Úžasně napsané

Moc hezké. Pobavila jste mě. Já sice svádím boje na jiných bitevních polích, ten s váhou jsem vyhrála v okamžiku, kdy jsem svoji váhu přestala řešit, ale ony jsou ty bitvy vesměs podobné, i když každý bojujeme s něčím jiným.

Milá paní Aleno, kdysi dávno jsem byl v porotě Šrámkova Písku. Kromě jiných i s Ivanem Vyskočilem (tím starším a chytřejším) a jeho hereckým partnerem Pavlem Boškem. Pozdě večer, když už jsme zhlédli všechna představení, jsme chodili do divadelní kavárny na večeři. Na minutky, nic jiného na jídelním lístku nebylo. Všichni si je dávali s hranolky, bramboráčky, bramborovými kroketami apod. Jen já ne. Dával jsem si je bez přílohy. A jednou se na mě Pavel Bošek zadíval a řekl: "Koukám, pane kolego, že vy taky budete celý život svádět marný zápas s obezitou." A měl pravdu. Za prvních dvacet let svého druhého manželství se ženou, která je skvělá kuchařka, jsem sice napsal a vydal na dvacet knih, ale zestárnul jsem přitom o dvacet kilo. A pak jsem na to přišel: nesmím snídat a svačit. Což dokážu celkem bez problémů. A obědvat raději později. Já vím, že je to z pohledu dietologických odborníků zhůvěřilost. Ale mně se to osvědčuje. Sice nehubnu, ale také už nějak výrazně nepřibírám. Osciluji kolem stovky. Občas jsem docent, občas přes cent. Ale můj kamarád, který mé extravagantní know how odsuzuje, má dneska už skoro 150 kilo. Ne že bych Vám svou metodu vnucoval, to vůbec ne, spíš Vás chci pobavit a motivovat k hledání vlastní cesty. Já se totiž umím po probuzení dost dlouho postít - zejména, když jsem plně zaujatý svou prací, rybařením, houbařením či jinou strhující činností. Ale jakmile něco sním, rozežeru se a přestanu teprve večer, když jdu do postele. Takže se snažím chodit spát raději dříve než později A to je ode mne tentokrát vše. Držím Vám palec, ale jen jeden, protože ten druhý dávám nahoru a zvyšuji Vám karmu!

Díky Jardo za tip, asi máte pravdu. Já vždycky večer s překvapením zjišťuji, že když odolám vlčímu hladu mezi odpolední svačinou a večeří, po večeři už si vlastně na jídlo ani nevzpomenu. Prostě nemám hlad ani chuť. Každý by si asi měl najít, co mu vyhovuje. Problém je ale, že s věkem se schopnost zhubnout zřejmě dost zhoršuje. Co dřív nevadilo, to teď po čtyřicítce pociťuju bolestně. Tak držím palce a díky moc za karmu!

haha vtipne -pobavilo a co sladke je dobre na nervy aspon vam nezmizi smysl pro humor byla by to skoda.. hodne stesti v tomto roce

pobavila jste mě-a moc-neztloustnout víc než kolik jsme kdy nejvíc vážila je rozumný cíl

Díky Libuško! Nejsem si tím zas až tak úplně jistá ale přesto díky :-)