O boji s přírodními katastrofami a s chorobami. Jak správně na to?

   V první řadě je potřeba vědět, že ve skutečnosti jsou odrazem toho, jací my sami jsme. Že jsou odrazem pravdy o našem nitru. Že jsou vnější a viditelnou manifestací našeho odklonu od harmonie stvoření, stanovené Vůlí Stvořite.

   Jakýkoli dlouhodobý odklon od této harmonie, projevující se způsobem našeho uvažování a charakterem našeho chtění, se po čase zhmotní, zviditelní a transformuje navenek do podoby nemoci, přírodních katastrof, nebo jiných ataků přírody, jako jsou například nejrůznější škůdci, útočící na zemědělské plodiny.

    Ataky přírody, nebo nemoci nejsou tedy jevy náhodné. Je to něco, co k nám přichází proto, aby nás to donutilo prožívat naše nesprávné postoje, naše chyby a naši hříšnost. Je to zpětná vazba všeho nesprávného, špatného a disharmonického, co neseme v sobě. V případě nemoci se jedná o individuální zpětnou vazbu a v případě přírodních katastrof o kolektivní zpětnou vazbu. Účelem je donutit nás prostřednictvím negativního prožívání, abychom se tím začali zabývat, abychom to začali chápat, a abychom se na základě toho začali měnit k lepšímu.

    Jednotlivé nemoci našeho fyzického těla zrcadlí naše osobní a individuální chyby, omyly, špatné chtění a disharmonické vnitřní stavy, kterými se odkláníme od Stvořitelem vyžadované harmonie ve stvoření. Přírodní neštěstí, nebo trvalé a systematické působení škůdců proti snahám lidí, zrcadlí všeobecný a kolektivní hodnotový odklon národů, nebo celého lidstva od Stvořitelem vyžadované harmonie ve stvoření.

    Nevědomým, nesprávným a elementární pochopení postrádajícím přístupem vůči chorobám a přírodním atakům je snaha eliminovat je pouze čistě fyzickými prostředky. V případě nemocí medikamenty a v případě přírodního dění různými preventivními opatřeními. Samozřejmě, že lidé se mají a musí bránit vůči nemocem i vůči nepřízni přírody, ale nikdy by to nemělo zůstat jen ve fyzické rovině. Vždy by to mělo jít dál, až ke snaze o duchovní pochopení příčiny dění a o eliminování jeho účinků prostřednictvím duchovní změny sebe samých k lepšímu.

    Pokud to ale lidé nedělají a křečovitě zůstávají pouze na fyzické bázi dokazují, že nechtějí chápat, o co tady ve skutečnosti jde. Dokazují, že se nechtějí zamyslet nad sebou a dojít k pochopení. Dokazují, že nemají ochotu měnit věci k lepšímu skutečně efektivním a pravým způsobem. Čili změnou sebe sama k lepšímu.

    Místo toho, ve snaze zbavit se nemoci, nebo nepřátelských ataků přírody, využívají medikamenty, chemii, postřiky, nebo jiná materiální protiopatření. Jen, aby se nemuseli vnitřně pohnout. Jen, aby se nemuseli hlouběji zamyslet nad životem a jeho hodnotovým směřováním. Jen, aby nemuseli začít pracovat na sobě samých. Jen, aby nemuseli hledat souvislost a logickou vazbu mezi mezi kvalitou svého chtění a čistoty vlastního nitra, a mezi na nás dopadajícími ataky nemoci a nepřátelství přírody.

    Lidé musí v první řadě pochopit a poté přijmout fakt, že každému odklonu od harmonie, který je zraňuje v podobě nemoci, nebo nepřízně přírody, předcházelo jejich vlastní, vnitřní a osobnostní odchýlení od harmonie. Musí pochopit, že to v první řadě oni sami porušili Stvořitelem vyžadovanou harmonii, prostřednictvím vlastního, nedostatečně dobrého a nedostatečně čistého chtění. Prostřednictvím vlastní, pouze na matérii zaměřené hodnotové orientace.

    Pokud lidé takovýmto správným způsobem začnou hledat příčinu odklonu od harmonie v první řadě v sobě samých, najdou ji. Najdou příčinu, proč na ně dopadla ta, nebo ona nemoc. Najdou příčinu, proč jsou zraňováni a napadáni přírodním děním. A v prostém poznání příčiny bude zároveň ukázána i cesta, jak dojít k ozdravení. Jak z vlastního nitra směrem navenek eliminovat nepřízeň nemoci, nebo přírody.

    Pochopení a poznání příčin k nám může přijít různými cestami. Buď z našeho vlastního nitra, prostřednictvím citu a svědomí. Nebo prostřednictvím jiných lidí, prostřednictvím psaného slova, nebo nějak jinak.

    Poznání příčin a ukázání pravé cesty k ozdravení k nám však při naší vážné snaze určitě přijde. Přijde k nám, aby nám ukázalo, že se máme stát lidskou bytostí dobrého chtění a čistého myšlení. Že se máme stát člověkem, naplněným dětsky radostnou dobrosrdečností. Že se máme stát osobností spravedlivou, čestnou, laskavou a přátelsky naladěnou vůči bližním. Že se máme stát člověkem, směřujícím k Bohu a k jeho království nebeskému.

    Až nás tedy jednou zasáhne nemoc, přírodní neštěstí, nebo nějaká jiná nepřízeň přírodního dění, nepřechovávejme v sobě pocit nespravedlnosti utrpení, ale vezměme to jako podnět k hlubšímu zamyšlení. K zamyšlení nad tím, že utrpení k nám přišlo ze dvou důvodů. Proto, že jsme si ho my sami zapříčinili a proto, že nás chce svým tlakem změnit k lepšímu.