Putin: Vím, že skončím, ale chci stát na troskách své pomsty

Rozpad Sovětského svazu, největší geopolitická katastrofa 21. století. Vědomí skutečnosti, která sžírala myšlení rozvědčíka Vladimíra Putina. Změním to, ale musím se dostat k moci  

Zahraniční rozvědky si z Putina, někdejšího pouličního ruského rváče a agenta KGB, nic moc nedělaly. Pravdou taky je, že ve východní části Německa Vladimír Putin vykonával druhořadou výzvědnou činnost - šmírování vytipovaných lidí a pak své postřehy napráskat svým nadřízeným. Následné převelení do Moskvy a jeho tvrdé lokty jej pak nasměrovaly k blízkosti Borise Jelcina, vítěze nad pučisty po pádu Gorbačova. Jelcinův mimořádně vřelý vztah k vodce a nechuť cokoliv složitého řešit, zvedl stavidla všelijakým dobrodruhům a otevřel i kapsy oligarchům, kteří ruskou ekonomiku vzali do svých rukou. 

Jelcin tak mohl dále v klidu popíjet, pobavit svým tancem ve stylu vyděšeného orangutana i amerického prezidenta Billa Clintona. Jistě se dobře bavil i Vladimír Putin. To už byl Jelcinovým hlavním našeptávačem, jak zatočit se všemi, kteří by mu v chlastu chtěli nějak bránit. Našeptával úspěšně, Boris Jelcin měl oddaného, předem určeného následovníka trůnu. Stalo se a Vladimír Putin se po Jelcinově smrti k moci konečně dostal.

Co ale s oligarchy, kteří de facto ekonomiku řídili, tudíž měli i podíl na moci? Diktátor se nerad dělí. Nechte si své majetky a z politiky koukejte zmizet! Ti, kteří se vzepřeli, už nejsou ani politici, natož oligarchové. Buď jsou mrtví nebo uprchli do zahraničí. Za hranice se ale díval a dívá i Vladimír Putin. Opětovné začlenění nezávislých postsovětských republik do sféry Moskvy, jak tomu bylo kdysi....Kéž by se tak stalo! Zpátečnictví a stesk po něčem, co tep doby jednou nevyhnutelně změní, je stejná snaha marnosti, jako navrátit kamarády a mládí z období před maturitou. Šediny a bolest kloubů rozumného člověka upozorní, že stejné neduhy mají i mnozí někdejší kamarádi a jen pošetilec rozumu mdlého se stále dívá do zrcadla s přesvědčením, že tomu tak není.

Nemocná duše je horší než bolavé klouby a Putin od zrcadla odcházel se stále větším přesvědčením, že se běhu času postaví čelem. Taky se tak stalo, a po kágébáckém porcování dávek lží a polopravd do celého světa nakonec skutečně udeřil. Na Ukrajinu, nejzkorumpovanější národ, který v postsovětské éře existoval. Jeden tak hned nabyde přesvědčení, že Kyjev a tamní politická parta je vlastně pouhé hráčské doupě ekonomického pokeru. Stačí tedy zarachotit pásy tanků a domeček z karet se rozsype. 

On by se třeba i rozsypal, kdyby v Kyjevě takoví hráči byli. Putinovi se postavili stejní pouliční rváči, jako byl on sám. A navíc, kdo hraje poker, dobře ví, že musí používat mozek. Prohry potom hodně bolí. Putin používá sílu, mozek jen tam, komu v myšlení stačí. Některé africké státy a Bašár Assad v Sýrii, s těmi si kremelský vládce notuje. Po anexi Ukrajiny je už jen obyčejný barbar a jeho armády podle toho taky jednají. A dopadají. Byly tak vychovávány. Žádné vlastenčení, jen imperiální lačnění po kořisti. 

Vývoj ale ukazuje to, co se stát nakonec musí. Je to i v myšlení diktátora? Není, Putin je povaha, co se jen tak nevzdá. Dokazuje to dnes a denně. Mlátí kolem sebe. A už bezmyšlenkovitě. Zbytek reálného vnímání mu signalizuje, že jeho vojenská prohra je i politickou sebevraždou. Předchůdců má za vzor taky dost. Takže buď přiložit pistoli k hlavě nebo zdrhnout. Do Číny? Do Afriky? Ke Kimovi do KLDR? Nic moc vyhlídky, nota bene, v Číně by pak bylo časem stejně nebezpečno jako na chodbách v Kremlu. 

Vladimír Putin, a to se vsadím, ještě neví, co sám se sebou udělá. Jedno ale už dělá. Chce rozmlátit a pozabíjet vše, co mu stálo v cestě ve snaze stát se někým, kdo bude udávat chod novodobých dějin. Impresárium na piedestalu ruské zaostalosti ducha. A tak chce stát aspoň na troskách své pomsty a je mu jedno, jak vysoká ta hromada do dnů jeho konce bude. Protože zbabělost pistoli nepoužívá, ale každému s ní jenom hrozí.