Šachová partie ve Švýcarsku: Ženevská obrana

Cestu Andreje Babiše za svým synem do Švýcarska předznamenala i domněnku některých opozičních politiků, jaký účel návštěvy to mít asi bude.

Však už to taky na sociálních sítích jede – premiér odcestoval „domluvit“ svému synovi, aby volil správná slova. Obviněný v kauze Čapí hnízdo hovořil s obviněným ve stejné trestní věci. Je to sice věc nevídaná, policie v klidu, protože ne každý je přece premiér.

Hráli jsme se synem šachy, sdělil po návratu ze zahraničí krom jiného, Babiš senior. Proč ne, šachová partie dovede tříbit myšlenky a velké soustředění na hru odvede potlačit i bolest zubů. To zase říkají šachoví velmistři, není důvod jim to nevěřit. Jen možná nevědí, že v řadě různých fines, jak dát soupeři šach mat, existuje zcela nový způsob záchrany, aby sám špatně nedopadl. Ženevská obrana je to. Bolest zubů v ní ale musí dotyčný soupeř pociťovat i nadále, k další šachové partii už proto raději nikdy nezasedne. Mohlo by ho pak bolet úplně všechno.

Současná politická scéna je taky jedna velká šachovnice, na které se střídavě kácejí černé a bílé figurky. A znovu se oproti všem pravidlům stavějí na pozice, protože soupeř je osočován z nepravostí a tak je třeba výsledky předchozí hry anulovat. Obyčejná chytristika za účasti čumilů, kteří aspoň mají své pozdvižení nikoliv ze hry, ale z té vřavy, kdo je větší podvodník. Výsledku a konce s jasným vítězem se nyní nedopátráte, protože kromě figurek a výhrůžek už pomalu dochází i na pěsti. Což je pro čumily další notná porce přízemní zábavy, kdy soudný člověk z té vřavy raději odchází a doufá, že brzy z toho zlého snu brzy procitne.

Starší generace si připomíná padesátá léta minulého století, kdy místo sociálních sítí se používaly pouliční ampliony. Do uší veřejnosti se bušilo anotacemi o rozvracení společnosti se jmény „viníků“ a proto je třeba s nimi řádně zatočit. Dnes neprožíváme padesátá léta, dnes prožíváme divoká léta všeho druhu, protože ve vládách se točí lidé všeho druhu a sociální sítě jsou rovněž všeho druhu. Tudíž i současná společnost je všeho druhu, kdy pravda nebo lež je pouhé slovo, nikoliv základ ke střízlivé úvaze, jak se k jednomu či druhému bez emocí dobrat. Kdo se vyzná v konstruktu tvorby tohoto zrůdného galymatyáše, má dnes zelenou. Právě o tom je ta Ženevská obrana.