Chci sex i vztah s panem „dokonalým“

  Tereza. Vysoká blondýna, vystudované dvě vysoké školy, mluvící třemi jazyky, vždycky prototypem mladé, úspěšné ženy. Člověk při prvním setkání s ní, by  řekl, že jí nic neschází, je spokojená v práci, vždy úsměv od ucha k uchu, kamarádky a známé, kterým se nesvěřuje mají vždy důvod k závisti.

 Postavu má štíhlou, na sobě vždy perfektní oblečení různých značek, upravené nehty, návštěva kosmetičky, kadeřnice, fitka, je rituál, na který se těší a dopřává si ho pravidelně. Je nezávislá, soběstačná, emancipovaná a k úplné dokonalosti jí chybí partner. Nemůže najít toho správného chlapa, který by ji udělal šťastnou, založili by rodinu a život by byl jen v růžových barvičkách.

Nedávno mi zrovna tohle vykládala u naší pravidelné kávy a já málem spadla ze židle. Jsme kamarádky už od školy, takže nám nedělá problém vyznat se vzájemně ze svých nejniternějších pocitů, je jedno co, co nás zrovna napadne, o čem přemýšlíme, co bysme chtěly a přály si.

„Terezo!!!" téměř jsem vykřikla," sakra kolik Ti je let? Při Tvém IQ se mi nechce věřit, že stále doufáš, že nějaký pan dokonalý existuje?"

Jsme kamarádky od základní školy a nejspíš vím jen já, jak se trápí. Tereza nemá chlapa, řekly by si nejspíš kámošky mezi sebou. Je to opravdu tak.

 Vždycky někoho okouzlí, ale dotyčnému zájem vydrží maximálně tři měsíce. Jí samotnou to neskutečným způsobem štve. Jenže, vím to jen já. Nikomu jinému se raději nesvěřuje, aby informace o jejím soukromí nenarušily její pozici ve firmě.  Že její pracovní plány míří vysoko, je myslím zbytečné zmiňovat.

Nedávno si koupila byt a přemýšlí, že by si nechala na klíč postavit domeček. Hned jsem její plány zavrhla.

 „Proč prosím tě?“ vyhrkla, jako bych jí snad její záměr měla závidět.

„Je to jednoduché. Myslím si, že tím, že vše zvládáš, jsi postrachem většiny mužů. Ano, muži se tě bojí. Bojí se tvé náročnosti ve vztahu, na jejich povahu, chování, majetek, budíš dojem, že muže nepotřebuješ a oni by se cítili zbyteční. Dokážeš si představit, že si přivedeš chlapa do nově postavené vily, kde není nic na čem by se mohli podílet, budovat, rekonstruovat, nebo se s tebou finančně zamotat?"

„To nepřichází v úvahu!“ kulí oči Terka. Finančně se s nikým zaplétat nebudu. Z toho jsem už vyrostla. Ani mi nepřipomínej minulý rozchod s Davidem. Odvezl si, když jsem nebyla doma, celé moje zařízení včetně šicího stroje, hajzl jeden!“, krčila obličej vztekem a nenávistí.

„No jo, vztah je vždycky riziko, a ty nemůžeš mít chlapa jen na sex a do ostatního mi nemluv. Takhle to prostě fungovat nikdy nebude. Chlap se musí cítit důležitej a užitečnej, to si pak můžeš pořídit loutky, nebo robertka, ten ti do ničeho kecat nebude, ale ani tě nepohladí.“

„Jsi prostě moc dokonalá!", mluvím jí do duše." Nemůžeš na každém randění na dotyčného hned vychrlit kolik máš vysokých škol, jak tě minulí milenci naštvali, co vše vlastníš a téměř přesnou cifru tvého platu! Navíc jsem teď někde četla, že nejdůležitější pro vztah je mít společný cíl. Jít stejným směrem. U někoho jsou to děti, u někoho nějaké společné zvíře a někdo zase společně buduje."

“Hm, budu muset o tom začít přemýšlet“,odvětila Terka.

 „Ale víš co, na opačné straně si zase myslím, že pokud s někým máš být, tak s ním budeš, tak si vyber ha ha“, zavtipkovala jsem a odlehčila situaci.

Chápu, že Tereza potřebuje muže. Ve dvou je život vždycky hezčí.  Těšíme se v práci až bude víkend, nakupujeme a vyvařujeme různá jídla pro své miláčky, ale smysl života bysme taky měly objevovat a nacházet  jinde, než ve svém partnerovi, který má také své sny, svá přání svůj život a povahu, nemusí jít s námi životem napořád, naše cesty se můžou rozejít a my zůstanem samy.

 Je třeba se nad tím i v době největšího štěstí zamyslet a snažit se, abysme v případě, že se to někdy změní, nezůstaly stát na místě.

A hlavně, co je nejdůležitější, si je potřeba uvědomit, že nikdo z nás není dokonalý a pokud nebudeme vyvíjet toleranci u druhých, nevydržíme s nimi a oni s námi.

Jakmile vznikne problém, je třeba si ho vyříkat ještě ten den a nenechat partnera, aby měl bezesnou noc a trápil se tím, co jde vyřešit.

 Jak už naše babičky říkávaly, že nebyly zvyklé věci vyhazovat, ale spravovat.

 Možná taková spravená věc, léty ověřená, je lepší než luxusní kousek, o kterém nemáte ponětí, kdy se na něm objeví vady a jaké.