Němec objednává kancelářské potřeby

V následujícím příspěvku vám popíšu svůj zážitek z německy dokonalé výrobní firmy - tj. soukolí, z něhož bychom si měli všichni vzít příklad, aby se naše životní úroveň přiblížila průměrnému Němci...

Německá firma má své procesy dokonale systematizované. Je to perfektně namazaný hodinový stroj, který funguje v malém i ve velkém, zcela přesně a bez výjimek.

Pokud se zrovna do toho soukolí nedostane drobné zrnko písku.

Svědkem práce precizního hodinového stroje jsem se stala poté, co jsme se rozhodli pro naši tvůrčí kancelář objednat tabuli na zeď.

Celý proces zahájil můj šéf Sheldon informací, že ačkoliv jsou ceny v Čechách poloviční, kancelářské potřeby tam objednat nelze, protože ... „to neumíme“. Sdělení jsem přijala bez komentáře, zaprvé mi ještě neuběhla zkušební lhůta, zadruhé nebudu něco prosazovat proti zájmu firmy, a zatřetí je mi to prostě fuk.

Následovalo listování katalogy, prohlížení webových stránek „schválených“ obchodů s kancelářskými potřebami (u kterých „umíme“ nakupovat). Ukázalo se, že v úvahu připadá nakonec jen jeden jediný web. Tam jsme učinili společný výběr. Tabule (obrovská, dva krát 1,2 metru!), fixy, houbička, náhradní mazací filcové lístky, magnety, lepící páska pro výrobu nesmazatelných čar na tabuli. Já, kancelářská myš, se na celou dodávku začínám dětsky těšit.

(Následuje „německé“ kolečko: žádost o objednávku, její opakované vrácení, protože neobsahuje všechny náležitosti, jako třeba mezisoučet či nákladové středisko, ačkoliv objednávající osoba je z podpisu samozřejmě jednoznačně identifikovatelná. Podpis majitele společnosti, spojený s vysvětlením, na co tu tabuli potřebujeme. Cesta do oddělení nákupu a vytvoření objednávky. Čekání na její potvrzení. Kontrola ceny.).

Uplyne týden a u dveří naší kanceláře se objeví zabalená tabule. Za tím účelem jsme pořídili novou malbu zdí (obývákovou oranžovou jsme nahradili kancelářskou bílou), stůl jsme výstředně posunuli, aby nebyl rovnoběžný se zdí. To jsem již zmínila v jednom z předchozích příspěvků. Zbývá pověsit tabuli a začít plánovat. Jediný termín už nám neunikne!!!

Uplynul další týden.

Tabule visí.

V ceně tabule byl jediný černý fix, který jsme našli smutně se krčící v rohu obrovské krabice.

Ten používáme pro zaznamenávání našich geniálních myšlenek, nápadů, plánů a společných postupů – a ty tam zřejmě budou navěky, protože houbičku nemáme.

Tak čekáme na zbytek zásilky.

Kde ty věci jsou?

Zatím nikde.

Po třech týdnech se vydává kolegyně Jana na průzkum.

V oddělení nákupu nikdo o ničem neví, je to už prostě dávno. Sdělují Janě, že věci nikdy objednány nebyly. Hledám v počítači svou žádost o objednávku – vše bylo na jednom listě, takže to není možné, protože tabule úspěšně dorazila. Načež se ukazuje, že kancelářské potřeby dorazily všechny společně i s tabulí – oddělení nákupu má v šanonu dodací list, přesně na svém místě, tam kde má být.

Kde ovšem ty ostatní věci jsou?

Oddělení příjmu zboží kýve moudře hlavou: Jo, máme to tady, pošlem vám to tam, vydrží to do oběda?

(Vydrží, už čekáme měsíc).

Po obědě skutečně přistává na mém stole krabice s jakýmisi kancelářskými potřebami. Dvě sady fixů, sprej, tužky a další... prostě ty věci mají s naší objednávkou společné jen to, že jde skutečně o jakési „kancelářské potřeby“. Volám oddělení příjmu zboží, reklamuji, hledám, komu vlastně tato zásilka náleží.

(Patří Melanii o patro výš, byla nadšená z naší tabule a hned si také jednu objednala, společně s příslušenstvím, které jsme jí právě vychvátili ze spárů oddělení příjmu zboží).

Kde ty naše věci jenom jsou?

Oddělení příjmu zboží rozjíždí pátrání a zjišťuje, že zásilka, cituji, „přistála na kvalitě“. Pověřuji zodpovědnou paní, aby zjistila, co se s ní „na kvalitě“ stalo.

Po dalších pár dnech zavítá zodpovědná osoba z příjmu zboží k nám do kanceláře s krabicí v ruce a vítězoslavně hlásá: „Mám to!“. Obsahem krabice je slovy: jeden fix a šest magnetů. Ptám se, kde je zbytek? Když už jsem byla donucena dopsat na objednávku naše nebohé nákladové středisko?

Paní odpovídá bez mrknutí oka: „Se jim to na kvalitě hodilo. Ale ty magnety jsou prý moc malý, tak tady je máte“.

...

Rezignujem a celou objednávku tvoříme znova. Ve výsledku usoudíme, že v podstatě potřebujem jen tu podělanou houbičku na tabuli. Vytvoříme znovu Žádost o objednávku čítající jeden řádek (tentokrát trefím nákladové středisko napoprvé), podpis majitele, objednávku, čekáme,... je to napínavé.

Po týdnu mi přichází do e-mailové schránky dodací list, na kterém stojí:

Houbička na tabuli, 1 ks.

Razítko oddělení příjmu zboží: OBDRŽELI.

Razítko kontroly kvality: KONTROLA PROVEDENA S VÝSLEDKEM: V POŘÁDKU.

A světe div se: k tomu všemu je rukou kolegyně z oddělení příjmu zboží připsáno naše Identifikační číslo, což je číslo, které mají všechny nakupované suroviny a produkty. Teď bude vyjíždět v inventárních seznamech, ve všech sjetinách, bude předmětem kontroly skladových zásob – každým rokem až do skonání světa.

Země se zase otáčí správným směrem, německý namazaný stroj se vrátil do svých kolejí, vše je tak, jak má být.

Jen tu krabici s tou houbičkou jsme hledali ve třech dvacet minut.