???

Z vaseho clanku mam pocit ze se v dane problematice moc neorientujete - kouknete treba na http://www.k213.cz at vite jaka je realita.

Úplně jiný pohled na ten případ

je zveřejněn zde: http://www.rovnopravnost.cz/zpravy/causa--„terezka“-1122/

A taky je k tomu více diskuze a šťavnatější.

.

Do blázince by především měla jít její matka

Položili jste si otázku, jak může malé dítě člověku, kterého nikdy nevidělo, sveřepě odmítat říct táto. Odmítnout tykání ve věku, kdy má tendenci tykat všem (to vše se dělo již v době, kdy byla Tereza malá). Jak moc musela matka nenávidět, aby jí stálo za to, přenést nenávist na malé dítě. A jak málo ve skutečnosti to dítě miluje?

Ne do blázince, ale do vězení.

Matku měli zavřít za to, že takhle zkazila holce život. Kvůli své nenávisti k jejímu otci za to, že se mu nelíbilo její pelešení se s jinýma chlapama, vychová holku v nenávisti k otci - to se nedá nikdy napravit.

Který kluk by si takovou holku jednou vzal? Jedině hlupák s IQ tykve, který jinou šanci nemá, nebo imigrant, který potřebuje občanství. Rozumný kluk rozhodně ne, protože si snadno spočítá, že jeho děti by byly taky vychovávaný v nenávisti k němu.

nevim jaky na to ma nahled

sama Terezka, ale kdyz si vzpomenu co se delo v dobe rozvodu u nas, a jak jsem schytavala za matku od otce rvani ja, tak bych si do te lecebny sama a dobrovolne sla nekolikrat za rok odpocinout. Ono mesic bez stresu co zase bude, zda bude otec rvat a nadavat na mamu nebo me, a poslouchat ty hystericke vystupy, to by byl balzam na me nervy....

Jednou jim to vrátí

Je těžké se k tomuto případu vyjadřovat. Nevíme jestli Terezčin otec svým chováním vztah mezi ním a dcerou narušil, nebo jestli se o to nezasloužila matka – poštváváním proti otci. Jedno je ale jisté, oba rodiče se chovají jako nesvéprávní sobci.

Co se týká výchovy dětí v ČR, tak si myslím, že ji nelze paušalizovat. Znám rodiny, kde se dětem věnují na 100%, ale znám i rodiny, které dávají přednost kariéře a děti uplácí penězi. Pak se ovšem velmi diví, že jim dítě začalo chodit za školu a fetovat.

Rodičovská dovolená je v nynější době u nás krokem do neznáma. Motivovat matku, aby byla co nejdřív výdělečně činná chápu z pozice momentální potřeby. Z dlouhodobého hlediska toto rozhodnutí ovšem považuji za chybné.

Ačkoliv si to některé ženy nerady připouštějí, v rozhodování soudů se dodnes často setkáváme s diskriminací otců. Já na rozdíl od autora považuji střídavou péči za ideální způsob, tedy pokud dítě nemusí bydlet měsíc v Praze a měsíc v Brně.

Pane autore,

opravdu z Vás hovoří neznalost věci, životní nezkušenost. Vybral jste si velmi těžké téma, neboť není vše tak, jak píšete. Pravda je někde uprostřed. V prvé řadě záleží na domluvě rodičů a když ne, tak soudu. Je fakt, že "Terezčina soudce" asi nechápe nikdo, pár facek bych taky dala oběma rodičům, ale znám případy, kdy soud rozhodoval ve jménu dítěte (sama jsem byla pěstounka), kde a s kým chce žít (znám samotné otce s dětmi). Není pravda, že děti dostávají především matky a Vaše závěrečná věta o hledání si nekarieristických mužů mě vyloženě nadzvedla. No, přeji Vám hodně štěstí při výběru životní partnerky. A následné výchovy dětí.

Co navrhujete

konkrétního v případě, že se rodiče o dítěti dohodnout nechtějí. Nevím, jestli jsem špatně četla, ale je to tak zapeklitá věc, že bych si jako neodborník nevěděla rady. Primární je zájem dítěte. Jestliže ani jeden z rodičů nemíní ustoupit a tím nectí právo dítěte, jsou oba supersobci. To je vše co bych k tomu tak akorát mohla říct. Ale co konkrétně dělat opravdu nevím.

Autore, autore..

Než začnete něco psát, nahlédněte aspoň do zákona o rodině, jaké jsou kritéria, která soud musí při rozhodování brát v úvahu... Není nad to si na soudy, právo atd. zanadávat, když nevíte o čem píšete

Nejspíš by si pár facek

zasloužili páni rodičové, že se nejsou schopni rozumně dohodnout a nechají  dítě stresovat u soudu a v blázinci...

střídavá péče

V mém okolí se vyskytuje bývalý manželský pár. Přes všechny neshody, které rozvod provázejí se nakonec dokázali domluvit. Děti mají ve střídavé péči. Je pravda, že k tomuto stavu se museli v nějakém časovém úseku dopracovat, ale jejich děti je milují oba dva a jsou spokojené - nemají totiž pocit, že jsou o jednoho či druhého rodiče ošizené. Oba rodiče bydlí kousek od sebe a celkově se zařídili tak, aby to vyhovovalo hlavně dětem. Já jim tleskám. Je ale faktem, že tohle je ojedinělý případ. Ve většině případů je to jinak a to je smutné. Hlavní problém bývá egoismus rodičů a neschopnost si uvědomit, že dítě není zajatec ani majetek. A to platí pro ženy i muže bez rozdílu.