Ukrajinský masakr = akt státního teroru

Za včerejší a veškeré další krveprolití ponese odpovědnost ukrajinský prezident. Politik, který raději volí sílu, než jednání, je nekompetentní k demokratickému spravování státu.

Kriminálník útočí

Včera došlo k tomu, co předpovídali lidé, kteří měli možnost poznat ukrajinského prezidenta Janukovyče osobně, jako člověka. Na požadavky předáků opozice nepřistoupil a sáhl k silovému řešení. Jako mocensky orientovaný jedinec rozumí jedině síle a respektuje silnějšího. Tím silnějším hráčem je Putinovo Rusko. Na Ukrajině to vědí všichni. Proto se už na Majdanech nebojuje za vstup do EU. To už dávno není ve hře. Teď se bojuje proti zkorumpovanému a Moskvě zaprodanému režimu. Teď se bojuje za samostatnou Ukrajinu!

Je nešťastný národ, který má v čele takové vůdce, jakým je Viktor Janukovyč. Je sice pravda, že si ho Ukrajinci svobodně zvolili. Volili ze dvou špatných variant, a zvolili si toho schopnějšího. (Ta méně schopná teď sedí v base). A jako ten schopnější teď Janukovyč aspiruje na titul válečného zločince. Mrtvých přibývá. Když toto píšu, je jich čtyřiadvacet. Padlí jsou jak na straně demonstrantů, tak na straně policie. Tak už ve válkách bývá. Spravedlnost je těžké v tom násilí a vzepjatých emocích najít.

Demonstranti chtěli přinutit své zákonné a přitom dlouhodobě nezákonně jednající zástupce k aktivitě a k dohodě. Před jejich očima ztratili představitelé státní moci jakoukoli reputaci. Tedy – lépe řečeno – poslední zbytky té reputace. Proto je třeba pro obnovu důvěry vypsat nové volby. Tak už to v demokraciích chodí. Pokud ta demokracie není pouze formální . Na Ukrajině to vypadá spíš na nadvládu zločineckých gangů, ozbrojených (nejen) stranickou legitimací. Zločinci vládnou občanům.

Jako za starých časů …

Gangster Janukovyč se svými spojenci využívají v boji s opozicí a s občany všech prostředků, které odpovídají definici státního terorismu. Státní terorismus je něco, co generace Ukrajinců velmi dobře znají. Užíval ho vůči nim okupant Stalin, okupant Hitler, a něco malého s kágébáckou minulostí a pravoslavnou přítomností se je okupovat chystá.  Je to sice malé, ale milé to moc není. Zvláště když to vládne  140-ti miliónové šestině světa.

Je veřejně známé, že represívní zákony na úrovni stanného práva jsou dílem prokremelské  kliky politiků z vládní Strany regionů. Osobně se angažoval pan Kolesničenko. Kdyby Janukovyč necítil silnou podporu Ruska, asi by odstoupil. Ale to také není jisté. Třeba prostě nevidí a neslyší, nebo vidí a slyší jen to, co chce. Je odtržen od reality a nechápe, jak intenzívně je celým národem nenáviděn. Frustrace z „vilniuské zrady“ a příklonu k Moskvě je příliš silná. Ukrajinci cítí, že éra jejich samostatnosti se končí, a na demokracii že mohou zapomenout.  A tak bojují.

Všichni na té „správné straně“

A jak už to v boji bývá, každá ze stran bije ty druhé, mrzačí a zabíjí je pro krásné ideály. „Berkutovec“ za právo, spravedlnost a také ze msty za zbité a padlé kamarády. „Majdanovec“ hází dlažebními kostkami na policejní ozbrojence za své právo, spravedlnost a v touze pomstít se vrahům svých kamarádů. Tak se začíná každý tanec smrti a stupidity. Každá ze stran bude mít své hrdiny. Válka má podobu krevní msty. Každá ze stran zaplatila příliš vysokou cenu a cítí, že nemůže zpět. Proto je těžké takto rozjetý konflikt zastavit. Jakmile je prolomeno první tabu – první mrtví – zde zřejmě díky režimem placeným provokatérům (tzv. tituškové) – je jakkoli tvrdý zásah proti dosud mírumilovně demonstrující opozici  snadno ospravedlnitelný.

Vynikající a osvědčená je hra na hodné, demokraticky zvolené politiky, a na teroristy. Je krásné, když teroristé s poslaneckými mandáty, co nechali koncem minulého roku surově zbít a zmrzačit pokojně demonstrující lidi a k nim kritické novináře, včera prohlásili střelbu do demonstrantů, házení ranivých granátů a dělobuchů za „antiteroristickou akci.“

Moc korumpuje absolutně

Janukovyč a ukrajinský příklad je důkazem, proč není dobré soustředit do rukou jednoho člověka příliš mnoho pravomocí a příliš mnoho moci. I ten římský císař – vládce starověkého světa – měl při triumfální jízdě mezi skandujícími davy nadšeného lidu sebou ve voze otroka, který mu dle protokolu měl za úkol opakovat jedinou větu: „Pamatuj, že jsi jen člověk!“ Byli to dobří psychologové.

Janukovyč je také „jen člověk“. Možná jako Nero, Caligula, avšak nikoli jako Marcus Aurelius. Marcus Aurelius byl moudrý muž. Filosof na trůnu. Na svém tažení do země Kvádů (tedy na území bývalé ČSR) napsal řecky své „Hovory k sobě“. Výbornou knihu, mj. o odpovědnosti vládce v době krize. I jako císař, tedy absolutistický vládce, více sázel na diplomacii a vyjednávání než na sílu. Byl stoupencem stoicismu. Věděl, že strach není ta správná motivace a vhodná dlouhodobá strategie pro cokoli.

To Janukovyč je fanouškem egoismu. I v dnešní době se může najít někdo, kdo se podívá do zrcadla, a vidí v něm stát … „Stát jsem Já!“ U takového samovládce je dobré vyzkoušet jeho „letové vlastnosti“, jak velí staročeská tradice. Dříve se užívalo oken (fenestrum). Dnes si vystačíme s volebními lístky. Je to drahé, ale pořád levnější než válka.

„Nezaujatí“ čeští komentátoři

Pro zajímavost jsem si udělal takovou malou rešerši „ukrajinských příspěvků“ našich předních komentátorů z jinak kvalitního serveru „Česká pozice“. Schválně jsem vybral tři autory, jako zástupce těch nejlepších - coby důkaz, že i přemýšliví lidé dokážou napsat pěknou hloupost.   

Jan Schneider o hokejových, stavbařských i kovových přilbách účastníků Majdanu:

„… Zajímavé je, jak málo pozornosti média věnují existenci a charakteru těchto extremistických povstaleckých bojůvek. Na některých televizních záběrech je však vidět často profesionální výstroj některých jejích členů, z taktiky jejich útoků lze neomylně poznat výcvik. …“

Pan Schneider vystudoval religionistiku, tedy „ví své“ a jakožto bezpečnostní analytik rozvíjí ve svém článku teorii spiknutí mocichtivého Západu. Možná neví, že placení provokatéři, zvaní „tituškové“ (podle prvního mediálně známého násilníka tohoto typu, pana Tituška ) stříleli po demonstrantech ocelovými kuličkami z ložisek a byli byti bez ohledu na hlavu a na pohlaví. Přitom tento analytik vůbec nerozlišuje mezi příčinou a následkem, a zabývá se primárně nebezpečností „molotovových koktejlů“, tedy následkem.

Pana Přemysla Houdu, doktora vší politologie na pražské VŠE, zase nesmírně trápí nedemokratičnost protestů. Podle něj se asi dělá revoluce tím, že se počká pár let na nové volby, abychom si mohli „demokraticky“ zvolit ty samé. Možná nikdy neslyšel pojem demokratická revoluce. Demokracií přece nelze nazvat systém, který stojí na formálních procesech, a nevychází z vůle občanské společnosti. Demokracie přece není uskutečnitelná bez občanské angažovanosti občanů a veřejné kontroly práce jejich zástupců. Janukovyčovi umožnilo znásilnění  Ústavy balíkem pozměňovacích zákonů, jdoucích proti jejímu duchu, získat pravomoci absolutního, neodvolatelného vládce. Na tom není vůbec nic demokratického. Občané Ukrajiny to díky svobodným médiím vědí. Ovšem pan Přemysl Houda to neví, jinak by nenapsal, cituji:

„… Nemyslím, že můžeme nazývat demokratickým proces, jímž se demonstracemi vynucuje svržení zvolených zástupců, i kdyby se stali sebeneoblíbenějšími loutkami oligarchů (nebo samotnými oligarchy). Takový proces bych naopak nazval nedemokratickým, byť by byl v hávu demokracie zahalen od hlavy až k patě. …“

Číše trpělivosti občanů Ukrajiny prostě přetekla. Demokracie není tyranií jednoho muže!

To pan Gábor Stier zaslouží náš soucit, jelikož byl oslněn malikánem. Napsal totiž knihu o panu Putinovi. Možná od něj časem dostane též Putinovu, totiž – pardon – Puškinovu medaili,, podobně, jako ji dostal náš Václav Klaus, nebo jejich Viktor Janukovyč. Za příznivý vztah ke kremelskému počasí. 

Pan analytik Stier má obavy, že se ukrajinská oranžová mění v hnědou. Řekl mu to prý osobně znalec nacistů, fašistů, homosexualistů a pedofilistů, Vladimír Vladimírovič. Pan Gábor napsal:

 „… Jenže vilniuskou bitvu vyhrál Putin, a proto se nyní Západ v Kyjevě snaží dopomoci k vládě silám, které by dohodu o přidružení bez váhání podepsaly. K tomu je však nejdříve třeba svrhnout Janukovyčův režim. V zájmu toho vyhrožují prezidentovi a jeho týmu sankcemi …  Jak se však nechal před pár dny v Mnichově slyšet šéf americké diplomacie John Kerry, na Ukrajině se právě odehrává nejdůležitější boj za demokratickou, evropskou budoucnost. Za těmito patetickými slovy se však skrývá geopolitické úsilí, které zdaleka není čerstvého data – snaha Západu oddělit Ukrajinu od Ruska. …“

Takže opět stará známá a oblíbená teorie spiknutí. Jakoby Ukrajinci nebyli lidé nadaní vlastní vůlí a rozumem a málo se starali o uhájení své suverenity před zlými Evropejci a USA. Ale jinak se pan Stier většinu svého článku hrabe v popisu, prý náckovských, insignií a v odhalování nekalých úmyslů  nacionalistických extrémistů a fotbalových chuligánů. Asi tento pán ráčil přehlédnout, že tito lidé s extrémními názory jsou v každé společnosti. Tak je tomu i u nás.

Jsme tolik jiní?

A kdyby u nás panovaly takové poměry, jako na Ukrajině – velká nezaměstnanost, chudoba, zkorumpované a nefungující státní struktury, atd. – začalo by platit právo silnějšího. Lhostejno pod jakou vlajkou. Ukrajinci se nemohou spolehnout na policii, proto zakládají domobrany. Když někoho na ulici přejede svým vozem za pět miliónů ožralý místní boss, policie, zvaná jako za sovětských dob – milice - to hodí na někoho jiného, nejlépe na oběť nehody. A když se přece jen dostane před soud, soudce musí také splácet hypotéky. No ne? Takové tam panují poměry. A lidé si zvykli hájit svá práva svépomocí. A brát spravedlnost do vlastních rukou. Tak je to.

Malé doporučení

Naši literárně zdatní komentátoři by si měli dát se svými články více práce. Na Ukrajině si nemohou být jisti, zda ten co hází lahví naplněnou hořlavinou je stoupenec opozice, nebo provládními strukturami placený tituška, co si chce zasloužit svých 300 hřiven. A hlavně – Ukrajinci znají „své ukrajinské“ a „své ruské“ daleko lépe, než kdokoli z nás. Je třeba jim naslouchat. Proto máme dvě uši, jedna ústa … (a deset prstů … ?)

A závěrem několik autentických vět jednoho skutečného Ukrajince:

Alexandr  Chadžinov napsal:

„Někteří lidé se ptají - Proč stojíš na Majdanu, proč stavíš barikády a riskuješ , proč mrzneš a utrácíš svůj čas? A tak jim vysvětluji: Dosud jsem strpěl všechno: fakt, že prezident byl v kriminále, že premiér neumí ukrajinsky, toleroval jsem, že si na náš účet postavil luxusní rezidenci v Mežigorje, strpěl jsem pokoutné výprodeje státního majetku vyvoleným,  nákup nejdražšího vrtulníku pro prezidentovy osobní potřeby,  to všechno za peníze vytažené z našich peněženek, přijímání účelových zákonů sloužících jen skupině privilegovaných,  otevřená plenění státního rozpočetu, a strpěl  jsem nakonec i to, že se prezidentův syn stal za pouhý rok stamiliardářem, to všechno opět na naše náklady, je spousta věcí, které je možné tolerovat.! Ale co nikdy nikomu neodpustím je brutální bití obyčejných lidí, které podvedl, aby se ke všem těm požitkům skrze svou vládu dostal. Nikdy mu neodpustím bití  žen , prostých lidí , studentů , mladých děvčat chlapců.

Politici zapoměli, že jsou tady pro lidi, a ne my pro ně. Nikdy jim nemohu odpustit, že tak brutálně zvrátili tento stav! Mám syna, a nechci, aby byl někým ponižován a musel se cítit jako otrok! Je to svobodná země , a my jsme svobodní lidé , nikdo si nemůže jen tak dovolit lidmi pohrdat, protože jsme přece na Ukrajině ! To je důvod, proč jsem na Majdanu. Lidé tu bojují za svá práva a za budoucnost svých dětí , bojují za svou zemi , protože ti nahoře zapomněli, že jen díky nám se stali oligarchy. Sláva Ukrajině ! A sláva hrdinům , kteří jsou nyní na Majdanu. Budu s vámi až do konce!“

Zdroje citací:

Houda, P. (2014, 8. února) Česká petice: Vraťte demokracii na Ukrajinu. Ona tam byla? WEBČeská pozice http://www.ceskapozice.cz/zahranici/evropa/ceska-petice-vratte-demokracii-na-ukrajinu-ona-tam-byla

Schneider, J. (2014, 30.  ledna). Mudžáhedíni a Ukrajina aneb Revoluce zdvihá ode dna kal WEB Českápozice http://www.ceskapozice.cz/zahranici/evropa/mudzahedini-ukrajina-aneb-revoluce-zdviha-ode-dna-kal

Stier, G. (2014, 12.  února). Ukrajina: Majdan přechází z oranžové do hnědé. WEB Česká pozice

http://www.ceskapozice.cz/zahranici/evropa/ukrajina-majdan-prechazi-z-oranzove-do-hnede