Když se na to podíváme z širší perspektivy, a to kontinuálně třeba 100. let, tak uvidíme zajímavý fenomén a to generační, kde v každé generaci část populace dojde do své stabilní fáze vnímání reality a jako přes kopírák, se zde stále dokola v rámci generací opakují ty samé projevy – tedy fáze lidského osobnostního vývoje.
Mužské pokolení, tíhne k lidskému inženýrství, a různé snaze vést či spasit svět, typickým projevem je zde náboženství, jež nese znaky autority, hierarchie, rituálů, anebo správa společnosti. Zatím je pak vlastně chování levé mozkové hemisféry, jež zpracovává vjemy v rovině naší blízkosti, tedy vidění na blízko, kde je pak cit pro realitu, řád, autoritu, hodnoty, a to vše lze snadno z projevů dotyčného vyčíst.
Zde pak je spektrum od přírodní formy, kde je šamanství a spjatost s přírodou a planetou, zde je člověk ještě součástí většího celku skupiny. Pak je osamostatňování a proces oddělování kde se nejdříve formuje EGO, osobnost, a zde je fenomén monoteistických, náboženství, a víra v jednu autoritu, a to jak na rovině duchovní, tak světské. Duchovní rovina vlastně zde zastupuje tento přechod z jedné roviny existence na druhou osobnostní a zatím nepoznaného a neroztříděného. Pokud už se rozvíjí duševní – celostní perspektiva, tedy jak se naše chování projektuje na okolí a práce se zpětnou vazbou, tak zde už jsou hermetické nauky a mystika. Za rok se narodí u nás cca. 119. tisíc lidí a musí si projit mnoha fázemi rozvíjení poznání – vědomí a tím pádem nakonec opět zde bude část, jež bude v této typické fázi projevu ... . Za další a další a další roky ... , tak že je to vlastně neustálý koloběh, tzv. probuzených. Zde už selhává naše evoluce a drží nás v pasti a nevědomosti, neboť neumíme, jak si vystoupit ze své existence a podívat se na to z druhé strany, či nemáme kontinuální časovou inteligenci, vnímat posloupnost vývoje dějů v měsících rocích, staletích. Co si pamatujeme z druhého dne.
