vydělal, navaří mu a je mu ve všem po vůli, raději, aby byl klid. Chápu to, pokud to někomu vyhovuje. Ale zajímá se někdo o to, že to někomu vyhovovat nemusí?

Není tu prostředí pro to, aby byla podporována rovnoprávnost, ale je tu stále snaha na základě ekonomických důvodů s lidmi a s jejich názory manipulovat. Po čase se jejich názor stane samozřejmý, i když na začátku byl podmíněn ekonomickou situací. Takové ženy, pak vychovávají zase takové muže, kteří považují za normální, že žena je jim k ruce, kdy se jim to hodí, že se o ně žena postará, protože ji to baví a vzdá se svého volného času. Přijde jim samozřejmé, že doma nic nemusí a že si se svým volným časem můžou nakládat, jak uznají za vhodné, protože ho náhle mají tolik. Je to ale v pořádku, když některé ženy se nechtěně stávají otrokyněmi mužů, protože bez jejich platu nemají možnost normálně existovat? Je v pořádku, že z ekonomických důvodů zavřou pusu, myslí si svoje a nechají svého muže dělat a říkat to, co chce? Diví se potom někdo, že mají muži zvýšené sebevědomí, které skoro nikdy neodpovídá kvalitě? Možná jsem některé důvody, proč mužům ego tak roste a ženám klesá i když jsou lepší než jejich protějšky, zapomněla.

Čím vším to ale je? Je to tím, že se nás muži bojí? A čeho se tak bojí? Když nám dobrovolně dají rovnoprávnost, na kterou máme ze zákona stejně nárok a nebudeme si ji muset vyřvat, co budou potom dělat oni, když se ukáže, za co většina z nich stojí?

Dříve jsem se hodně rozčilovala především, když jsem si hledala zaměstnání. Buď jsem často dostávala otázky týkajícího se mateřství a věcí s ním spojeného, nebo mi bylo přímo naznačeno, že už to, že jsem žena, je nežádoucí. Ostatní věci milé případné zaměstnavatele pak už moc nezajímaly. Možná věk a možná to moje tělo. Ale po takovém pohovoru jsem vždycky odcházela velmi rozčarovaná. Ale řekněte mi, co s tím může běžná žena udělat? Jak se účinně bránit proti denním nerovnoprávnostem?

Ženy v USA se nebojí. Otázka je, čeho tím můžou dosáhnout. Tak jako někteří protestují proti zvolení Donalda Trumpa prezidentem, tak bojují ženy za svou rovnoprávnost. Bude to stejně bezvýsledné? To nevím. Ale nechutné je, že to vypadá stejně beznadějné jako u nás.

Jakékoliv snahy na změnu legislativy jsou u nás zbytečné, protože muži si svou pozici vzít nenechají. Docela to chápu, protože už delší dobu žiji v Německu a po svých zkušenostech se sexismem a znevýhodňováním žen v České Republice všude, kam se podíváte, tady asi ještě dlouho žít budu. Mám možnost vidět, co to tady udělalo s muži, kteří se svého výsadního postavení vzdali. Ženy jsou zde rovnoprávné víc než kdekoliv jinde ve světě. Muži, kteří jsou průměrní si před ženou, která je na stejné nebo vyšší úrovni ani neškrtnou. Bez řečí vaří, perou, starají se o děti a chodí i na rodičovskou dovolenou. Možná také proto, protože jim nic jiného nezbývá, ale děje to to tady a nejsou to vyjímky. Až s trochou ironie bych to popsala tak, že někteří muži zde žijící převzali roli utiskovaných žen v České Republice. Obyčejný Němec většinou neřekne manželce: “Hele koťě, už se mi nelíbíš, jsi stará a tlustá, já chci být teď single, nech si dítě a já jdu.” Ale třeba vezme dítě a nechá si platit tučné výživné od manželky, protože je to pro něho výhodnější, pokud jeho manželka vydělává víc, což v Německu není žádná vyjímka. Není tu vyjímka, že ženy mají vyšší plat než muži. Ale ekonomický tlak je asi stejným jmenovatelem, který mění názory.

Tím, že jsou ženy v České Republice nuceny starat se o dítě, jenom kvůli tomu, že mají nižší plat než muži, je jim většinou uzmuta ta možnost volby pracovat a nechat dítě doma s otcem dítěte. Je jim tak znemožněno alespoň nějakým způsobem si zachovat své zaměstnání, třeba na částečný úvazek a jsou tak stále ještě stavěny před volbu dítě anebo kariéra. Na pracovní místa jsou stále ještě hledány ženy už s tím účelem, že si řeknou o nižší plat a jsou dotazovány na svůj soukromý život, který může mít vliv na pracovní výkon, ale také nemusí a to si zaměstnavatel neuvědomuje. Považuji to za hodně nechutné. Stejně nechutné je ale i to, jak se muži ženám vysmívají, jak málo vydělávají.Možná ještě víc, než ty všudepřítomné komentáře na ženy nazývány koťátky v krátkých sukních, bikinách anebo v čem všem. Muži by si měli konečně uvědomit, že ženy mají právo si obléct, co chtějí a nědělají to kvůli mužům, ale pro sebe, protože se jim to líbí. Pokud se muži neumějí slušně chovat, měl by jim někdo zavřít ústa.

Ve zkratce řečeno, co mě zvedá v poslední době z postele je to, že i v tomto století jsou ženy nejen v České Republice odsouvány na vedlejší kolej a chce se mi z toho mírně řečeno zvracet.

Jako skoro každá žena vyrůstající v České Republice jsem si také musela projít tím hořkým, dalo by se říci až pelyňkovým obdobím, kdy mi bylo dost nevybíravým způsobem dáváno najevo, že jako žena bych měla dělat to, či ono, že jako žena si to či ono nemůžu dovolit. Samozřejmě to na mě zanechalo nemalé stopy. Ale to neznamená, že se s tím hodlám smířit. Už to tak jednu dobu i vypadalo, že bych se mohla podrobit hlupáčkům, kteří si myslí, že jsou vládci světa.

Podívejte se na protesty v USA proti porušování právům žen a tudíž proti nastupujícímu prezientovi Trumpovi a začněte se ptát. Ptejte se, jak si může někdo dovolit se chovat tak neurvale a vyjadřovat se na adresu žen v 21. století tímto způsobem a nepřestávejme se ptát dále, jak je možné, že mu to prochází.

Ptejme se, jak je to možné a kde je ta příčina. Kde je ta příčina, že ani v České Republice nejsou vhodné zákony, které by ženám zaručili právo na stejné věci, které má každý muž automaticky?

To, že i v 21. století jsou nejen v České Republice ženy diskriminovány považuji za nechutné. O to víc nechutné to považuji, že se něco obdobného děje v USA, které nám dlouhá léta bylo dáváno za vzor svobody.

Představte si situaci. Jste muž. (představujte si to jenom v případě, že jste žena) Vlítnete do restaurace. Ohrnete rty. Vyceníte své dokonalé dost bílé zuby a zařvete na servírku. “Lej to tam, kočko!” Nezačněte zvracet, pokud jste si právě teď přestala představovat, že jste muž. Já jsem se o to snažila, ale po tom oslovení, kočko, jsem se vtělila do servírky a chtěla jsem tomu “muži” odpovědět.

A teď se zamyslete, proč ten muž nevešel do restaurace, proč si nesedl na židli a nepočkal, až k němu slečna servírka přijde a nezeptá se, co si přeje, samozřejmě hned po té, co se oba slušně pozdraví. Už to chápete? Slušné chování je to, které chybí některým mužů a přebývá sebevědomí, které je zde neuvěřitelně krmeno tím, že dostávají věci, na které nemají nárok. Na jedné straně ženy, kterým je upíráno právo žít jako normální uvažující lidské bytosti a na druhé straně muži, kteří mají všechno jenom proto, že jsou muži.

Je to nechutné. Ale víte co? Silnější vyhrává!