Co musí nutně vědět každý tvor ve stvoření? A proč to musí vědět?

Protože bez této znalosti začne postupně chřadnout a nakonec zahyne! Protože ve vesmíru dochází k zásadní změně a dosavadní nevědomá existence již nebude tolerována.

Buď se totiž člověk začne konečně snažit být účastný skutečného života a skutečných významných událostí ve stvoření, nebo nebude žít vůbec, protože se mu jeho vlastní vinou nedostane sil a energií, potřebných pro život. Pro život ducha i pro život jeho tělesné schránky.

Nedávno jsme zde měli období letního Slunovratu, které vyvrcholilo svatojánskou nocí. Toto období je obdobím konce školního roku, kdy se tisícům žáků a studentů uzavírají známky a oni se těší na prázdniny. Pro lidi zaměstnané nastává čas dovolených, které si plánují a na které se těší. Všichni společně se domnívají, že právě toto je v době kolem 20. června to nejdůležitější.

A přece se mýlí! Strašně se mýlí, protože to, co se zdá být z lidského hlediska důležité, je ubohé a malicherné z hlediska toho, co opravdu zásadní a důležité se odehrává ve stvoření.

Doposud byla schopnost vnímat, nebo nevnímat tyto skutečnosti ospravedlněná postupným duchovním vývojem a zráním lidstva, které mělo nakonec dospět k tomuto poznání. Čas nastal, ale lidstvo se duchovně nevyvíjelo tak, jak by mělo. Právě naopak! Upadlo do smrtelného duchovního spánku! To však nemůže zastavit vývoj celku stvoření, které začíná ze sebe setřásat všechny suché listy a shnilé plody.

Co tak významného se děje každoročně v období letního Slunovratu, na čem bude od nynějška záviset fyzické existování každého z nás?

V období Slunovratu proudí do celého stvoření záření, poskytující všem tvorům a bytostem sílu pro život v hmotnosti. Je to záření bytostného druhu, určeno pro celou přírodu i pro přírodní bytosti, které ji spravují. Také člověk s jeho fyzickým tělem je součástí přírody a nemůže přežít, kdyby se mu tohoto záření nedostalo.

Přírodní bytosti jsou služebníci Stvořitele, kteří věrně plní svůj úkol, spočívající v utváření podmínek pro život lidského druhu na zemi. Svou tichou, nenápadnou a věrnou prací udržují v chodu celý hmotný svět a veškeré dění v přírodě.

Materialisticky zaměření lidé, využívající jedině svůj rozum, se stali neschopni otevírat se těmto skutečnostem prostřednictvím svého citu. Proto se domnívají, že vše co kolem nás existuje, je dílem náhody a postupného vývoje bezduché hmoty. Lidé nechtějí pochopit, že vše je vědomě tvořeno rukama bytostných služebníků, formujících hmotný svět v souladu s Vůlí Stvořitele.

Stvoření se však ve svém vývoji posouvá dopředu a dosud tolerovaná nevědomost o těchto věcech nebude již možná. Kdo totiž bude chtít i nadále odmítat poznání o bytostných a jejich působení, sám se tím vyřazuje z potřebného propojení s celkem stvoření, čímž se zároveň vyřazuje z možnosti přijímat požehnání, přicházející z bytostného světa.

Takový člověk bude v budoucnu oddělen od přílivu bytostného záření, potřebného pro jeho duchovní i hmotný vývoj. Jeho tělo bude odříznuto od požehnání, které mu zprostředkovává zdraví. Dopadne poté jako list, který se na základě svého pokřiveného chtění sám odtrhl od životodárné energie stromu stvoření, na základě čehož bude postupně vysychat, až nakonec úplně uschne.

V době letního Slunovratu se z bytostného světa, který je jemnějšího druhu, a proto se nachází nad naším hmotným světem, každoročně vlévá do přírody a všech jejích tvorů oživující záření. Záření proudí z vrcholu bytostného světa, z Valhally, a všechno bytostné se mu otevírá a přijímá ho.

Na základě nutného vývoje stvoření však už začíná také lidem vznikat povinnost otevírat se tomuto záření svou citovou vnímavostí v době letního Slunovratu, aby mohli načerpat dostatek sil pro své tělo. Každý jednotlivý člověk je postaven před nutnost vědomého otevírání se těmto skutečnostem, tomuto poznání a těmto energiím. Dosavadní trhlina mezi lidmi a působením velkých i malých bytostných služebníků musí být zacelená. Lidé jsou vývojem stvoření postaveni před požadavek nutného posunu ve vědomí, spočívající ve znalosti základní struktury stvoření, ve kterém má své neoddělitelné a nenahraditelné místo svět bytostných, jejich záření a energií.

Jsou jen dvě možnosti. Buď vstup do úplného souladu se vším, co působí ve stvoření Páně, ať už jsou to zákony stvoření, které reprezentují Vůli Nejvyššího, nebo do souladu s působením bytostných služebníků, kteří fungování těchto zákonů reálně zabezpečují. Nebo pak zůstává jenom náraz na tyto skutečnosti a po něm následující zničení, protože míra trpělivosti Páně byla naplněna.

Nastává čas Spravedlnosti Stvořitele a s ním přichází požadavek vůči všem tvorům, aby se stali vědomě účastní nejvýznamnějších událostí ve stvoření. A mezi ně nutně patří příliv povzbuzujícího záření bytostného druhu, k němuž dochází v období letního Slunovratu.

Toto je třeba konečně objevit! Toto je třeba hluboce vnitřně procítit! Tomuto je třeba se otevírat prostřednictvím vnitřní pokory a skrze čistou radost. Ve svém citovém naladění máme dosáhnout toho, aby se každý nový příliv sil z vyšších úrovní stvoření stal pro nás důvodem k nejvyšší radosti, spojené s novou chutí existovat a radostně tvořit ve stvoření Páně jemu ke cti a v souladu s jeho Vůlí.

PS. Na základě všech uvedených informací je každému jasné, čím vlastně byly takzvané pohanské slavnosti letního Slunovratu. Naši dávní slovanští předkové, kteří byli v úzkém kontaktu s přírodou, vnímali tyto skutečnosti a vědomě čerpali tyto energie. Ve své nevědomosti o fungování stvoření to zničily křesťanské církve a vše završil bezduchý materialismus. Ale vývoj stvoření začíná tvrdě tlačit na to, aby se to změnilo.