Vláda si vytřela Ústavou ČR zádel. Ve jménu záchrany obyvatel před apokalypsou.

Před týdnem a něco vyslovila Poslanecká sněmovna jasné NE vládnímu návrhu na další prodloužení nekonečného nouzového stavu, během kterého Babišův kabinet prakticky nic nevyprodukoval.

I přesto, že Babiš ani další lidé v jeho vládě, s nimiž úzce spolupracuje, nebyli schopní po celou dobu, kdy byl nouzový stav opakovaně prodlužován (v současnosti už trvá přes čtyři měsíce v kuse), nejen vysvětlit lidem a opozici, proč chtějí nouzový stav nadále udržet - Babiš podle výpovědí lídrů jednotlivých politických stran nebyl dokonce ani svolný k diskuzi na toto téma. Spoléhal na dohodu s komunisty, kteří ho během předešlých hlasování vždy podrželi, ačkoli i tato strana už dopředu před posledním hlasováním jasně deklarovala, že návrh na další prodloužení nepodpoří. Babiš to neřešil. Spoléhal nejspíš na to, že strašák v podobě koronaviru a vysokém počtu nakažených a umírajících s touto nemocí bude stačit k tomu, aby Sněmovna návrh nezavrhla. Byl přesvědčený o tom, že by si to nikdo z opozice "nevzal na triko". Pro jistotu tak namísto jednání s ní vydal společně s ministrem zdravotnictví Blatným ještě několik prohlášení směrem k veřejnosti, ve kterých představovali černé scénáře toho, co se stane, když nouzový stav zanikne. A dlužno podotknout, že jejich vize by ocenil nejeden scénárista katastrofických filmů. Co na tom, že převážná většina tvrzení - co všechno bez nouzového stavu nebudou moct udělat - nebyla pravda. Co na tom, že existuje i v nynější právní úpravě řada alternativ.

Lidé, kteří jim celou tu dobu věří jim budou věřit i nadále.

Je taky pochopitelné, že řada lidí je díky všeobecnému chaosu a palbě negativních zpráv, týkajících se koronaviru, velmi vyděšená. Což je dle vystupování premiéra i ministra zdravotnictví něco, co ve skutečnosti vítají, i když by to nikdy nepřiznali. A pro tyto lidi je pak o to snazší uvěřit, že bez nouzového stavu budeme s okamžitou platností v den jeho ukončení umírat jak mouchy. Vláda si tak vlastně hezky připravovala půdu pro to, co následně po zamítnutí nouzového stavu udělala.

V den hlasování byl tedy premiér vyveden z omylu, když Sněmovna návrh na další prodloužení odmítla. Andrej Babiš už před jednáním Sněmovny vycítil, že by to nakonec přeci jen nemuselo dopadnout podle jeho představ a tak ještě zkusil nějaké to citové vydírání a škemrání. Jenže bez podání vysvětlení, ve kterém by svůj požadavek Sněmovně objasnil tak, jak to po něm opakovaně žádala spolu s jeho konstantním ignorováním opozice a jejích návrhů, narazil. I ti komunisté nakonec dodrželi to, co slíbili a návrh nepodpořili. A bylo by to tak v pořádku, v ČR by přestal nouzový stav platit, hejtmani jednotlivých krajů by vyhlásili stav nebezpečí a vláda by byla nucena konečně - po víc jak roce - zapracovat na přijetí nové legislativy pro pandemii koronaviru tak, jak to udělaly už dávno země na západ od nás. 

Jenže chyba lávky. Pan premiér a jeho tým prokázali neobvyklou kreativitu a rozhodli se obejít nejvyšší právní normu, která u nás platí a na jejímž základě stojí celá naše parlamentní demokracie - Ústavu České republiky. Vymysleli kličku v podobě toho, že když hejtmani požádají vládu o vyhlášení nového nouzového stavu, vláda jim "musí" vyhovět. A dokonce se ani nerozpakovali tvrdit, že tím, že o nouzový stav požádali vládu hejtmani, nastala nová skutková podstata vyhlášení nouzového stavu a celá věc je tedy v pořádku. Prý jim to potvrdili i odborníci na ústavní právo, s nimiž celou věc  konzultovali. Ale to je nesmysl. Nová skutková podstata by nastala třeba v případě, že by nouzový stav byl znovu zaveden kvůli povodním. Nová skutková podstata rozhodně nenastala tím, že nouzový stav byl ZNOVU ZAVEDEN KVŮLI KORONAVIRU - to je stejná skutková podstata, pro který byl nouzový stav vyhlašován doposud. To, že byl vyhlášen na návrh hejtmanů v celé záležitosti nehraje v reálu vůbec žádnou roli - a už vůbec touto skutečností nenastala žádná nová skutková podstata, jak vláda tvrdila. 

Upřímně jsem čekala, že tenhle "paskvil" hned následující den Sněmovna smete ze stolu, ale k mému překvapení se tak nestalo. Opozice, která se vetováním návrhu na prodloužení nouzového stavu sama dostala do velmi nezáviděníhodného postavení, kdy na ni velká část národa po mediální masáži Babiše a Blatného pohlížela jako na "vrahy" a která si navíc zcela jistě sama musela být vědoma toho, že v případě nárůstu počtu nakažených a úmrtí s covidem bez nouzového stavu dostane Babišova vláda do rukou mocnou munici, tento neočekávaný vývoj možná dokonce svým způsobem i přivítala. Zbavilo ji to případné odpovědnosti v případě, že by nastalo uvedené v předcházející větě a vzhledem k alespoň nějakým podmínkám, které si hejtmani na vládě před požádáním o nové vyhlášení nouzového stavu vymohli, získali tímto krokem "výhodu" i v tom, že Babiš a jeho kabinet už neměl na výběr a byl donucen se s nimi začít bavit.

Čili evidentní porušení Ústavy prošlo vládě v podstatě bez nějakého většího vzrušení.

A to je právě to, co mne děsí nejvíc. Že už jsme v naší zemi natolik otupělí, že nám ani něco takového nepřijde zvláštní. Že jsme ochotni uvěřit, že pro tento počin existoval více než adekvátní důvod. Nerespektování Ústavy v zájmu záchrany dalších životů. Potíž je v tom, že takto otázka ve skutečnosti vůbec nestála a takováto rovnice tím pádem ve skutečnosti vůbec neexistovala. Vláda by i bez nouzového stavu měla k dispozici spoustu možností, jak vydávat opatření a restrikce, ať už si premiér s ministrem zdravotnictví vybájili cokoli.

Jediný, kdo se proti tomuto protiústavnímu kroku výrazněji ozval, byl šéf Senátu Miloš Vystrčil, který spolu s ostatními senátory sepsal ústavní žalobu, jež byla před pár dny podána. A snesla se za to na něj vlna kritiky kvůli všemu výše uvedenému. Já jsem moc ráda, že to udělal - byla to jeho povinnost a doufám, že žaloba bude uznána jako oprávněná. Ne proto, aby byl předčasně ukončen "nový" nouzový stav, který má trvat do konce února - to už by se jednak nestihlo a ani by to teď už nemělo prakticky žádný smysl. 

Ale kvůli tomu, že uznáním této žaloby bude jasně řečeno, že Ústava je platná pro všechny stejně. Tím pádem i pro pana premiéra a jeho tým. Že to není jen zbytečný cár papíru, jehož výklad si může  kdokoli obracet podle toho, jak se mu to zrovna "hodí do krámu". Že je tu proto, aby jasně vymezovala hranice, v jejichž rámci se může vláda pohybovat a za něž už se nesmí vydávat. 

Protože pokud se tak nestane, nebude nic jednoduššího než podobný krok v budoucnu kdykoli zopakovat. Ve jménu čehokoli.

A o co se pak naše společnost bude moci legislativně opřít, když vláda jasně ukazuje, že ani nejvyšší právní normu nemusí respektovat? 

Vůbec o nic.

Rozhovor s ústavním právníkem, ve kterém je celá záležitost věcně a srozumitelně vysvětlena:

https://www.youtube.com/watch?v=za6kNRQfqa8