Mimořádný talent, neuvěřitelně šikovné ruce, obrovský cit, nekonečná trpělivost. Tyto vlastnosti rozhodně nechybí tvůrci nevídaného počinu „Nejpočetnější posloupnost vkládání předmětů do žárovek“, který se stal novým přírůstkem do České knihy rekordů a kuriozit. Autorem této unikátní práce je Leopold Heneš z Třebenic. Jeho rekordy a kuriozity jednoznačně dokazují, že i v našem regionu žijí obyčejní lidé, kteří dokáží velmi neobyčejné věci.
Jeho nový, zcela ojedinělý exponát, je nyní největším lákadlem výstavy unikátních výtvorů „Rekordy plné energie“, kterou připravila společnost Pražská energetika ve spolupráci s Agenturou Dobrý den. Kolik dalších stolů a židlí se skutečně do žárovky vešlo, se mohou návštěvníci přesvědčit na vlastní oči v Centru energetického poradenství PRE v Praze, kde bude tato atraktivní výstava během celého léta probíhat.
Ostřílený rekordman, původní profesí stavař, má na svém kontě deset dalších zápisů do České databanky rekordů. Také jeho další zajímavá a velmi neobvyklá díla nápaditostí jen hýří. Navíc jsou tím nejlepším důkazem o platnosti úsloví o zlatých českých ručičkách. Přestože je dnes pan Heneš už na zasloužilém odpočinku, je to pořád velmi činorodý nadšenec, který je stále sám sebou a umí žít na plné pecky.
Na tuto vůbec ne jednoduchou práci jsem se zeptala přímo rekordmana samotného.
Co Vás přivedlo k tomuto netradičnímu koníčku a jak dlouho se mu už věnujete? A proč zrovna vkládání předmětů do žárovek? Máte ještě další záliby? Je to skutečně můj největší koníček. Už v dětství jsem byl vášnivým sběratelem různých hlavolamů, jako kluk jsem jich měl snad 800 kusů. Takovým rozhodujícím momentem pro mě bylo období, když jsem byl na vojně. Tam se vyráběly různé dečky, rámečky, ale mě všechny tyto výtvory zlákalo udělat a dostat je do láhve. Snad v tom částečně sehrál roli i fakt, že jsem musel nosit brýle, které mi pořád překážely a já je bral jako svůj velký handicap. Chtěl jsem, aby se i ostatní museli dívat na různé předměty přes sklo. Na začátku jsem zkoušel různé předměty – rámečky, kříže, šibenice, „kadibudku“. Začal jsem s láhvemi, poté přišly na řadu žárovky. Už je to taková moje profesionální deformace, jak uvidím nějakou láhev či žárovku, přemýšlím, co by se do ní všechno vešlo.
„Nejpočetnější posloupnost vkládání předmětů do žárovek“, to je Váš nový přírůstek do České knihy rekordů a kuriozit. Před týdnem jste tento v pořadí již desátý rekord představil návštěvníkům pelhřimovského festivalu, který pravidelně pořádá Agentura Dobrý den. Popište nám svůj poslední výtvor.Velká žárovka má průměr baňky 156,6 mm a otvor v hrdle 26,4 mm. Tímto hrdlem prošly všechny části, ze kterých jsem uvnitř sestavil dvě židle a stůl, na něž jsem položil menší žárovku o průměru 25 mm s otvorem 12,3 mm. Tímto hrdlem prošly všechny části, ze kterých jsem pak uvnitř sestavil další dvě židle a stůl, na kterých je položena ještě menší žárovka s průměrem baňky 10,8 mm a otvorem 4,2 mm. Nejmenší žárovka má průměr 3,4 mm a svítí.
Tamní muzeum, které mapuje unikátní výkony českých a světových rekordmanů, je také určitě dobrým tipem na zajímavý výlet. Kde ho zájemci najdou a přiblížíte čtenářům také prostředí festivalu?
Každý rok o druhém víkendu v červnu se koná v Pelhřimově mezinárodní festival rekordů a kuriozit, který je setkáním lidí, kteří jsou ve svém oboru nějakým způsobem výjimeční. Po celý rok mohou návštěvníci tohoto města zavítat také do muzea rekordů a kuriozit, které sídlí v historické budově Jihlavské brány. Je otevřeno denně (pondělí – neděle, od 9 do 17 hodin) po celý rok i ve svátky.
Kolik hodin čistého času Vám zabrala Vaše poslední kuriozita? Zabýváte se tím denně a co všechno bylo k vytvoření třeba? Já jsem úplněpři práci přestal vnímat čas. Pro mě je nejdůležitější nějaká inspirace, nějaký nápad. Začnu na něm pracovat a už čas nesleduji. Poslední dílo, při kterém jsem si pečlivě počítal a zapisoval hodiny práce, byla pelhřimovská Jihlavská brána. Její přesnou repliku jsem sestavil do skleněného demižónu v měřítku 1 : 140. Výroba této věže mi zabrala přesně 618 hodin práce a spotřeboval jsem na ni 1461 kousků špejlí. Více než polovinu času jsem strávil přípravnými pracemi, než jsem začal umisťovat špejle do vnitřku demižonu. Model je sestavený v pětilitrovém demižonu a je věrnou podobiznou své předlohy s veškerými detaily. Demižon je široký 18 cm, vysoký 33 cm a jeho hrdlo je úzké pouhých 24 mm.
Co všechno potřebujete ke svému koníčku? Jak vypadá Váš běžný den? Při práci používám jako materiál hlavně špejle, dále lepidlo. Sám jsem si musel vyrobit svoje vlastní speciální nářadí. Některé práce je nutné dělat pod lupou a spoustu věcí v lahvi zase musím skládat zrcadlově. Třeba třebenická kaplička v lahvi se musela stavět od shora, začínal jsem střechou. Když jsem odešel do důchodu, tak jsem zkrátka nezměnil svůj rytmus života. Denně vstávám stejně jako dřív v 3.45 hodin., a už od 5 hodin slepuji špejle, dokud nevyleze slunce. A pak se tomu věnuji zase večer. Denně mi to zabere v průměru 4 – 5 hodin.
Člověk, který se tímto zabývá a usiluje o vytvoření rekordu, musí mít v sobě notnou dávku exhibicionismu? Jak jste na tom Vy? Já tuto práci dělám pro lidi a vždycky rád připravím nějakou kuriozitu. Pro lidi je to velká zábava, dělám to hlavně pro ně. Jsem tak trochu ješitný a pochvala mi vždycky udělá radost.
Jste držitelem deseti zapsaných rekordů. Na které jste jako autor nejvíce pyšný a které sklidily největší obdiv? Na prvním místě je to určitě „kadibudka“ v lahvi. O ty je stále velký zájem. Na druhém místě je to ta pelhřimovská věž, pak třebenická kaplička. Spoustu času mi zabral „Nejrychleji poslepu složený hlavolam v lahvi“, který bylo nutné důkladně natrénovat. Uvnitř lahve jsem musel složit poslepu trojstranný křížový hlavolam obtížnosti 3 skládající se ze šesti hranolů, a to za použití „nůžkových kleští“, které mi umožnily manipulovat s hlavolamem uvnitř lahve. Nakonec jsem to složil za 2:47,35 minut. Mým nejmenším výtvorem bylo umístění znaku obce Třebenice do dvoucentimetrové lahvičky od parfému. Jako rodák z Jaroměřic n.R. jsem také tento znak umístil do žárovky.
Váš koníček je hodně časově náročný, stíháte ještě nějaké další aktivity? Máte ještě další záliby, při kterých můžete třeba relaxovat? Vždy mě velmi zajímala příroda.Věnuji se práci na své vlastní zahradě, kde mám asi třicet stromů, které šlechtím. Hrozně rád vymýšlím stále různé zlepšováky. Při každé práci mě napadá, jak si ji usnadnit a urychlit. Třeba jsem si vyrobil nářadíčko, jak zatlouci starý křivý hřebík K tomu mě přivedl můj tatínek, který mě jako malého kluka vedl k tomu, abych u každé práce přemýšlel a na všechno spotřeboval co nejméně materiálu. Také celý život sbírám poznatky a zkušenosti od lidí.
Máte už teď nápad, co podniknete příště? Chystáte nějakou novinku, další pokus o rekord? Už teď začínám pracovat na tom, co představím na festivalu kuriozit v Pelhřimově příští rok. Pokud pracuji průměrně čtyři dny v týdnu, tak konkrétní práce mi zabere asi půl roku. Mezi tím za mnou přijdou i občané a chtějí, abych jim vyrobil pro někoho nějaký dárek – předmět umístěný v lahvi. Hodně žádané je sestavení svatební fotografie do lahve. Svou práci musím skutečně velmi dobře dopředu naplánovat.
Jak se žije s rekordmanem? Vnímá vaše rodina a nejbližší okolí Váš život s rekordy jako něco zvláštního nebo si už za ty roky zvykli? Máte v nich podporu pro svoji zálibu? Moje žena mě v mém koníčku podporuje a dokáže být také mým kritikem. Moje práce a úspěchy jí dělají radost, takže zázemí pro můj neobvyklý koníček doma rozhodně mám.
