Tak Terezku zavřeli do blázince. Neměl by tam jít spíš pan soudce?

Možná si vzpomínáte na letní kauzu, kdy se dva rodiče hádali a třetí to schytala. Přesněji řečeno: dva rodiče se hádali o malou Terezku a ta za to vyfasovala 2 měsíce v blázinci. Nyní, kdy se objevuje možnost dalšího pobytu naší malé hrdinky v léčebně, bych se chtěl k případu vrátit.

svěrací kazajka

V případě Terezka se vynořuje hned několik problémů, které v současnosti trápí naší společnost a které bych tu chtěl probrat. A to jest:

1. Výchova dětí u nás dnes aneb co nám to tu za pár let vyroste.

2. Délka rodičovské dovolené a státní zásahy v tomtu bodě.

3. Soudní rozhodnutí v případě rozchodu rodičů a určování společné péče.

První dva body se týkají všech rodičů a jejich dětí. Třetí bod by měl zajímat pouze oněch 67% manželství, jež se rozvedla či se v budoucnu rozvedou.

Bod číslo jedna:

O tom, že výchova našich dětí se neubírá zrovna správným směrem svědčí například výzkum OSN, podle kterého je u nás vztah dítě-rodič na jedné z nejhorších úrovní na světě. Horší než u nás je to jen ve Velké Británii a v USA. Ono se stačí jen podívat kolem sebe. Některé děti dnes mají chování nabubřelé a přímo úměrné svému nízkému egu, které se nedá získat jinak než špatnou výchovou. Rodiče dnes tráví celý den v práci a u televize, děti zase u počítače nebo na sportovních a uměleckých kroužcích (i když sportovců asi zas tolik není, soudě podle průměrné váhy dnešních prcků). A spousta dětí je dnes rodinou odeslána do jeslí ve věku dvou let a někdy i dříve...

Tímto se dostáváme k bodu no. 2:

Podle nového zákona se nyní mění délka rodičovské (úmyslně neříkám mateřské , ikdyž nás chlapů se do ní moc nezapojuje). Rodič bude mít nově možnost si vybrat délku "dovolené" (2-4 roky) a úměrně tomu se mu bude vyplácet peníz (čím déle, tím méně za měsíc). Je zde jednoznačná snaha o to, aby se rodičovská co nejvíce zkracovala a ideálně, aby měli téměř všichni jen tu dvouletou. Podle paní psycholožky Macákové je toto špatné a mohlo by to vést k citovému oploštění dětí podobně jako to prý potkalo generaci let padesátých. Je to tak zlé?

Stačí se podívat za humna jak to vypadá v cizině. Přesněji, jak to vypadá v zemích na západ od nás, jež jsou nám tak často dávány za vzor. Ve spoustě zemí EU (například v Nizozemí) je rodičovská dovolená dlouhá maximálně 6 měsíců, v USA je, pokud nejste správně pojištěni, prakticky nulová. To v porovnání s našimi 2ma až 4mi lety vypadá jako špatný vtip. Já tuto novou změnu podporuji, jediné co mi vadí je nemožnost během průběhu "dovolené" její délku nijak měnit.

Bod třetí:

Je současné rozhodování soudů v případech umísťování dětí rodičům v pořádku? Nemyslím si. Není sice možné hodnotit rozhodování všech soudců jako celek (vzhledem k jejich velké nezávislosti a nepřítomnosti precedentů v našem právním řádu) , ale jsou zde patrné některé společné znaky jejich rozhodnutí.

Za prvé, je to přežitek z dob komunismu, že se o dítě dokáže vždy nejlépe postarat matka (vždyť ho přeci v sobě nosila 9 měsíců a tudíž to musí umět, ikdyž by nechtěla). To samozřejmě není pravda. Matka může být krkavčí stejně jako otec a tudíž by to nemělo soudce svádět k nějaké podjatosti. Ikdyž matky mají většinou k dítěti lepší vztah.

Druhým trendem v rozhodování některých soudců je nepochopení práv dítěte. Někdy jsou totiž práva dítěte zastíněna právem jdnoho z rodičů (viz případ Terezka), což by se nemělo nikdy stát. Právo dítěte na spokojený růst a vývoj by mělo být bráno na zřetel jako to nejhlavněší. Když je třeba chyba na straně matky, která nerespektuje rozhodnutí soudu, aby ji otec viděl, neznamená to, že kvůli tomu dítě zavřeme. Rodič, který toto činí by měl být motivován jinak než týráním dítěte.

Možná by v naší materiální společnosti stačilo, aby v případě kdy by nebyl prvním rodičem umožněn styk dítěte druhému rodičovi, ten by pak nemusel platit žádné alimenty. Když nechce ten první rodič, aby se ten druhý o dítě staral citově, tak proč by se měl o něj starat i materiálně? Popřípadě vymyslet nějaké jiné (dítě netrestající) postihy pro onoho rodiče, ale proboha, nazavírat děti za mříže!!!

Posledním trendem, který by se dal vypozorovat, je snaha soudců o to, aby dítě bylo ve střídavé péči. Prostě, aby každý rodič chvilku tahal pilku. A nejlépe snad, aby to bylo půl na půl. Takovýto přístup mi připadá přehnaný. Když totiž budeme dítěti vnucovat dva domovy, mezi kterými se bude neustále přesouvat, nebude mít nakonec ani jeden, jelikož ani v jednom se nebude cítit úplně jako doma. Já jsem přívrženec péče jednoho rodiče a občasné návštěvy u druhého. Třeba víkend jednou za 14 dní a podobně. Ale prosím nevláčejme si děti sem a tam jak nějakou hračku s kterou si chceme oba hrát!

Dodatek pro nespokojené matky (otce), které jejich kariérističtí manželé (manželky) opustili a nechali je samotné jen s dítětem. A zároveň pro ty, jež takové muže (ženy) mají nebo hledají a mohlo by je něco podobného potkat:

Když si vyberete kariéristického horlivce a máte s ním dítě, nemůžete se pak divit, že na rodinu kašle a najde si raději někoho jiného úměrně svému postavení a zájmům. Když chcete chlapa (ženu) se smyslem pro rodinu, musíte si ho (ji) najít. Tím neříkám, že je to jednoduché.

P.S. Zajímavým článkem na toto téma je rozhovor paní Jílkové s paní psycholožkou Macákovou viz. http://zpravy.idnes.cz/psycholozka-nekteri-soudci-detem-ublizuji-f2b-/domaci.asp?c=A071212_084330_domaci_mr