Pelikánův údiv nad Chovancovým koltem nízko u pasu

Jak na Divokém západě! Teď už stačí vsunout do ústavy právo jedince bránit se vlastní zbraní. A že už kvůli tomu bylo mrtvých! Nějak podobně lze parafrázovat obavy ministra spravedlnosti Roberta Pelikána.

A to nad snahou Milana Chovance umožnit lidem zákonnou možnost zasáhnout legálně drženou zbraní proti útoku teroristy. Jednoduše řečeno, Chovanec má pro tyto případy ostře nabito, Pelikán se zase údivem chytá za hlavu. Pravdu mají tak trochu oba. Vždy se najde jedinec, který v hnutí mysli může ublížit. Možnost teroristického útoku je ale nevypočitatelná, neboť ji vymyté mozky předem samozřejmě nehlásí. Jisté je vždy pouze jedno – někdo při těchto okamžicích může zemřít. Otázka je, kdo.

Odebrat se na věčnost pochopitelně nebude chtít řádný občan kvůli chorému mozku. Ať už kvůli  tomu křesťanskému nebo islámskému. Smrt je jen jedna, zrovna tak jako náboj v hlavni. Mít právní jistotu, že se mohu v krajní situaci bránit, odhodlanému člověku jen pomůže. Ano, zákon na to z části pamatuje už teď. Chovancův nápad ho „ústavně“ ještě více pojistit není od věci, to si netřeba namlouvat. Protože v okolních zemích se terorismus už zabydlel a mají s ním plno starostí. Co se zabydlelo u nás, je snad sarkastická obava, že se na nás v krveprolití nedostane. A tak libý pan prezident hovoří o jakémsi teroristickém chlápkovi, který se v Čechách potuluje a zřejmě sonduje půdu. Po slovech vrchního velitele ozbrojených sil legální držitel zbraně už pošilhává po trezoru s ukrytou brokovnicí a doufá, že ji nebude muset použít. To pro případ až někdo proflákne, že dotyčný zloduch byl spatřen třeba na Václaváku. Držiteli zbraně se tak ihned vyjeví jeho manželka a dvě dcery, které Václavák v cestě do zaměstnání denně křižují. Pelikánova obava z Divokého západu jde v tu ránu pocitově do háje, protože není šťastnější chvíle, než když se rodina v klidu sejde aspoň u večeře.

A teď k samotným politikům. Ti by přece měli zajistit bezpečnost národa, od toho máme tajné služby a policejní aparát jako takový. S rozumem v hrsti lze souhlasit i s tím, že ne všude mohou bezpečnostní složky v daném okamžiku být. Za tu dobu se může stát všelicos a taky třeba vůbec nic. Protože náboženského pomatence „dostal“ v Pelikánově představě „kovboj“ z Vysočan, co tam zrovna plenil regály v Lídlu. Nebýt jeho, před obchoďákem by byla kupa mrtvol. Ano, taky se může stát, že pomatenec nejdřív zastřelí chlápka z Vysočan, co si zbraň jen vyzkoušel jen střelnici a pak dva roky nic. Život je mnohdy nespravedlivý a musíme to mít taky na zřeteli. Zrovna tak i ten někdejší mediální průzkum, kolik že zbraní se nachází mezi poslanci. Bratru, celá jedna třetina Dolní komory parlamentu má zbrojní průkaz a nepochybně i nějakou tu bouchačku. To je mezi nimi více zbraní, než činí republikový průměr! Nevěří snad politici systému, který spoluvytváří a spoléhají se jen sami na sebe? Upřímnou odpověď bychom z nich asi nedostali, a tak je dobré znát názory aspoň ministra Pelikána. Právo šaríja mu prý není cizí a muslimská komunita taky ne. Pak nechť se nediví, že vztah ke zbraním se rodí z obav o život. Ano, dělo se tak kdysi i na Divokém západě. Našinec má ale často dojem, že v Česku politici Divoký západ v mnoha ohledech už taky dávno vytvořili.