Nesprávné používání slov přináší zkázu!

Ze stvoření můžeme dostávat zpátky jen to, co do něj dáváme. Může se k nám z něj vrátit jen to, co do něj vkládáme. A pokud do něho dáváme a vnášíme zmatek, nemůže se k nám vrátit nic jiného, než zmatek.

A žel, je to právě zmatek, který do něj vnášíme svým nesprávným používáním slov, protože je například znehodnocujeme rozporem mezi významem slova a tím, co my ve svém nitru ve skutečnosti cítíme. A to je pokrytectví a lež.

A i když se mnozí domnívají, že náš slovní projev a jeho způsob použití nemůže mít na nás až tak zásadní vliv, netuší, že právě on nás vzdaluje od prožívání skutečného štěstí a míru. Pokud totiž svá slova používáme špatným, nesprávným a pokryteckým způsobem, podle zákonů stvoření musíme vždy sklidit přesně to, co sejeme.

A protože tato věc je velmi vážná, neboť dennodenně používáme mnohá slova nesprávně, podívejme se na tuto problematiku trochu detailněji.

Prvním a nejrozšířenějším hříchem při používání slov je bezobsažnost. Jsou to prázdné řeči, mluveny, aniž by se v nich naplno zachvívalo naše cítění. Už samotný pojem „prázdné řeči“ naznačuje, že za vnějším pláštěm slov se skrývá pouze vnitřní prázdnota. Že tam chybí silný cit, který by naplňoval význam slov skutečnou hodnotou. A protože ve slovech chybí silný cit, jsou mluveny jen proto, aby se mluvilo, a aby se nějak vyplnil čas. Aby, jak se říká, „řeč nestála“.

Tímto způsobem však vnášíme do zákonů stvoření prostřednictvím svých prázdných slov prázdnotu a bezobsažnost. Vnášíme tedy do nich něco, co je falešné, pokřivené a nesprávné, na základě čehož musíme později sklidit faleš, pokřivenost a zlo.

Nic jiného z toho nemůže vzniknout a vrátit se k nám zpátky ve formě našeho vlastního osudu. Jedině to, co zaséváme svými slovy a způsobem, jakým svá slova dáváme a jak se k nim stavíme, protože z velké dílny stvoření, řízené Božími zákony, nám musí vždy vzejít pouze spravedlivé důsledky všeho toho, co z nás vychází prostřednictvím našeho cítění, myšlení, řeči a jednání.

Kdo je to schopen správně pochopit, musí si začít uvědomovat svoji chybu při používání slov a musí se začít snažit dělat to správně.

A jak to má být správně?

Tak, že za našimi slovy bude stát náš duch, a to prostřednictvím citu. Tak, že naše slova budou naplněna citem. Tímto způsobem získají skutečnou hodnotu a svou ztracenou sílu, o kterou jsme je připravili. Tak začnou naše slova ve stvoření budovat a vše podporovat, protože v sobě nesou sílu citu a pocházejí z ducha. Takovýmto způsobem se naše řeč stane pravou a my začneme vytvářet harmonii.

Ten, kdo bude mluvit z ducha, čili z citu, nemůže mluvit mnoho. Ale každé jeho slovo bude mít svoji váhu. Bude činem, protože se v něm zachvívá jeho siné cítění, na základě čehož se stává opravdovým v zákonech stvoření, a ve zpětném účinku to dotyčnému člověku nevyhnutelně přinese požehnání. Snažme se proto ze všech svých sil dosáhnout toho, abychom mluvili jen to, za čím stojí naše cítění.

A nyní přejděme k druhému hříchu při používání slov, kterým je pokrytectví. Pokrytectví a lež, spočívající v tom, že slova pouze předstírají něco, co dotyčný vůbec tak nemyslí, protože ve skutečnosti to myslí úplně jinak.

Typickým příkladem takového falešného jednání je diplomacie, při které slova slouží ve skutečnosti pouze k zakrytí pravých úmyslů. Pojem „diplomacie“ je pouze ospravedlňujícím výrazem pro lhaní, pokrytectví a faleš. Je to jednání, stojící nesprávně v zákonech stvoření, a jejich zpětný účinek musí nutně přinést neštěstí a tragédii každému jednotlivci, který tak činí. A je jedno, jestli tak činí pro svůj osobní prospěch, nebo v zájmu státu. Vždy jde o jednání, které spouští chod zákonů stvoření, neomylně přinášející odpovídající zpětné účinky.

Jen se v této souvislosti podívejme každý sám na sebe, kolikrát jsme z nejrůznějších důvodů řekli něco, co se neshodovalo s tím, jak jsme to ve skutečnosti mysleli. Došlo k tomu ze strachu, z vypočítavosti, pod nátlakem, nebo z jiných důvodů. Kolikrát jsme se takovýmto způsobem stali před zákony stvoření lháři a pokrytci?

Ale takhle to nemá být! Z toho nemůže vzniknout nic zdravého a správného! Zákony stvoření to nedovolí! A nedovolí to proto, že každé naše slovo dává v jemnější úrovni ihned vzniknout formě. A tato, námi vytvořená slovní forma, vždy jasně ukazuje rozpor mezi významem slova a naším skutečným cítěním a myšlením.

Své pokrytectví a lež můžeme skrýt před jinými lidmi, ale nikdy je neskryjeme před účinky zákonů stvoření. Negativní účinky takového negativního jednání na nás vždy neomylně dopadnou. Tomu nemůžeme uniknout, a proto bychom si tyto skutečnosti měli uvědomovat vždy, když mluvíme. Proto bychom se měli snažit být v řeči vždy pravdiví a snažící se dosahovat souladu mezi významem slova a vnitřním zachvíváním naší duše a mysli. Naše duše by se měla zachvívat zněním slov, čímž se naše slova stanou skutečným výrazem autentického stavu našeho citu a mysli.

To je cíl! K tomu máme dospět!

Ale protože lidstvo jako celek tyto věci vždy ignorovalo a stále ignoruje, přichází Velká očista, která dává do zrychleného pohybu všechny důsledky našeho dosavadní nesprávného jednání, a to samozřejmě i ty, které se týkají řeči.Tyto důsledky budou sice na jedné straně trpké, ale na druhé straně budou požehnáním a milostí, protože přinesou očistu tam, kde je ještě možné dojít k pochopení. Avšak zároveň přinesou i zhroucení toho, s čím už se nedá pohnout.

Velké konečné zúčtování se přiblížilo a žádné lidské mocenské prostředky ho nedokážou zastavit. Nikdo se před ním neukryje, ani mu neunikne.

Boží síla pevně obklopí naši zemi a poskytne ochranu všem, kteří se budou snažit pochopit, v čem jednali nesprávně, a budou hledat cestu ke změně sebe samých k lepšímu. Zároveň však zničí ty, kteří nezbytnou změnu sebe samých k lepšímu nebudou chtít akceptovat. Jen na každém jednotlivém člověku záleží, jak se k síle Světla postaví. Zda konstruktivním a budujícím způsobem, nebo lhostejně a s odporem.

Buďme bdělí! Bděle vnímejme, co se kolem nás děje a snažme se zachvívat svými city ve svých slovech. A zároveň se snažme být ve svých slovech opravdoví.

PS. O používání nadávek a vulgarismů nebylo v tomto textu mluveno, protože každému je jasné, že takové něco musí v železných zákonech stvoření přinést neštěstí lidem, kteří tak činí. A to dříve, nebo později.