Padesátníci hledají jen obtížně uplatnění na trhu práce

         Hodně diskutovaným tématem se v poslední době  stává otázka věkové diskriminace, se kterou se můžeme setkávat prakticky všude, především pak v oblasti zaměstnávání. Najít si pracovní místo není dnes vůbec jednoduché  pro absolventy škol, mladé ženy s dětmi a  pro starší osoby. Obtížnou pozici těch dříve narozených na pracovním trhu potvrzují i statistiky. Mají čas, zkušenosti, kontakty, chuť pracovat. Stejně je nechtějí. Neustále stoupá počet lidí nad padesát let, kteří marně hledají práci.

     Ze studií odborníků vyplývá, že v důsledku demografického vývoje se nejpočetnější skupinou v naší populaci stali právě lidé ve věku nad padesát let. Občané v předdůchodovém věku, ale vlastně již i těsně před padesátkou, jsou skupinou, která nezaměstnanost vnímá nejcitlivěji. Lidé  s dlouholetou pracovní kariérou se náhle potýkají s pocitem, že o ně nikdo nestojí. Je to pro ně velmi deprimující. Beznaděj nepostihuje jen nezaměstnané osoby, ale i jejich rodinné příslušníky.

Že firmy nemají o současné padesátníky příliš zájem, dokládají také personalisté.  Často se stává, že žadatele o práci na pohovor nepozvou už jen kvůli jeho datu narození. Právě dříve narození občané však mohou do pracovního kolektivu přinést zkušenosti, nadhled a osobní vyzrálost. Přibývá lidí, kteří se doučili jazyky, a velmi dobře zvládají práci s počítačem. Navíc mají cenné kontakty, jsou časově flexibilní a loajální. Odborníci dodávají, že právě tato skupina zaměstnanců také dokáže daleko lépe zacházet se stresem.

A osobní zkušenosti lidí tuto smutnou skutečnost diskriminace jen potvrzují. Jako beznadějnou situaci vidí svou již dvouletou evidenci na ÚP také paní Alena, která popisuje hledání svého nového zaměstnání jako boj s větrnými mlýny.  „Práci sháním již dost dlouho. Je mi 51 let a v evidenci úřadu práce  jsem již druhým rokem. Probojovat se k pohovoru je běh na dlouhou trať. Bohužel je to tvrdá realita dnešní doby, všude preferují mladý dynamický kolektiv. Valná většina firem nemá ani tu slušnost odpovědět na můj e-mail s životopisem, takže dostat se k pohovoru je téměř nulová šance. Za ty dva roky jsem se dostala pouze ve dvou případech k ústním pohovorům, a to když jsem v životopise vypustila datum mého narození. Mám středoškolské vzdělání, letité pracovní zkušenosti, dobré reference, umím dobře pracovat s počítačem a je mi to k ničemu. Nedostanu šanci ani jít se někam představit. Tím, že se zvyšuje věková hranice pro odchod do důchodu, se situace na trhu práce ještě více komplikuje. Pokud stát rozhodl, že jsou současní senioři natolik mladí a zachovalí, že mohou odejít do důchodu později, měl by jim také umožnit, aby mohli pracovat až do důchodového věku, a ne léta přežívat v evidenci úřadu práce,“ stěžuje si paní Alena,  která si z pochopitelných důvodů nepřeje uvádět  celé její jméno.

Diskriminace kvůli věku je zákonem zakázaná a firmám by za ni mohl hrozit tvrdý postih od inspektorátu práce. Zákaz diskriminace v přístupu k zaměstnání je obsažen nejen v antidiskriminačním zákoně, ale i v zákoně o zaměstnanosti. Také občané hledající práci, kteří ji pocítí na vlastní kůži, se mohou bránit. Kromě možnosti domáhat se práv u soudu, je možné podat podnět k úřadu práce, v jehož obvodu působnosti má daná společnost sídlo, aby provedl ve firmě kvůli diskriminaci kontrolu. Z pohledu personalistů je tento problém na trhu práce zcela viditelný a v nějaké formě se s ním setkává mnoho zájemců o zaměstnání. Netýká se jen méně kvalifikovaných uchazečů o práci, vyšší věk „nepřebije“ ani dobrá znalost jazyků, počítačová gramotnost, odborné vzdělání či manažerská praxe.