Malé předínské muzeum

   Předín je obec střední velikosti ležící uprostřed Českomoravské vrchoviny.  Je to obec jako každá jiná. Ne každá se však může pochlubit svým vlastním muzeem. Atraktivní expozice knoflíkářství a lnářství jsou  věrným obrazem místní tradice. 

   Knoflíky patří k drobnostem, jejichž důležitost si uvědomíme, až když je ztratíme. Potkáte-li kominíka a marně hledáte na svém oděvu knoflík, je to smůla. K čemu takový knoflík je, není potřeba nikomu vysvětlovat, ale jak se vyrábí, málokdo  ví. Dlouhé hodiny by o historii knoflíkářství dokázali zasvěceně vyprávět zakladatelé předínského minimuzea. Miluše Pospíšilová, Miroslav Sedláček  a také pan  Mikunda. To jsou jména těch největších nadšenců, kteří mají lví podíl na obnovení historie obce a vzniku zajímavého muzea. Na jeho otevření se podíleli téměř všichni místní obyvatelé, kteří se pokusili památky na dávnou minulost shromáždit a zachovat je tak pro další generace. K cíli vedla poměrně dlouhá cesta. Zdaleka nebyly zachráněny všechny nástroje knoflíkářského řemesla, soukenické nářadí vymřelých starých tkalců a všechno co připomínalo pěstování a zpracování lnu, pozůstatky z doby okupace, staré knihy, noviny, fotografie. Tyto exponáty lidé neměli kam uložit. A tak převážnou většinu spálili a zničili jako nepotřebný odpad. Sehnat dobové exponáty pro založení muzea pak bylo velmi obtížné. Téměř rok trvalo místním obyvatelům shromáždit dochované  předměty. Zakladatelé muzea si svůj velký sen splnili a po roční usilovné práci  mohli přivítat jeho první hosty. V září 2009 se to podařilo a v prostorách víceúčelové budovy došlo k slavnostnímu otevření Malého předínského muzea. Jeho návštěvníci  tak mohou  podniknout malou výpravu do minulosti a nahlédnout do perleťářské dílny z konce devatenáctého století. Dvě hlavní expozice Knoflíkářství a Jak se žilo – Lnářství nabízí věrný obraz života chudých lidí s tím, co k životu v tehdejší době patřilo.  Perleťové knoflíčky, brože, spony, jehlice, popelníčky, náhrdelníky, perletí vykládané kazety a jiné ozdobné a užitečné předměty. To jsou všechno výrobky předínských knoflíkářů. Před mnoha lety nikoho ani nenapadlo, že se budou v obci vyrábět  a posílat do celého světa takové pěkné věci, a že těmi knoflíčky se Předín stane známý široko daleko. Také v symbolice obecního znaku a praporu najdeme sedm zlatých knoflíků, které připomínají místní tradici. Průkopníkem knoflíkářství v obci byl Jan Šilhavý. V chudém kraji nebyla práce a chlapci i dívky museli za prací jinam. Jejich cílem byla hlavně Vídeň, kde se učili různým řemeslům. Po letech se z Vídně vrátil zpět do rodné obce Jan Šilhavý se dvěma tovaryši a zřídil v obci první dílnu na výrobu perleťových knoflíků. V roce 1872 zavedl v obci knoflíkářské řemeslo. Zanedlouho téměř v každé chalupě drnčel čamrdářský ponk umístěný přímo ve světnici. Teprve  až si vydělali peníze, tak si někteří postavili vlastní dílnu. Knoflíkářství se tak stalo obživou mnoha rodin. Do Předína pak přicházeli také odborníci z Vídně, kteří přednášeli mladým o nových poznatcích ve zpracování perleti. Vyučení tovaryši odcházeli na nějaký čas do Vídně nebo do Žirovnice a domů se vraceli s novými zkušenostmi. Hlavní surovinou na výrobu knoflíků byla perleť. Používala se především z ulit a škeblí nejrůznějších plžů a mlžů, které pocházely většinou z teplých moří. Velkoobchodníci ji nakupovali na aukcích v Londýně a Hamburku a potom ji knoflíkářským mistrům prodávali. V obci se naplno rozjela ruční výroba knoflíků. V druhé pozoruhodné expozici pod názvem Jak se žilo – Lnářství si mohou návštěvníci prohlédnout zachovalé exponáty na domácí výrobu plátna. Zde najdeme domácí stavy, na kterých ženy předly celé dny a večery. Pěstovalo se hodně lnu a všechno prádlo bylo domácí výroby. Nedávno prostory muzea doplnila nová malá expozice, ve které jsou nálezy ze zaniklých osad, hornictví a zlatinky.  „Naše minimuzeum nabízí kromě jeho prohlídky také možnost účastnit se malých geologických výprav s odborným výkladem. Ten pro nás zajišťují přední odborníci: mineralog  RNDr. Stanislav Houzar, Ph.D., archeolog Mgr. Milan Vokáč a  Ing. Pavel Škrdla. Pokud se zájemci domluví, jsme připraveni pro ně uspořádat zajímavé výpravy např. rýžování na potoce Brtnice a na Horském potoce“, sdělil Miroslav Sedláček. Muzeum najdou zájemci v budově Obecního úřadu, který se nachází v prostorách víceúčelové budovy. Bývá otevřeno příležitostně, např. při poutích, o Velikonocích, Vánocích a jiných slavnostech. Na přání je možné udělat prohlídku s odborným výkladem kdykoliv po předchozí telefonické domluvě. Zájemci i turisté, kteří tento kout Vysočiny navštíví, se tak mohou těšit na zajímavou prohlídku.