Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

Pouze o tom mluvit však nepostačuje. Pouze slovní argumentací nelze lidi o tom přesvědčit. Proto tento text nebude o slovní argumentaci. Nebude o tom, jak to vysvětlit, ale o tom, jak to prožít. Jak může každý z nás sám v sobě prožít, že naše jsoucnost stojí výše, než rozum. Že naše podstata je rozumu nadřazená, a proto své nejvnitřnější já nemáme ztotožňovat s myslí a rozumem, nýbrž jedině se svou pravou, vyšší, duchovní podstatou.

Každý člověk může sám v sobě zažít a prožít duchovní dotek s Pravdou bytí a z toho pak může neustále čerpat sílu ke svému duchovnímu vzestupu. Otázka, která trápí mnohé, a sice, zda existuje Bůh, se mu bude zdát bezpředmětná a nepotřebná, protože jasnou a vyčerpávající odpověď na ni dostane ve svém vlastním vnitřním prožití.

V Poselství Grálu se v úvodních kapitolách všem doporučuje, aby vnitřně prožili existenci duchovní jsoucnosti bytí. Zcela konkrétně se v kapitole „Probuďte se“ píše: „Pravda zůstává stále stejná, nemění se, vždyť je věčná. A protože je věčná, nebude ji nikdy možné skutečně a čistě pochopit pozemskými smysly, které znají jen změnu tvarů. 

STAŇTE SE PROTO DUCHOVNÍMI! OSVOBOĎTE SE OD VŠECH POZEMSKÝCH MYŠLENEK A ZÍSKÁTE PRAVDU, budete v Pravdě, abyste se v ní koupali, trvale ozáření jejím čistým Světlem, neboť vás plně obklopí. BUDETE V NÍ PLAVAT, JEN CO SE STANETE DUCHOVNÍMI. Potom se už více nebudete namáhavě učit vědám, nebude třeba se bát omylů, protože na každou otázku budete mít již předem odpověď v samotné Pravdě. Ba nebudete mít už žádné otázky, protože víte a chápete všechno, BEZ TOHO, ŽE BYSTE POTŘEBOVALI MYSLET, protože váš duch bude žít v čistém Světle a Pravdě.“

„BEZ TOHO, ŽE BYSTE POTŘEBOVALI MYSLET!“

Tato slova hovoří o tom, že prožít Pravdu Ducha ve svém nitru můžeme tehdy, když se staneme duchovními. A to tak, že se zbavíme všech pozemských myšlenek, protože na Pravdu Ducha je možno sáhnout jedině tak, že odsuneme stranou myšlení.

Naše ztotožnění s myšlenkami a myslí tvoří bariéru, která nám znemožňuje prožívat Pravdu Ducha. Pokud ale tuto bariéru překonáme a dostaneme se mimo dosah pozemských myšlenek, staneme se duchovními a prožijeme Pravdu Ducha.

Ve zcela první kapitole Poselství Grálu se v jejím závěru píše: „Jásavě se pak vznese váš duch do výšky a s plesáním pocítí nesmírnou lásku Otcovu, KTERÁ NEZNÁ ŽÁDNÝCH HRANIC POZEMSKÉHO ROZUMU. Konečně poznáte, že jste její částí. Chopte se jí bez námahy a úplně, spojte se s ní a získávejte tak denně, v každou hodinu novou sílu jako dar, který vám učiní vzestup ze zmatku samozřejmý.“

Vnitřně v sobě přežít realitu Ducha! Realitu Pravdy! Jak toho dosáhnout?

Představme si slunečný den a jasnou oblohu bez jediného mráčku. Takové dny vyvolávají radost, optimismus a chuť do života. A pak si představme oblohu, zataženou těžkými bouřkovými mraky. Takové dny vyvolávají u mnoha depresivní nálady.

Avšak realita je taková, že ve skutečnosti slunce radostně svítí na jasné obloze neustále. Jen obloha, zatažená mraky, tvoří překážku mezi námi a věčným, optimistickým jasem slunce.

No a úplně stejně je to také s naší myslí a v ní neustále plynoucími myšlenkami, podobajícími se těžké oblačnosti.

Oblaka, neboli myšlenky a mysl, pokud se s nimi ztotožňujeme, pokud s nimi komunikujeme, rozvíjíme-li je a neustále se jimi zabýváme, nám budou vždy znemožňovat vnímat radostný jas slunce nad nimi. Čili to duchovní, čisté, radostné a optimistické, nacházející se nad myslí.

Jak je ale možné dokázat, aby se oblaka rozplynula a náš vnitřek zaplavil jas radostného Světla?

Je to možné tak, že přestaneme s myšlenkami komunikovat. Že si je přestaneme všímat a přestaneme na ně zaměřovat svou pozornost. Budeme je jen pozorovat a nedáme se do nich vtahovat.

A protože plynoucí myšlenky v nás nenajdou partnera ke komunikaci, jakým jsme byli dosud, začnou nepovšimnuty plynout pryč a začnou se rozplývat. A najednou těžké mračna mysli, pod kterými jsme žili v domnění, že tomu tak má být, začnou stále více řídnout a mezi nimi začne tu a tam prosvítat zářivé slunce a jasná obloha. Až se nakonec stane, že se mraky myšlenek zcela ztratí a v našem nitru prožijeme věčně radostný jas reality Ducha.

Tato realita je tady pořád! Je stále v nás, jen nám kontakt s ní ustavičně zastírají mračna našich myšlenek. Pokud se ale dokážeme stát duchovními, prostřednictvím osvobození se od všech pozemských myšlenek, jak je to naznačeno v Poselství Grálu, zazáří v našem nitru Světlo.

Je však ještě jiný způsob, jak v sobě prožít realitu Ducha. Je jím modlitba. Ale pozor! Modlitba! Ne prosba! To jsou dvě rozdílné věci.

Modlitba je radostnou chválou, díkem a velebením Páně. Základem pravé modlitby je silný cit. Cit radosti a díků z toho, když se nám v životě něco vydaří, nebo prožijeme něco krásného. Třeba jen krásné ráno a krásný den.

Modlitba je darování sebe sama. Je to předání se Pánu. Celý a bez výhrad. Je to rozprostření našeho ducha u nohou Božích v oddanosti, chvále a vděku za vše, co nám dává ve své velké Lásce.

V Poselství Grálu se píše: „Vy ubozí lidé, kéž byste se dokázali alespoň zprávě modlit. Skutečně modlit! Jak bohaté by bylo vaše bytí. Neboť v modlitbě je největší štěstí, kterého se vám může dostat. Vynese vás do nezměrných výšek a oblažující cit štěstí bude vámi proudit. Lidé, kéž byste se dokázali modlit. To vám přeji.“

Takový je tedy druhý způsob, jak v sobě prožít realitu Ducha. A to prostřednictvím vroucí citové modlitby díků a chvály. V rozprostření naší duše před Pánem ve vděčnosti a bázni. Prostřednictvím takovéto modlitby jsme schopni prorazit mračna rozumové omezenosti, vzlétnout k výšinám Ducha a zažít štěstí a Světlo.

Osobní vnitřní prožití reality Ducha je něčím, co tvoří základ duchovního vzestupu. Něčím, co nás vnitřně přesvědčuje o Pravdě Ducha, zářící ve věčném radostném jasu nad pozemskou myslí, ustavičně ponořenou do myšlenek. Z tohoto prožití máme čerpat sílu k duchovnímu vzestupu. Sílu k tomu, abychom se stávali stále lepší, čistší, laskavější a spravedlivější. Abychom stále dokonaleji poznávali stvoření a v něm se projevující Vůlí Páně, a abychom se s ní snažili žít ve stále větším souladu.

Pokud v sobě vnitřně prožijeme realitu Ducha, toto vše se nám stane zcela samozřejmé. Toto všechno se pro nás stane přirozené, protože už ani nebudeme moci jednat jinak. Proto se o těchto skutečnostech píše úplně na začátku Poselství Grálu, tedy na začátku naší duchovní cesty.