Nejvnitřnější chtění člověka je nedoceněný základ všeho

Schopností chtít se projevuje naše nejniternější podstata. Když náš duch, neboli naše nejniternější podstata něco chce, vždy se to projevuje jako záření. Záření působí dvěma směry. Zevnitř, z našeho ducha směrem ven do stvoření. A ze stvoření směrem k nám a k naší osobnosti, protože si tím k sobě okamžitě magneticky přitahujeme stejnorodá záření.

Jako zákonitá odpověď ze stvoření tedy přichází k nám zpět stejnorodé záření, a to buď špatné, nebo dobré. Přesně podle toho, jakým způsobem je nastaveno nejvnitřnější chtění člověka.

Rozhodující je základní chtění ducha, které se může odvíjet dvěma směry. Buď ke Světlu, k dobru a k čistotě, nebo pryč od Světla, k nízkému, špatnému a nečistému.

Záření, vracející se k nám zpět ze stvoření, jako reakce na záření našeho chtění, k nám přinášejí odpovídající důsledky. Chtění dobrého, čistého a světlého k nám přitahuje záření harmonická a tvůrčí. Chtění špatného, nízkého, nečistého a od Světla odvráceného nám přináší neshody, rozpory, zlo a nakonec zničení.

Toto všechno máme ve svých rukou a řídíme to ovládající pákou našeho chtění. Žel, u většiny lidí se to děje nevědomky. Většina lidí žije naprosto nevědomý život, aniž by pákou svého chtění vědomě řídili směřování své osobnosti správným způsobem. Aby ji řídili směrem k dobru, ke Světlu a ke Stvořiteli.

Chtění většiny lidí je nastaveno jen na všední a nízké cíle, čímž vytváří nízký druh vyzařování vlastní osobnosti, jehož prostřednictvím si k sobě magneticky přitahují jen nízká záření ze stvoření. To samozřejmě odpovídajícím způsobem ovlivňuje kvalitu jejich života.

Všechno to negativní, co na základě toho musí lidé prožívat, je jen zákonitou odezvou charakteru jejich vlastního chtění. Je to spravedlivou odpovědí na vyzařování jejich chtění do stvoření.

Aby se mohl život jednotlivce, společnosti i celého světa změnit k lepšímu, musí se nutně změnit k lepšímu charakter našeho chtění. A to tak, že v sobě vzbudíme čisté a radostné chtění dobrého a Světlého. Cesta ke světlému osudu každého z nás vede jedině skrze oživení vlastního vyzařování prostřednictvím chtění dobrého a čistého. Probudíme-li v sobě touhu po Bohu a po naplňování světlých ideálů, naše touha se stane zářením, působícím do stvoření, které nám zpět ze stvoření přinese záření dobra a Světla.

Dokáže-li člověk v sobě probudit chtění radostnějšího a čistšího druhu, i když je v mnoha věcech svým chtěním zaměřen na hmotné, mohou k němu skrze jeho světlejší vyzařování proudit vyšší a světlejší záření ze stvoření.

Pravá cesta člověka stvořením spočívá v zachvívání se v radosti a v nadšení pro smysluplné a světlé tvoření, přinášející užitek bližním. Naše pravá cesta spočívá v probuzení chtění vysokého duchovního druhu – chtění po blízkosti Boží a po naplňování jeho Vůle. Pravá cesta člověka stvořením je cestou čistého a radostného chtění dobrého. Toho, kdo to dosáhl, nebo se k tomu výrazně blíží, lze snadno poznat podle zářivého, dětského lesku v jeho očích.

Na základě takovéhoto správného snažení budeme ze stvoření obdarováni zářením duchovního druhu, které prostoupí celou naši osobnost a ještě více nás posílí a povzbudí v našem chtění dobrého, čistého a světlého. A tato výměna záření nás vynese vysoko ke Světlu a ke Stvořiteli, což povznese nejen naši osobnost, ale také naše okolí i celý svět.

Povznese to celou naši planetu, která vinou lidí a jejich nízkého a nedobrého chtění klesla mnohem níže a stala se mnohem hutnější a materiálnější. Proto se stal duchovní život na ní mnohem obtížnější. To vše, spolu se ztrácející se přirozeností a dětskostí, znemožňuje lidskému duchu svobodně a volně se projevovat ve hmotném světě. Proto v mnoha, ve kterých dřímá chtění dobrého, se jejich dobré chtění hmotně projevuje jen velmi namáhavě, zpožděně, nebo vůbec.

Ale toto všechno se dá změnit tím, že v sobě vzbudíme čisté a radostné chtění dobrého, a toto chtění v nás zůstane trvale živé. Tím pomůžeme sobě, svému okolí i celé naší planetě, aby se stala opět duchovně živější, éteričtější, světlejší, krásnější a lepší.