Nejsme zvířata! Ale proč tak myslíme, jednáme a žijeme?

Člověk je člověk a zvíře je zvíře. To je každému jasné. Je však tragické, pokud člověk, který by měl stát výše, žije, tvoří, přemýšlí, chová se a funguje na základě principu, převzatého ze zvířecího světa.

Je to princip boje! Na základě něj vyhrává silnější, rychlejší a úspěšnější.

Tento princip je užitečný ve světě zvířat a přírody, neboť zaručuje zdravý vývoj přírodního světa v nejhrubší hmotnosti. Na základě něj se vyvíjel život na zemi od nejjednodušších forem až po ty nejsložitější. Až po lidoopy. Jimi dosáhl přírodní vývoj svého vrcholu.

Cíleným usměrňováním připravily bytosti přírody, stojící za správou přírodního dění, nebo jinak řečeno - bytostní, vše potřebné pro inkarnaci lidských duchů do fyzických těl lidoopů. Naše tělo pochází ze zvířecího světa, ale naše vnitřní jádro, které se do něj vtělilo, je vyšší podstaty, neboť pochází z říše Ducha. Naše podstata je lidsky duchovní a svým vývojem ve hmotném těle začala původně zvířecí tělo postupně přetvářet a zušlechťovat na svůj vlastní, lidsky duchovní obraz.

Je proto naprosto logické, že v počátečních fázích našeho vývoje jsme převzali od zvířat i jejich základní princip existence, který je principem boje. Tak ale, jako lidský duch postupně kultivoval původní zvířecí tělo do lidské podoby a na lidský obraz, stejným způsobem jsme měli kultivovat i přírodní princip boje. Tento princip měl být v lidském společenství jen přechodným stavem, protože plně odpovídá zvířecí podstatě, ale naprosto neodpovídá naší duchovní podstatě.

Úkolem a hlavním principem lidského duchovního druhu je něco úplně jiného! Je to úsilí o čistotu a o pomoc slabším, protože ve snaze udržovat své nitro čisté a pomáhat všem, kteří pomoc potřebují, spočívá vzestup člověka do říše Ducha.

Z říše Ducha jsme jako nevědomé duchovní zárodky sestoupili do zvířecích těl, zušlechtili jsme je do lidské podoby a naším úkolem bylo vymanit se také ze zvířecího principu boje. A to prostřednictvím příklonu k pomáhajícímu principu, podávajícímu pomocnou ruku všem slabším. V pochopení a realizování této skutečnosti spočívá osvícení jednotlivce i celého lidského druhu, neboť pouze toto může přinést porozumění, klid a mír na zemi. Mezi lidmi i mezi národy.

Syn Boží Ježíš Kristus svým učením o lásce k bližnímu, jako k sobě samému, postavil na zemi hraniční kámen, od kterého mělo lidstvo začít s aktivním a masivním přechodem od principu boje k principu pomoci slabším. K principu vzájemné podpory na cestě k duchovnímu vzestupu.

Jak se však lidstvo zachovalo? Do jaké míry se dokázalo pozvednout k principu podpory a pomoci všem slabším?

V tomto směru jsme absolutně selhali. Zvířecí princip boje jsme vůbec nepřekonali a nezbavili jsme se ho. I přes určitý pozitivní posun dopředu je tento princip stále činný a lidé se podle něj stále řídí.

Jediné, co jsme s ním udělali je to, že jsme ho pokrytecky natřeli růžově. Změnili jsme jeho vnější formy, ale podstata zůstala stejná. Zvířecí podstatu principu boje jsme skryli za pojmy, jako je soutěž, konkurence, nebo úspěch. Za úsilí být nejlepší, nejšikovnější a nejúspěšnější. Za snahu za každou cenu vyniknout nad ostatními.

A nevyhnula se tomu dokonce ani náboženství, která měla přinášet světu vzájemnou lidskou láskyplnost a prostřednictvím ní mír na zemi. Namísto toho se také mezi náboženstvími rozmohlo vzájemné soupeření a vzájemná nevraživost.

Vývoj ve stvoření však nelze zastavit a čas určený k tomu, aby se lidstvo definitivně zbavilo přírodního principu boje se začíná krátit. A protože čas od doby Pána Ježíše Krista až do dneška nebyl v tomto směru správně využit, přichází Velká očista, jako další hraniční kámen, uzavírající velké časové období, určené k dobrovolnému osvobození se od přírodního principu boje. Neboť pokud dosud, od dob Krista šlo o něco, co bylo postaveno na dobrovolné snaze jednotlivce, nyní nastává v tomto směru nutnost posunu celku.

Tento posun, neboli transformace lidstva, bude vynucován tlakem Světla. Tlak Světla způsobí, že každé úsilí vyniknout nad ostatními, nebo mnohé jiné druhé uplatnění zvířecího principu boje, přivodí dotyčnému člověku ne slávu a uctívání jako dosud, ale zhroucení. Lidé budou tlakem Světla a vlastním bolestným prožíváním donuceni začít se odklánět od nejrůznějších, pokrytecky maskovaných forem zvířecího principu boje. Budou donuceni začít se konečně přiklánět k tomu, co je úkolem a posláním lidského duchovního druhu. A my se to už konečně buď naučíme a projdeme Velkou očistou, nebo se to nenaučíme a Velká očista před námi zavře bránu k možnosti naší další existence ve stvoření

To staré definitivně končí! Je nejvyšší čas zbavit se toho zvířecího v nás. Nastal čas zbavit se přírodního principu boje ve všech jeho podobách a formách. Je čas vřadit se do harmonie stvoření a do souladu s Vůlí Stvořitele takovým způsobem, jaký je od člověka Světlem očekáván.

A Světlem je očekávané pozdvižení lidského rodu nad jeho dosavadní jednání, opírající se o princip boje, na úroveň vzájemné pomoci a podpory při našem společném duchovním vzestupu ke Světlu.

Člověk má konečně pochopit a zrealizovat to jediné, co ho činí člověkem. Je to čistá vůle a ochota pomáhat. Je to pomáhání slabším a méně zralým v jejich duchovním vzestupu, které přináší míru plný a harmonický život na zemi.

Jedině takovýmto způsobem člověk správně naplňuje smysl vlastního bytí. Tímto způsobem slouží zároveň Světlu i lidem. Člověk má působit jako podporovatel všeho, co se snaží o dobro, čistotu a touží po Světle. Má pomáhat a podporovat všechno slabší, co se nachází ve vývoji níže, než je on sám, přičemž se počítá naprosto každá pomoc bližnímu, i kdyby to mělo být jen podání sklenice vody, jak o tom říkal Kristus.

Každého, kdo se rozhodne takto žít, to bude výrazně posouvat vzhůru v jeho vlastním duchovním vývoji a zrání, protože k pomáhajícímu působení potřebuje člověk v sobě najít a rozvinout mnohem více duchovních a duševních sil, než při uplatňování principu boje. Potřebuje například obrovské množství trpělivosti, při překonávání lidských slabostí a lidské nezralosti. Musí být schopen porozumění vůči jiným a musí dokázat neustále odpouštět v uvědomění si, že většina lidí nekoná zlo ze špatného chtění, ale z nezralosti a nevědomosti.

Přeorientování se lidí ze zvířecího principu boje na duchovní princip pomoci slabším by však pozitivně ovlivnilo nejen lidskou společnost, ale i svět přírody, protože vyzařování lidsky duchovně pomáhajícího by kultivovalo, zušlechťovalo a pozvedalo i původní přírodní princip boje. Povznášelo by ho na novou, mnohem vyšší úroveň.

Takováto vize budoucnosti byla symbolicky vyjádřena slovy starozákonního proroka, předpovídajícího, že „jednou přijde čas, kdy se beránci budou klidně pást v blízkosti lva a on jim neublíží.“ To znamená, že také princip boje v přírodě se změní.

A dojde k tomu tehdy, když „lidé překují své meče na pluhy.“ Jde opět o symbolické vyjádření toho, že jednou přijde v lidské společnosti doba, kdy meč, který je symbolem principu boje, bude překován na pluh, symbolizující míruplnou práci pro pozemský a duchovní prospěch bližních, což se rovná přechodu lidstva na princip pomoci slabším. A to následně přetvoří i princip boje v přírodě na mnohem vyšší a ušlechtilejší úroveň.

Staňme se už konečně skutečnými lidmi, jejichž lidskost se projevuje ochotou pomáhat všemu slabšímu a vzájemně si pomáhat na společné cestě ke Světlu. Toto je nádherná vize budoucnosti lidstva, jejíž naplnění se nezadržitelně blíží. Zbývá jen na nás, zda dokážeme v tomto smyslu přetvořit vlastní osobnost, abychom se této budoucnosti stali hodni.