Výjimečnost současného života na zemi

Tisíce duší v záhrobí prosily o milost narodit se dnes na zemi, protože taková výjimečná doba zde ještě nikdy nebyla během celého vývoje lidstva.

Duchovně živější duše v záhrobí si uvědomily, že by jim bylo třeba ještě mnoho pozemských životů k tomu, aby dokázaly odčinit a odpykat svá provinění vůči bližním, která zauzlila jejich osudová vlákna.

V současnosti je toho však možné dosáhnout skrze vážné úsilí o čistotu a dobro v jednom jediném pozemském životě. Při správném duchovním úsilí lze odložit svou karmu, a to dokonce ne bolestivě, ale pouze symbolicky. Proto není čím vyvážit nesmírný dar Stvořitele moci žít právě dnes na zemi, dávající příležitost uskutečnit zrychlený duchovní vývoj.

Na zemi žijí v současnosti dva druhy lidí. Jedni jsou duchovně spící a druzí jsou duchovně živější. Duchovně spící jsou materiálně orientovaní lidé, kteří se sem vtělují z nízkých úrovní. Po své smrti zůstávají stále v blízkosti země, protože nic jiného než matérii neznají. Kvůli své přetrvávající a slepé materiální omezenosti jsou proto podrobeni ustavičnému nízkému druhu vtělení. Jestliže tyto duše duchovně neprocitnou, zůstanou pevně spojeni s nejhrubší matérií až do zániku hmotného světa, aby skrze svou nedílnou vazbu zanikly spolu s ním. Aby takovýmto způsobem dospěly k věčnému zatracení.

No a pak jsou to lidé duchovně živější, pro které duchovní hodnoty něco znamenají. A právě mnozí z nich si v záhrobí jako duše uvědomili velkou milost moci se narodit v současnosti na zemi. Proto prosili Stvořitele, aby se mohli vtělit a ve zrychleném dění dokončit svůj vnitřní duchovní vývoj.

Ale ať už je to tak či onak, ať už člověk patří k materialistům, nebo k duchovně živějším, úplně každý, kdo dnes žije na zemi má výjimečnou a neopakovatelnou příležitost duchovně se posunout výrazně vzhůru, protože nikdy zde nebylo tolik pomocí ze Světla, které by lidem pomáhali ihned, když prokáží vnitřní oživení a začnou se vážně snažit o duchovní vzestup.

Proč je současná doba tak ojedinělá a jakým způsobem ji máme správně využít, abychom výrazně duchovně pokročili?

Naše země se dnes nachází v soustředěném působení mocných sil a dějů, které enormním způsobem povzbuzují každého, kdo v sobě probudí čisté úsilí ke Světlu.

Prvním z těchto dějů bylo ukotvení Boží Pravdy na zemi. Když zde byl Pán Ježíš, nemohl ještě plnou Pravdu zvěstovat, protože lidé nebyli dostatečně zralí na to, aby ji pochopili. Proto řekl: „Ještě mnoho bych vám měl toho říct, ale nechopili byste to. Když však přijde Duch Pravdy, uvede vás do plné Pravdy.“

A tak se také stalo! Když lidstvo dostatečně dozrálo, přišel Duch Pravdy a ukotvil poznání plné Pravdy na zemi v Poselství Grálu. Od té chvíle nejsou pro lidi žádná tajemství. Každý, kdo chce, může znát odpovědi na všechny zásadní otázky lidského bytí. Může znát, jaký je pravý smysl našeho života, co se děje s námi po smrti a proč existuje utrpení. Může poznat, jaký byl ve skutečnosti život, smrt, vzkříšení i učení Pána Ježíše Krista. Může znát odpovědi na zásadní otázky, související s existencí Stvořitele a všech úrovní jeho stvoření.

Druhou věcí, která činí naši dobu tak výjimečnou, je nadcházející soud na lidstvem. Vyvolává ho stupňování síly paprsku Syna Člověka, přinášejícího do blízkosti země zvýšené vyzařování Světla. Tlak Světla nutí do zrychleného pohybu vše, co existuje na zemi i vše, co se nachází uvnitř lidí. Dochází k urychlenému třídění na pšenici a plevy, tedy na lidi, kteří pod zvýšeným tlakem Světla procitnou a začnou se svým duchovním vzestupem a na lidi, kteří ve své duchovní vlažnosti a lhostejnosti zůstanou i přesto zaměřeni pouze na matérii.

Všichni lidé bez výjimky, kteří dnes žijí na zemi, žijí v tak závažné době, že v hlubokém uvědomění si této skutečnosti by měli urychleně odsunout na vedlejší kolej vše, co dosud považovali za důležité a úplně první místo by v nich měla zaujmout touha po Světle a Pravdě. Touha po pochopení pravého smyslu života. Touha po nalezení odpovědí na nejzávažnější otázky lidského bytí. A čím silnější bude tato touha, tím více mohou člověku pomáhat duchovní pomocníci, aby našel všechno, co hledá. Aby našel Pravdu a svůj život přizpůsobil Pravdě, protože jedině v tomto spočívá správné využití velkého daru smět žít v současnosti na zemi.

Na základě takovéto touhy a takovéhoto snažení se nám pak dostane všech pomocí, potřebných k tomu, abychom nakonec duchovně zvítězili. Abychom dokázali vybělit své roucho a duchovně se znovuzrodit ve vnímání života a v jeho prožívání. Musíme být v tomto svém snažení vytrvalí a každý den se vytrvale posouvat o kousek blíže Světlu.

Pod zvýšeným tlakem paprsku Syna Člověka se začíná mezi lidmi i ve společnosti kolísat a hroutit vše, co se křečovitě drží starého materialismu a nechce se přeorientovat na novou cestu Světla. Dochází ke společenským otřesům, konfliktům, napětí a zhoršování životních podmínek. To se dotýká všech lidí, i těch duchovně živějších. Mnozí z nich se nechávají do tohoto dění vtahovat a příliš je vnitřně rozrušuje. Až tak, že to narušuje jejich vnitřní klid a mír.

Tak to ale nemá být! Duchovně živější lidé nesmějí dopustit, aby cokoli zvenčí narušovalo jejich vnitřní klid a mír, protože jedině skrze vnitřní klid můžeme najít a udržovat spojení se Světlem. Vědomé udržování vnitřního pokoje je součástí duchovního vzestupu, neboť kromě životně důležitého spojení se Světlem může z něho vyrůstat i míruplná vlídnost, jako koruna duchovní lásky k bližním, ke všemu živému, k celému stvoření i ke Stvořiteli.

Nesmíme proto dovolit, aby nás příliš vnitřně rozrušovalo to pozemské. Nesmíme dovolit, abychom upadali do myšlenkového kolotoče projevů nespokojenosti se současným světem, nebo dokonce do zloby vůči svým bližním. Naopak, měli bychom žít vnitřní vstřícností vůči jiným, vycházející z klidu a míru našeho nitra. Vycházející z míru Páně, ve kterém trvale přebýváme.

A zároveň prožívejme čistou, radostnou vděčnost za dar svého bytí a za velký dar Stvořitele smět žít právě v dnešní výjimečné době na zemi, kdy nám stále se zvyšující přítomnost Světla se všemi jeho pomocemi nesmírně usnadní náš duchovní postup vpřed, rozhodneme-li se pro něj.