Dopady pandemie z jiného úhlu pohledu: Duševní poruchy a sebevraždy v době koronaviru

Koronavirová krize a opatření včetně karantény silně ovlivňují naši psychiku. Sociální izolace, strach z nákazy, ztráta zaměstnání a s tím spojeného statusu a finančního zabezpečení jsou jevy, které jdou s pandemií ruku v ruce.

A s tím vším pochopitelně souvisí i stále velmi nejistá budoucnost. Pandemie už u nás trvá víc než rok a kromě - jak se ukázalo - neopodstatněného optimismu a velkého hurá rozvolňování v letních měsících - se naše společnost nachází v neustálé krizi. Vláda se pokouší hasit to zdánlivě nejpodstatnější - omezit šíření viru v populaci, aby nedošlo k přehlcení zdravotnického systému a jeho kolapsu a to všechno přidružené, co se s nejrůznějšími - více či méně logickými nařízeními a opatřeními pojí, se snaží lepit nepříliš kvalitními záplatami. Řada podniků kvůli lockdownu krachuje, narůstá nezaměstnanost, čím dál více lidí se potýká s finančními problémy. Kvůli uzavření škol přibyla rodičům povinnost starat se o své ratolesti po celý den, včetně dohlížení na jejich distanční vzdělávání. K tomu potřebují pracovat stejně, jak tomu bylo před pandemií. Zaměstnavatelé, u nichž to bylo alespoň trochu možné, přešli na režim home office, což uvrhlo lidi do ještě větší sociální izolace. Tu nám jednak přináší lockdown a skutečnost, že mimo domov máme jen velmi málo možností, kam vyrazit a s přechodem na home office zaměstnanci a podnikatelé ztratili i možnost sociálních interakcí v rámci docházky do své práce.

Lidé, žijící ve společné domácnosti (rodiny, partneři) přišli najednou o možnost, jak si od sebe "oddychnout" a jsou nuceni trávit téměř veškerý čas společně. Některým se to daří lépe, jiným hůře - vlivem "domácího vězení" začalo přibývat i případů domácího násilí. A lidé, kteří žijí v "single" domácnosti a k tomu mají třeba ještě firmou nařízený home office, se ocitli od zbytku světa odříznuti zcela. Ti z nás, kteří si dosud neuměli svůj život představit bez každodenního napojení na své sociální sítě, teď zjišťují, že ony sociální sítě v reálu zas tolik toho sociálního kontaktu nezprostředkovávají. Že počty lajků a komentářů nenahradí objetí na přivítanou s bandou kamarádů, ani popovídání si "z očí do očí". Zjednodušeně řečeno: covid nás denně staví do zcela nových a neznámých situací, se kterými se musíme poprat. A do toho na nás neustále útočí nálož informací o viru, jeho obětech a dalších podrobnostech z masmédií. 

Na druhé straně téhle "barikády" pak stojí přetížený zdravotnický personál - zejména pak pracovníci v tzv. první linii. U nich plynou rizika výskytu psychických potíží z jiných jevů, s nimiž se musí potýkat. Na zvládnutí náporu covidových pacientů společně se zvládnutím péče o ty "běžné, necovidové" je jich málo. Často tak musí pracovat přesčas, na covidových odděleních navíc v oblecích, ve kterých se zpotíte a těžko se vám dýchá, i když v něm třeba jen chvíli sedíte na sesterně. Den za dnem jsou konfrontováni na jedné straně z faktem, že se mohou kdykoli sami nakazit, na druhé straně se musí vyrovnat se skutečností, že valná většina jejich energie musí být koncentrována na péči o covidové pacienty. A tedy s vědomím, že ti, co covid nemají, jsou kvůli nedostatku času a zdravotnických kapacit odsouváni na druhou kolej. Což nakonec v důsledku této časové prodlevy, která nastává, než se takovým pacientům může někdo věnovat, se jejich nemoci mohou výrazně zhoršit, případně skončit i úmrtím.

Ze studie Národního ústavu pro duševní zdraví, která proběhla v květnu minulého roku, vyplývá, že "v průběhu nouzového stavu, vyhlášeného v reakci na pandemii, došlo k nárůstu případů osob, které splňují diagnostická kritéria pro některé z duševních onemocnění i riziko sebevraždy - to bylo identifikováno u 12% reprezentativního vzorku, což je ve srovnání s předchozím šetřením v listopadu 2017 trojnásobek." Uvedená analýza také ukazuje, že během pandemie vzrostla potřeba po distančních zařízeních, poskytujících pomoc a podporu v obtížných životních situacích. Krizové linky, Linky důvěry i informační linky používají během nouzového stavu desetitisíce lidí. Spousta z nich se ale kvůli nedostatku personálu žádné pomoci nedovolá. Vláda proto na návrh Rady vlády pro duševní zdraví, v jejímž čele stojí Andrej Babiš, v srpnu loňského roku přijala Národní plán prevence sebevražd, který si klade za cíl v horizontu následujících deseti let snížit počty sebevražd navýšením kapacit a dostupnosti péče pro osoby procházející krizí a realizací opatření prevence sebevražedného jednání. Česká republika se totiž nachází dlouhodobě nad světovým průměrem. Sebevraždu u nás v posledních letech spáchá okolo 1 400 osob ročně a uvedený plán si vytyčil cíl snížit do roku 2030 tento počet o 30 %.

Covid pochopitelně zasahuje i do možností zabezpečení péče o duševně nemocné pacienty. Psychiatři sice mohou se svými klienty konzultovat jejich potíže prostřednictvím telefonu, e-mailu či Skypu, ale jsou případy, kdy je osobní kontakt nenahraditelný. Navíc - u distančních forem konzultací bojují psychiatři a psychoterapeuti s pojišťovnami, především s VZP, jak přiznává prof. Pavel Mohr - předseda Psychiatrické společnosti ČLS JEP a náměstek pro klinický výzkum Národního ústavu pro duševní zdraví: "Psychiatrickým ambulancím na jaře velmi pomohlo zavedení distanční péče, která umožňovala akutní intervence a pravidelné kontroly na dálku, to se povedlo. Bohužel, distanční péči v tomto rozsahu pojišťovny umožnily pouze do června. Teď sice pojišťovny zavádějí nové kódy distanční péče, ale v mnohem menší míře. Jsou omezené a ne vždy úplně pokryjí potřeby psychiatrických pacientů. U VZP je ten kód vázán pouze na pacienty, kteří se nemohou dostavit ke kontrole, protože jsou v karanténě nebo protože mají příznaky infekčního onemocnění, nově i z jiných objektivních důvodů. Ovšem tyto kódy nejsou použitelné pro psychoterapii, která hraje významnou roli. Navíc celá řada psychiatrických pacientů se bojí nákazy a omezují kontakty. Hrozí tu riziko, že mezitím může dojít ke zhoršení psychického stavu. Toto je něco, co jako Psychiatrická společnost rozporujeme a vznášíme námitky k těmto kódům s tím, že bychom chtěli znovu tu péči rozšířit tak, abychom byli připraveni na nárůst potřeb. Protože cítíme, že potřeby krizové psychiatrické a psychologické péče budou spíš stoupat."

Jak ale zdůrazňuje Petr Winkler z NÚDZ, velkým problémem u psychických onemocnění u nás je také fakt, že spousta lidí pomoc odborníků vůbec nevyhledá, ač by ji potřebovali. Může za to většinou stud, neochota přiznat si, že si "nejsem schopen poradit sám" a stále přítomná stigmatizace duševních onemocnění v naší populaci. "Velmi malé procento populace tu odbornou pomoc hledá. V ambulantní psychiatrické péči vidíme nárůst zhruba o 40% mezi lety 2007 až 2017. To znamená, že ta ochota se zvyšuje. Ale stejně, když se podíváme na procento neléčené populace v našich obou studiích - 2017 i 2020, tak vidíme, že velké procento lidí se neléčí. Například u poruch nálad, depresí to bylo v roce 2017 přibližně každý třetí, kdo tehdy vyhledal odbornou pomoc. A teď - v tom květnu 2020 to byl každý 4. - tzn. že s tím nárůstem došlo taky k nárůstu těch, kteří se odborně neléčí. Tito lidé trpí, aniž by museli, může dojít k tomu, že - tak jako jinde v medicíně - čím déle své problémy neřeším, tím je to potom horší a za třetí to dopadá ekonomicky na tu populaci. Protože ti lidé samozřejmě chodí do práce a ten jejich výkon není takový, jaký by mohl být, nebo v té práci nejsou a jsou na nějakých nemocenských."

A jak se ukázalo v sousedním Německu, imunní vůči rizikům sebevražd nejsou ani vládní představitelé. Kvůli pandemii koronaviru tam totiž dobrovolně ukončil svůj život ministr financí Hesenska Thomas Schäfer. Za jeho rozhodnutím údajně stála hlavně neschopnost vyrovnat se s očekáváními veřejnosti, týkající se zvládnutí koronakrize a finanční pomoci ohroženým skupinám obyvatel. 

Použité zdroje:

https://www.forum24.cz/o-dusevni-zdravi-se-nam-postara-babis-tak-to-uz-jsme-klidni-mozna-pojedeme-i-na-krym/

https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/koronavirus-domaci-nasili-sebevrazdy-uzkost-panika-deprese_2004070600_jab

https://www.irozhlas.cz/zivotni-styl/zdravi/sebevrazdy-koronavirus-karantena-dusevni-zdravi-deprese-krizova-linka-psychika_2007300901_gak

https://www.nudz.cz/files/pdf/tz-2020-09-08.pdf

https://www.tribune.cz/clanek/46117-covid-prinesl-trikrat-vice-depresi-a-myslenek-na-sebevrazdu

https://video.aktualne.cz/dvtv/deprese-a-riziko-sebevrazd-v-karantene-tak-velky-narust-nas/r~0f6aae5aff3211eab115ac1f6b220ee8/