Kterak jsem se po dva měsíce dohadovala s řidiči pražských příměstských autobusů

Nějakou dobu už dojíždím do práce z Prahy do Berouna příměstským autobusem, který pendluje mezi Novými Butovicemi a Zdicemi. Když není zacpaná dálnice, zvládne mne z Prahy dopravit skoro až před mé pracoviště během 25 minut.

Nejsem dobrý matematik a tak jsem hezkých pár měsíců zcela neekonomicky cestovala na jednorázové jízdenky v kombinaci s pražskou lítačkou. Až když jeden můj naopak velmi ekonomicky smýšlející kamarád poznamenal, že kdybych si koupila předplacenou jízdenku nejen pro Prahu, ale i pro ta tři vnější pásma, která na cestě do práce projíždím, určitě by mě to vyšlo levněji, rozhodla jsem se to prozkoumat. A pochopitelně zjistila, že má pravdu, a tak jsem si zhruba před dvěma měsíci zakoupila měsíční kupon pro Prahu + 3 vnější pásma. Vyšlo mě to o pětistovku levněji, než při jízdách na jednorázové jízdenky. A mělo to ještě jeden velký benefit - na předplacenou jízdenku jsem dle pravidel přepravy Dopravního podniku hlavního města Prahy mohla zdarma převážet psa s náhubkem. Jupí, jásala jsem v duchu, protože psa beru do práce často a jen za jednu cestu tam a zpět jsem za něj musela platit dalších čtyřicet Kč. 

Zlatý voči, panenko. 

Problémy s tímto pravidlem se objevily okamžitě, když jsem hned první den po zakoupení předplacené jízdenky chtěla naivně po nástupu do autobusu a prokázání se kuponem pokračovat i se psem dál do útrob vozidla.

"A co jako ten pes, slečinko?" Vyjel na mne řidič. "Ten by měl cestovat v rámci mojí jízdenky zdarma," pípla jsem nesměle. "O tom teda nic nevím" zahučel, ale pak už mě naštěstí nechal být. Snad to byla výjimka, říkala jsem si.

Leda tak kulový.

Dohadování se s řidiči o jízdné pro psa, které po mně chtěli zaplatit kupon nekupon takřka každou druhou jízdu se stalo mým denním chlebem. Nehodlala jsem ustoupit a jízdné navíc nezaplatila ani jednou. Někdy debata s řidičem proběhla relativně v poklidu, jindy byla vyhrocenější, řidič na mne zvyšoval hlas a vyhrožoval mi pokutami, když mě chytí přepravní kontrola. "To klidně může. Já cestuju v souladu s přepravními podmínkami" odpovídala jsem. Z dojíždění do práce se nicméně v případech, kdy jsem sebou brávala psa, stal stresující úkon a celé cestování se tím značně znepříjemnilo. A to mě štvalo. Napsala jsem proto podnět na pražský dopravní podnik a jelikož tyto spoje obsluhuje taky společnost Arriva, kontaktovala jsem i je. Do pražského dopravního systému se integrovali relativně nedávno a tak jsem si říkala, že prostě jejich řidiči ještě nejsou řádně zaučení o všech pravidlech přepravy a že by tyhle otravné souboje mohlo vyřešit jedno krátké školení:

"Dobrý den,

pravidelně cestuji příměstským autobusem mezi Prahou-Novými Butovicemi a Berounem na měsíční předplacenou jízdenku. Dle přepravního řádu mohu na tuto jízdenku převážet zdarma psa s náhubkem. Přesto se mi často stává, že řidiči tuto skutečnost neznají a požadují po mně zakoupení jízdného pro psa. Můžete je proškolit, abych se s nimi nemusela neustále dohadovat? Dost mi to znepříjemňuje cestování.

Děkuji a jsem s pozdravem..."

Odpověď z dopravního podniku přišla hned následující den:

"Dobrý den, děkujeme za zaslání podnětu. Řidičům tuto informaci předáme plošně, přesto bychom uvítali, kdybyste nám sdělila na jakém konkrétním spoji se Vám to stalo. Obecně se nedomnívám, že tato skutečnost není známa všem řidičům, ale nevylučuji výjimky.

S pozdravem..."

Hm. Příjemně mě sice překvapila rychlost reakce, ale hned vzápětí jsem si představila, jak budu "nahlašovat" prakticky každý spoj tam i zpět, při kterém sebou beru psa. Příslib plošného proškolení mi ale vlil do žil novou naději, že se to brzy změní k lepšímu.

Zlatý voči, panenko.

Obrnila jsem se tedy ještě větší trpělivostí, vytiskla si kýžené pravidlo a vyrážela "do boje" obtěžkána psem dál. Vydržela jsem to nějakou dobu, vysvětlovala, obhajovala a trvala na svém, že žádné jízdné za psa platit nebudu. Když jsem ale krátce nato musela absolvovat další vyhrocenější "debatu", která proběhla nějak takhle:

"Musíte zaplatit za psa."

"Nemusím, pes cestuje v rámci mojí předplacené jízdenky."

"To není pravda, to platí jen v Praze."

"To není pravda, platí do i v rámci Regionu. Tady to máte vytištěný."

"To mi neukazujte, mě to nezajímá. My jsme na to měli školení minulý týden a tam nám řekli tuto informaci."

"No, tak já jsem v kontaktu přímo s dopravním podnikem, kde mi potvrdili to, že za psa platit nemusím a je to uvedeno i v podmínkách přepravy."

"To mě nezajímá, je to tak, jak nám to řekli na školení."

"Tak máme každý odlišnou informaci, nicméně já za psa platit nebudu."

"A to vás udivuje?! To je normální v Ropidu! Tak si neplaťte a vyřiďte si to pak s revizorem!"

Kontaktovala jsem znovu DP a uvedla konkrétní spoj, ve kterém proběhla tato konverzace plus přidala informaci, že se nic nezlepšilo a koupi jízdného pro psa po mně chce nadále drtivá většina řidičů. Odpověděli opět hned druhý den:

"Dobrý den, děkujeme za zaslané info. Po projednání s dotčeným řidičem mu bude krácena nezaručená část mzdy."

S pozdravem...

Pro mne se celá tahle "válka s molochem" uzavřela díky tomu, že na konci srpna v práci v Berouně končím a stěhuju se mimo Prahu i Středočeský kraj. Nicméně z celé téhle dvouměsíční záležitosti ve mně zůstala hořká pachuť. Pachuť z ukázkového boje s větrnými mlýny, které závěrečná reakce s informací o krácení nenárokové mzdy nijak nepřidala. To jsem nepotřebovala, neudělalo mi žádnou radost, že jsem zmíněného řidiče "nabonzovala" a on dostane "co proto". Jediné, co jsem chtěla bylo, aby Dopravní podnik a Arriva své řidiče řádně proškolili, aby stejně jako to vědí revizoři a řidiči v Praze - že na předplacenou jízdenku lze přepravovat psa zdarma, toto pravidlo znali i oni a cestování s nimi a psem probíhalo hladce.

Což se nepovedlo a já si marně lámu hlavu nad tím, proč je to takový problém.