Zlatý střední John

O výhodnosti nezávazného kritikářství, o prospěšnosti poctivé a škodlivosti účelové statistiky, o černobílém vidění a hodnotovém zmatení, s příkladem nepoctivosti ruských médií, zapojených v informační válce proti Ukrajině, to vše s volební „Asistenční kartou Radka Johna“. 

Dvojitý John

Nečestný vůdce VeVerek Radek John už zase sprosťačí. Nedávno do mediálního prostoru vrhl další „politicky nekorektní“ článek – tedy - neklausovskou češtinou řečeno: sprostou lež, kterou nazval „Lež, sprostá lež, statistika, zpravodajství o Ukrajině“. I rozhodl jsem se mu proto vyprášit jeho VeVerčí kožíšek, složený z dinosauřích šupin,  již podruhé.

Poprvé to bylo zde. Kdo zná westernové vtipy z prostředí Divokého Východu – napotřetí bude následovat odstřel.

Na našeho zdivočelého hlodavce zřejmě sedlo jaro, s ním i potřeba množení, a jako neblaze proslulý Rys-Rozsévač opět trousí zárodky své květomluvy po rudohnědých bliznách. O tom, že se johnovský pel ujal, svědčí karmatická mladofrontovní čtyřicítka z mozkového stínu.  Střední třída se fašizuje, tvrdí Bělohradský … a statistiky. Tedy – poctivé statistiky, které nepocházejí z výrobních dílen VV, Úsvitu, LEVu, a podobných obskurních volebních uskupení, těžících z lidské stupidity a nepoučitelnosti. Ale - na druhou stranu - proč považovat čtenáře serveru iDNES za příslušníky střední třídy, že?

Jako existuje pravda a lež, fakta a faktoidy, tak existuje i skutečná statistika, a pak „statistika“ na něčí objednávku. 

Účelem skutečné statistiky je obrana proti dojmologii. Tedy – statistika je nástrojem hledání a odhalení pravdy. Protože zdání klame.

Význam poctivé statistiky 

Asi jedním z nejznámnějších případů úspěšné aplikace přesné evidence a statistiky je práce průkopníka antisepse, Ignáce Semmelweise.

Tento vídeňský porodník maďarského původu porovnával počet úmrtí rodiček na dvou nemocničních odděleních. Na jednom oddělení s výrazně nižší úmrtností vedly porody výhradně porodní asistentky.  Na oddělení s výrazně vyšší úmrtností  vedli porody lékaři. Mladé ženy umíraly v důsledku tzv. horečky omladnic.

Semmelweis si položil otázku, čím se tato oddělení od sebe liší. Vylučovací deduktivní metodou dospěl k závěru: porodní babky nepitvají zemřelé. Na rukou lékařů, kteří ženy vyšetřovali, tedy musí být něco, co onu puerperální sepsi způsobuje. I zavedl na svém oddělení  pro ošetřující a vyšetřující zdravotníky povinnost máchat si ruce v odpudivě páchnoucím roztoku chlóru, později v roztoku chlórového vápna.

Brzo po zavedení tohoto opatření (v květnu 1847) úmrtnost na horečku omladnic prudce – tedy statisticky velmi významně – klesla.  

Blbci, ač mnozí vysoce vzdělaní a obdaření profesorskými tituly, se této statistice a opatřením smáli – "svět neviditelných dravců" ještě nebyl odhalen – a statistiku nepovažovali za dostatečný důkaz, že za puerperální  sepsi mohou nedostatečně mytí lékaři.  Ruce si přece po pitvě řádně umyli mýdlem – nejsou žádná čuňata, ale vážené autority oboru.

A tak nedesinfikovanýma rukama dál hamtali ženám v důvěryplně rozevřených rozkrocích. A zabíjení rodiček v podobě „iatrogenních komplikací“ pokračovalo dalších dvacet let,  než se dostavil Lister, Koch a Pasteur. Semmelweis skončil ve cvokhauzu, ubit zřízenci (bití se běžně používalo na zklidnění  agresivních psychiatrických pacientů).

Semmelweis zemřel v roce 1865 - v tentýž rok Lister poprvé četl Pasteurovu práci o mikrobech z roku 1857 a svitlo mu, co je příčinou infekcí a sepsí. 

Statistika je tedy nástrojem velmi důležitým. Přesná evidence a sledování  efektu navrženého opatření nám řekne, zda působí produktivně či kontraproduktivně, smysluplně či nesmyslně – i opatření dobře míněná totiž mohou mít efekt právě opačný. Sociální prostředí je systém velmi složitý, a navržené řešení problému, jež má něčemu patologickému zamezit, může mít efekt, jehož dopady jsou dalekosáhlejší a horší.

Příklad „účelové statistiky“

Coby příklad bych uvedl „padesátku v obcích“. Jde o typický případ, kdy političtí byrokraté „řeší problém“ – jakým je třeba zvýšená nehodovost – lejstrem, aniž by se starali o realizovatelnost tohoto záměru.  Autoři nápadu následně přispěchali se „statistikami“, že jejich dobrý skutek přinesl kýžený efekt – pokles počtu zabitých na silnicích, aniž by věnovali pozornost jiným faktorům.

Podle mého názoru však bylo snížení rychlosti v obcích ze šedesáti km/h na padesát kontraproduktivní, protože nadále klesla úcta občanů před zákonem.

Brzy se ukázalo, že republika nemá dostatek policistů na to, aby dodržování tohoto zákona vymáhala – a tak snad neexistuje člověk, který by „pravidlo 50“ striktně dodržoval.  Lidé jezdí „podle ostatních“ – když je na ulicích a silnicích plno, jedou padesát nebo méně, když je nízká frekvence provozu, jedou „svých sedmdesát“, aby si té rychlosti trochu užili.  Což je – koneckonců – docela rozumné. Nerozumné milovníky plechových ořů zklidní retardéry.

Autorita zákona a státních složek je důležitější, než potenciální kladný efekt jednoho konkrétního opatření, jehož prospěšnost si pak zákonodárci potvrdili účelově vyhotovenou „statistikou“. Taková „statistika“ ovšem není skutečnou statistikou, ale PR-akcí předkladatelů zákona onoho.

Vraťme se ale k Johnovi, a řekněme si, komu tu úvodní vědu ukrad.

Spisovatel vs. statistik

Člověk, který prvně šířeji popularizoval rčení, že existují tři druhy lži: lež, hnusná lež a statistika,(There are three kinds of lies: lies, damned lies and statistics)se jmenoval Samuel Langhorne Clemens, a říkal si Mark Twain (slangově: „Zapiš Dva“ /sáhy hloubky/).  Přitom světoznámý americký spisovatel se sám za autora výroku nepovažoval – jde o jakýsi mem, příležitostně v různých podobách sdílený různými lidmi už od konce 18. století.

Sir Robert Giffen, skotský ekonom (pozn.: Giffenův paradox),  k tomu v roce 1892 řekl: „… Traduje se jeden starý vtip, který lháře rozděluje do tří kategorií: na lháře, odporné lháře a specialisty svého oboru. Tohoto rčení se poslední dobou používá ke špinění statistiky. Prý existují tři stupně ve lhaní. Lži, nehorázné lži , a statistiky . Statistikům se klidně můžeme smát a žertovat na jejich úkor. Ale přitom velmi dobře víme, jak je statistika v sociálních vědách, i přes své chyby a nepřesnosti, důležitá a nepostradatelná.  Statistice se sice můžeme smát, ale především bychom se měli naučit statistické metody vhodně aplikovat. …“

Správná statistika tedy zkoumá skutečný život, a nesnaží se potvrzovat obskurní představy utopických sociálních inženýrů – politiků „o správném životě“.

Zprofanovaný politik a vyobcovaný žurnalista John se nyní vypořádává se svým lidským selháním po svém. Špiní své bývalé kolegy z novinářské branže, i statistiku a Ukrajince.  

Zločinci mediální sféry

Né, že by si kritiku někteří mediální pracovníci nezasloužili. Např. ti proputinovští by měli být souzeni za šíření lží a podněcování mezinárodního konfliktu příslušným mezinárodním tribunálem. Kremelští hlásní troubové by měli být za své lhaní vyloučeni ze všech mezinárodních novinářských organizací. O tom, že ruská, státem řízená média ruskou veřejnost neinformují, ale záměrně dezinformují, existuje i na internetu řada důkazů (např. zde a zde).  Ale – kupodivu – John tyto neeticky se chovající takénovináře nekritizuje. Kritizuje novináře české.

Žvanivý VeVerčák se uchyluje k povšechnému špinění všech, zřejmě aby jeho poskvrněné sáčko s nenechavými kapsami, nově těšícími se na eura, jevilo se čistým.

Budu z něj citovati. Takto zajímavě popsal pan „Radek J.“ svou představu o úloze politika:

„… A úlohou politika je zřejmě přidat se k jednomu z táborů a začít vypouštět své politické feromony. Má přitom dvě možnosti. Může hlásat, že vyrabované radnice na západní Ukrajině jsou projevem spravedlivého demokratického hněvu, zatímco vyrabované radnice na východní Ukrajině jsou projevem hnusného Kremlem sponzorovaného imperialismu.  Anebo může hlásat, že vyrabované radnice na západní Ukrajině jsou projevem hnusného, USA a EU sponzorovaného imperialismu, zatímco vyrabované radnice na východní Ukrajině jsou projevem šlechetného antifašismu….“

Podle pana J. jsou nám někým – asi jeho bývalými kolegy novináři – nabízeny dvě možnosti . Buď a nebo. Je skutečně zarážející, že to pan Jééé vidí takhle. Tedy pohledem, hodným Jůa a Helete, popř. Mufa – tryskoMufa. Ale i k pubertě se šinoucí divák „Studia Kamarád“ – ba ve zvýšené míře právě on – má smysl pro čest, spravedlnost a pravdu, ačkoli negativní vzory jsou u mládeže populárnější a „nekňubáci“ se těší mírnému opovržení.    

Tisíc odstínů šedi

V zásadě je totiž přirozené, že světu rozumíme v dichotomických „černo-bílých“ kategoriích. Dobro-Zlo, život-smrt, libost-nelibost, světlo-tma, začátek-konec, stabilita-změna, beznaděj-naděje, pořádek-chaos, atd. Ale každý tvor myslící a cítící ví, že mezi těmito krajními polohami je řada odstínů, a naučit se mezi nimi rozlišovat je pro nás celoživotní výzvou a nikdy nekončící prací, dospěláci.

Jistě: Kromě myslících a cítících lidí, pro které je pravda hodnotou a její poznávání cennou zkušeností tu pak existuje kategorie bytostí  „homo politicus oeconomicus“, kteří si pod slovem „hodnota“ jsou schopni představit pouze cinkání mincí, přinejmenším „třiceti stříbrných“.    

VV, s.r.o.

Právě do této kategorie spadá pan John a jeho věrní z podnikatelského uskupení Věci Veřejné  s.r.o. To ručení je skutečně nesmírně omezené. Asi podobně,  jako jsou nesmírně omezení Johnovi VV-voliči, kteří si však spíše než naše opovržení zaslouží náš soucit.

Protože pouze lidé s vážným intelektovým deficitem by se dali těmito usvědčenými podvodníky opět využít a zneužít, jako jsem se jimi kdysi nechal využít a zneužít já, když jsem VéVé volil a párkrát se jako registrovaný sympatizant účastnil jejich zmanipulovaných vnitrostranických internetových referend, než jsem ten podfuk prohlédl.

Proč považuji Johnovu klaku za nesmírně omezenou?

Blátivé věty pana Johna

Už proto, že jsou tito plácači schopni pochválit pitomoučký textík pana Johna, založený na emocích – tedy progandistický škvár pana kandidáta na euposlanectví. John nepřináší jediný důkaz pro svá tvrzení, jediný případ či srovnání více kauz. Jen kydy.

Píše např.:

1. „…  Zpravodajství o událostech na Ukrajině, stejně jako vystoupení českých politiků, je tak pouze smutným odrazem toho, jak pokrytecké a neadekvátní hodnocení ukrajinské reality nám předkládají ve volné soutěži sprostých lži. …“

Pan John neuvádí, jaká vystoupení českých politiků se mu nelíbila, co se mu na nich nelíbilo, jaká hodnocení jsou pro něj pokrytecká, co považuje za ukrajinskou realitu a co za fikci, co pokládá za sprostou lež a jakou statistiku nám předkládá. Nic takového. Jen kydy a osvědčená „kolektivní vina“.

 Nebo další johnovina:

2. „… O adekvátnost a objektivitu se už dokonce nepokoušejí ani ti, které platíme ze zákona koncesionářskými poplatky, tedy zaměstnanci veřejnoprávní televize a veřejnoprávního rozhlasu. Lže se takto u nás jenom o dění v zahraničí, anebo i o dění v naší vlastní zemi?...“

A opět – žádná kritika konkrétního pochybení konkrétního člověka – novináře. Jen ukazování všemi deseti , sevřenými v železnou pěst Johnovy třídy - ukazování na lidi, kteří nám ujídají našeho společného chlebíčka a neodměňují nás za to tím, co chceme slyšet, ale přinášejí informace, které našemu vidění světa vůbec neodpovídají, drzouni!. A když to neodpovídá našemu pojetí Dobra a Zla, tak to musí být – samozřejmě – lež! Popř. velká Lež, či … dokonce … Johnova „statistika“! No ne?

John a „právo silnějšího“ čili fašismus

Jak můžeme věřit člověku, který není „ani ryba, ani rak“? Jak můžeme věřit člověku, který neumí pracovat s informacemi a porovnat si vysílání ukrajinských médií s vysíláním ruských kanálů? Jak můžeme věřit politikovi, který nedokáže rozlišit kvalitu informací a považuje „státem“ řízené cenzurované vysílání , složené ze sestříhaných televizních šotů (práce kanálů, Rossia-1, Rossia-24, Russia Today, NTV atd.)  za stejně věrohodné, jako přímé necenzurovatelné  přenosy ukrajinské občanské televize Hromadske-TV, Savik Šuster Studio, Espreso-TV, klasické TV- Peršyj Nacionalnyj, či ICTV ?

Jak můžeme brát vážně politika, který nedokáže rozlišit obránce od útočníka, jako ve sporu Ukrajina vs. Rusko, Majdan vs. Antimajdan,  obránci nezávislé Ukrajiny před banditskou vládou vs. stoupenci kremelské „páté kolony“, jejíž hlavním cílem je zničení Ukrajiny – a přitom tento člověk ve svém volebním programu hlásá zásadu: „Můj dům,můj hrad?“?

Podle vyjádření pana Johna to spíš vypadá, že se řídí tzv. právem silnějšího, jako protofašisté z Úsvitu. Tedy, že po přijetí „Johnova zákona“ bude možné původního majitele z jeho domu vyhnat, a novým „hradním pánem“ se stane ten mocnější, osvalenější, ozbrojenější.

S tím už má národ své zkušenosti. A sice z roku 1948. Není divu, že mu potomci lidových milicionářů, předsedkyň uličních výborů, politruků, signatářů hanopisů na „ztroskotance a zaprodance“ a další čeští sovětští lidé, za jeho kecy tleskají. Jsou spolu naladěni na stejnou vlnu.

Napřed ukrást, a potom si neoprávněně získaný majetek všemi možnými prostředky chránit. A to jak zlodějům na míru upravenými zákony, tak třeba i střelnou zbraní.

Když pak jeden zloděj navštíví jiného zloděje v jeho přepychové vile, a majitel vily příchozího kolegu zastřelí, znamená to, že bohatší, a tím společensky nebezpečnější lump zastřelil toho chudšího, méně nebezpečného přestupce. A soudnímu osvobození vraha se bude říkat spravedlnost.

To je pojetí práva, které pro nás připravuje pan John, a jež se v jeho volebním programu skrývá pod matoucím názvem: „Právo na účinnou sebeobranu proti zločincům bez omezení EU.“

Především nechápu, jak mi v účinné sebeobraně může zabránit, nebo mi s ní pomoci, nějaká EU, natožpak prolhaný John? Účinná sebeobrana je věc veskrze osobní, subjektivní, situační, a je v mých rukou.

Jistě není hezké, když nezávislý soud vyhodnotí, že jsem proti zlotřilci použil nepřiměřených obranných prostředků, např. že jsem mu nečekanou návštěvu oplatil ustřelením hlavy brokovnicí, ale to už je „riziko podnikání“, a nějakému pisateli pamfletů a nájemnímu politikovi do toho nic není.  Je to záležitost policejních vyšetřovatelů a justice.

Zákonů je tolik, že to až hezké není. Deficit máme v uplatňování ducha zákonů, nikoli litery. Litery navíc systém vymáhání práva nijak neposílí. Spíše naopak.

Je totiž dokázáno, že výše trestu či nebezpečí ztráty života žádného zločince od páchání trestné činnosti neodradí. V zemích, kde je možné nezvaného návštěvníka beztrestně odprásknout, je zároveň nejvyšší zločinnost. Skutečně preventivně působí jistota trestu, nikoli jeho výše či tvrdost. Když si může být zlotřilec jist, že do tří dnů bude ubytován na státní náklady v zamřížovaném prostředí bez soukromí a bez možnosti volby, a bude i jako recidivista zaměstnatelný a ubytovatelný, svůj skutek si rozmyslí.

Samozřejmě – jsou i nepoučitelní, které je lépe fyzicky zlikvidovat. I trest smrti má svůj smysl – nikoli ve smyslu preventivním, ale jako satisfakce pro pozůstalé oběti. Je strašné, když rodiče zabitého dítěte musí žít s vědomím, že vrah a ničitel jejich životů si stále vegetí, a to s perspektivou na zkrácení trestu a na tantiémy za umělecké zpracování svého životního příběhu.

Úspěchy v detekci a rozboru DNA stop dnes vylučují justiční vraždu a vrací diskusi o relevantnosti trestu smrti znovu do hry. Stát by neměl  na tuto možnost absolutního trestu rezignovat, pokud nechce, aby lidé brali „spravedlnost do svých rukou“. Je poněkud podivné, když ve stavu společnosti, zvaném „válka“, je zabíjení povoleno, a ve stavu společnosti, zvaném „mír“, se totéž považuje za zločin.

Ale tato problematika je věcí celospolečenské a odborné mezioborové či transdisciplinární diskuse, nikoli záležitostí krajně nedůvěryhodných politiků, jejichž skutky se zcela rozchází s hesly, která proklamují.

Inu – život lidský je tragikomický už sám o sobě. A není potřeba, abychom z něho dělali větší satiru či tragédii, jak se o to svou volnou tvorbou snaží pan John a Putinovi mediatizátoři.

Závěrem jedna „případová studie“

Např. putinisté dělají skutečné „divy“. Třeba jsou schopni z jednoho a toho samého „zmláceného“ proruského separatisty s typickou černooranžovou georgijevskou páskou (zde) vyrobit zhrzeného podporovatele „fašistického“ Pravého sektoru (zde), co pro nepřátelské „banderovce“ přivezl z „pravlasti všech nacistů“, Německa, na financování Eurorevoluce půl melounu eur.

Né, že by onen úraz utrpivší  nebyl fašounem. Ale šlo o fašouna ruského, nikoli ukrajinského. O ruského fašouna, co se naučil „hezkou“, sluchu putinistů lahodící básničku. Pěkná byla také snaha soudruhů soukmenovců z Rossie-1 udělat z plynové pistole – imitace slavného „Desert Eaglu“ – „zbraň, charakteristickou pro „polský specnaz“ – jednotku GROM“.  Nalezenou vystřelenou nábojnici plynového náboje, charakteristickou dovnitř zahrdleným okrajem, zase označili za ostrou munici. Prostě – výmysly ruských telekanálů jsou často bizarní, ale jelikož jsou určeny věřícímu publiku, většina Rusů nemá motivaci těmto lžím nevěřit a nějak je zpochybňovat.      

To byl jeden z tragikomických příkladů, jak ruské kanály nedostatečně svou činnost synchronizují – ostatně, nemusí se doma obávat, že by je někdo doma chytal za slovo. Všechny kritiky už putinovci eliminovali. Naposledy rozprášili „Dožď“  a povyhazovali redaktory „Lenta.ru“. Stránky kritika režimu Kasparova jsou přístupné jen ze zahraničí. 

Připojení Krymu k Rusku schvaluje cca 90% Rusů, Putina by za prezidenta znovu zvolilo 47%. Propaganda putinovců, založená na démonizování  vnějšího nepřítele a očerňování revolučního Majdanu coby „banderovců“ je velmi účinná.

Zaplaťpánbů za skeptické Čechy!

„Sovětským lidem“, a nadšeným voličům pana Johna, ovšem není  pomoci … Johnovi (a johnovitým) je vše jasné. Lžou všichni! Což je stejné, jakoby řekl – pravdu mám jen Já … Já … Já … Vladimír Vladimírovič … totiž … pardon … Já, Radek John!  

Karty jsou vrženy

Jaká je ta pravda? "Za všechno špatné může EU!", volá John. "Kdo mi dá zapravdu a bude ochoten mě volit, dostane Asistenční kartu Radka Johna (AKRJ) v hodnotě 1.8oo Kč  zdarma!" AKRJ poprvé, podruhé, potřetí … Přátelé – investice do pana Johna je investicí do vaší budoucnosti. A co pravil „o vaší budoucnosti“ bývalý spolupracovník pana Johna, pan Klíma?:

„… Ale když ses dal přímo dohromady s tuneláři, začal dojit předraženým časopisem zdravotní pojišťovnu a dotacemi na kuchařku o zvěřině státní lesy a nakonec šéfoval nakladatelství, úzce spojenému s Janouškem, přece jen jsme se rozhodli domluvit Ti. Ale bylo už stejně pozdě.  …“

Viděno z tohoto pohledu, je znatelná averze pana Johna k Majdanu, který byl spontánním povstáním ukrajinské občanské společnosti proti zkorumpované banditské vládě Viktora Janukovyče, celkem pochopitelná. Jakož i jeho odpor k poctivým a neúplatným novinářům.

Zdroje:

John, R. (2014, 10. dubna). Lež, sprostá lež, statistika, zpravodajství o Ukrajině. WEB blog.iDNES.cz: http://radekjohn.blog.idnes.cz/c/404996/Lez-sprosta-lez-statistika-zpravodajstvi-o-Ukrajine.html

Klíma, J. (2012, 4. listopadu). Klíma píše Johnovi: Radku, že chceš tepat chobotnici, nikdo neuvěří. WEB Lidovky.cz: http://www.lidovky.cz/klima-pise-johnovi-radku-ze-chces-tepat-chobotnici-nikdo-neuveri-pxm-/media.aspx?c=A121103_213637_ln_nazory_sk

Lee, P., M. (2012, 19. července).  Lži, zatracené lži a statistika. WEB Katedry matematiky University of York: http://www.york.ac.uk/depts/maths/histstat/lies.htm

Ljadov, A. (2014, 9. dubna). Obyvatelé Nikolajeva se chtějí vrátit na náměstí. WEB Vesti.ru – Novosti: http://www.vesti.ru/videos?vid=590739&cid=1

NTV. ru.(2014, 9. dubna). Německý žoldák přivezl Pravému sektoru na Ukrajinu 500.000 eur. Exkluzivně pro NTV. WEB NTV.ru - Novosti:  http://www.ntv.ru/novosti/895499/

Nuland, S., B. (2005). Špinavé ruce:  Mikrobi, horečka omladnic a podivuhodný příběh Ignáce Semmelweise.  Praha: Argo+Dokořán.

StopFake.org. (2014). Boj s nepravdivými informacemi o Ukrajině doby krymské krize. WEB StopFake.org : http://www.stopfake.org/