Určeno všem budoucím bezrukým a beznohým

Tento text bude poměrně drsným popisem toho, co nás všechny čeká a co nikoho nemine. Jeho účelem je, abychom zůstali ušetřeni přicházejícího drsného zásahu do naší osobnosti.

Abychom se mu vyhnuli a abychom mu unikli. Dokázat to však můžeme jen tehdy, když pro to něco uděláme. Když duchovně napneme všechny síly a odstraníme své chyby, hříchy a nedostatky, na které bude zmiňovaný zásah zaměřen.

V současnosti žijeme v době Velké očisty. Očistné dění na naší zemi je vyvoláno stále se zvyšujícím tlakem Světla. A právě jeho zesilující záření přinese intenzivní zásahy proti veškerému nečistému chtění v člověku.

Jak k tomu dojde?

V probíhající očistě budou rozhodovat dva druhy vyzařování lidské osobnosti. Vyzařování kalné žluté a vyzařování fialové.

To negativně v nás vyzařuje do stvoření kalnou žlutou. Jsou to všechny nepěkné a nečisté myšlenky. Je to vztek a nenávist. Je to špatné, lživé a pomlouvačné chtění. Ale je to také duchovně vlažné a duchovně povrchní chtění. Všechno toto září z naší osobnosti barvou kalné žluti.

Barva takovéhoto vyzařování osobnosti člověka k sobě přímo magneticky přitáhne očistné síly Světla. Tyto síly, reprezentovány nejmenšími částečkami nevědomého přírodního života, ještě jemnějšími, než je nejhrubší hmota, se vrhnou na naši osobnost a začnou ji rozežírat tak, jak rozežírá rez železo. Ale bude to mnohem rychleji.

Biliony částeček nevědomého přírodního života, vedené Světlem, začnou svými drobnými ústy vykousat z lidské osobnosti všechna místa, vyzařující kalnou žlutou. Bude to něco takového, jako když se dravé piraně vrhnou na zvíře, nebo na člověka ve vodním toku, a za chvíli ho okoušou až na kost. Okoušou ho úplně dočista!

Přibližně takto bude probíhat také očista naší osobnosti. Drobná ústa elementárního přírodního života, pod vedením Světla, okoušou naši osobnost zcela dočista. Až na kost! Tak, aby ji úplně zbavila všeho, co z ní vyzařuje kalnou žlutou.

A teď zásadní otázka? Co bude člověk při tom cítit?

Určitě to nebude nic příjemného. Bude to bolest, jako kdyby se na nás vrhly zmiňované, dravé piraně. Míra této bolesti bude přímo závislá od míry našeho vnitřního znečištění. Od míry našich chyb, hříchů a duchovní vlažnosti. Čím hlouběji budou chyby zažrané do naší osobnosti, čím více s ní budou přerostlé, tím větší vnitřní bolest budeme pociťovat při jejich očišťování, když bude z naší osobnosti nemilosrdně odstraňováno úplně vše, co je zdrojem vyzařování kalné žluté.

Představme si, že nám pes ukousne prst. Bude to řádná bolest, ale přežijeme to.

Představme si, že nám ukousne celou ruku. Bude to obrovská bolest, ale přežijeme to.

Všichni ale víme, že existuje určitá hranice, jejíž překročení je již neslučitelné se životem.

Bolest z ukousnutého prstu se bude rovnat bolesti z odstraňování malých chyb, nedostatků a hříchů z naší osobnosti.

Bolest z ukousnuté ruky, nebo nohy se bude rovnat bolesti z odstraňování velkých chyb, hříchů a nedostatků.

A žel, když to nečisté, špatné a hříšné bude vrostlé do naší osobnosti velmi hluboko, očistný zásah bude tak radikální, že to už nepřežijeme. To znamená, že naše osobnost bude duchovně zničena, protože to špatné bylo do ní až příliš hluboce zažráno.

Zmíněné dění je popisováno takovýmto drsným způsobem proto, že lidé mají obecně tendenci zlehčovat všechny zmínky o nadcházející Velké očistě a nedokážou si představit, co jim to přinese. Proto je třeba, aby měli reálnou představu, co asi budou při svém očišťování cítit.

Kristus řekl: „Když tě svádí na hřích tvé oko, vyloupni ho a zahoď, neboť lepší je ti bez jednoho oka vejít do života, než se dvěma očima vejít do zatracení. A když tě svádí na hřích tvá ruka, utni ji a zahoď, neboť lepší je ti bezruký vejít do života, než jít se dvěma rukama do zatracení.“

Tato Pánova tvrdá slova poukazují na to, s jakou razantností se máme zbavovat svých chyb, nedostatků, nectností, nečistoty a hříchů. Jakákoli cena, zaplacená za to, že se jich zbavíme, je přijatelná, protože pro nás znamená vzestup ke Světlu a zabraňuje pádu naší osobnosti do zatracení.

Tato tvrdá slova Krista však v nadcházející Velké očistě dojdou svého naplnění! A naplní se tak, že každá lidská osobnost, která měla Kristem popsaným způsobem uskutečnit vlastní, radikální dobrovolnou očistu a neučinila to, bude v nadcházející Velké očistě země rozežírána a ohlodávána až na kost, aby byla zbavena úplně všeho, co z ní vyzařuje kalnou žlutou. Aby pak člověk mohl, očištěný od všeho špatného a nečistého, vstoupit do nové kvality života na naší zemi i ve všech jemnějších úrovních kolem ní.

Míra bolesti, kterou budeme při tom cítit a intenzivně prožívat, bude odpovídat míře průniku toho špatného do podstaty naší osobnosti. Pokud bude špatného mnoho a bude hluboce zakořeněno, bude bolest velká. Pokud bude špatného málo a nebude až tak hluboce zakořeněno, bude bolest malá.

Ale člověk čistý, dobrý, laskavý k druhým a milující Stvořitele, se jí může vyhnout úplně. A to proto, že vyzařování jeho osobnosti bude fialové, a všechno fialové bude očistným zářením Světla ochraňováno a podporováno. I tomu nejmenšímu chtění člověka k dobrému a čistému se ve Velké očistě dostane všemožné podpory ze Světla, aby mohlo naplno rozkvést.

Všechny tyto skutečnosti znamenají, že každý, kdo chce být v příštích týdnech, měsících a letech ušetřen velkého utrpení, by měl začít intenzivně pracovat na odstraňování vlastních chyb tak, aby jeho osobnost vyzařovala co nejméně kalné žluté.

A zároveň, aby vedle odstraňování svých chyb začal všemožně zvelebovat a rozvíjet v sobě to dobré, čisté a láskyplné, co se skrývá v duši každého z nás. Na základě toho začne naše osobnost vyzařovat stále intenzivnější fialovou barvu, která k sobě začne automaticky přitahovat požehnání, pomoc a ochranu Světla.

Neboť budoucnost na naší zemi po Velké očistě bude patřit už jen lidem, bez vyzařování kalné žluté! Jen lidem, jejichž osobnost radostně září nejrůznějšími odstíny fialové!

Staňme se jimi dobrovolně, dokud je ještě čas, aby nás vrcholící očistné dění nezačalo, obrazně vyjádřeno, připravovat o „nohy, nebo ruce,“ ve snaze očistit naši osobnost i za cenu bolesti, abychom mohli, byť i „bez ruky, nebo bez nohy“ přece jen vejít do nového života, plného Světla.

Dnes je ještě v naší moci ušetřit si takovou bolest. A to prostřednictvím vážné snahy o změnu k lepšímu. Ale za týden, nebo za měsíc už bude možná pozdě a bolest na nás těžko dolehne, protože jsme ignorovali nutnou, pozitivní přeměnu vlastní osobnosti.