Klausovo ohlédnutí. Trochu více pootočit hlavou by ještě měl

Evropa se potácí ve zmatku. Politici jsou zmatkaři. Samé nařízení a směrnice z Bruselu. To aby ten motanec byl ještě více zamotanější. Éra Evropské unie má podobnost s tou komunistickou. 

Měkký socialismus, nikoliv podoba padesátých let se zadrátovanými gulagy. Tak to zhruba vidí a hodnotí exprezident Václav Klaus a někdejší lídr Občanské demokratické strany. Funkcí měl samozřejmě ještě víc, ale to všichni dobře víme. Jen si podle exprezidenta asi ještě pořádně neuvědomujeme, co bychom vědět měli. Kdo za současný stav může s důsledkem nálad ve společnosti. Takové malé Klausovo ohlédnutí politika na vejminku.

To, že se naše současná politická scéna nachází v krizi, je informační nuda dlouhá už šest měsíců. Úpadek s kořeny v minulosti. Andrej Babiš, podle Václava Klause, není tím, kdo ohrožuje naši demokracii. Hnutí ANO i se svým lídrem je prý důsledek vyčpělosti dvou kdysi nejsilnějších politických stran – občanských demokratů a těch sociálních. Odklon jejich voličů k jiným stranám. Pro ztrátu důvěry. Právě to by si lídři zmíněných partají, jak říká Klaus senior, měli uvědomit. Svatá pravda v tom exprezidentově ohlédnutí.

Ale když pravda, tak celá. Ztráta důvěry samo sebou nevzniká ze dne na den. Je to nejprve zpravidla plíživý pocit, že něco s někým nebo něčím, není v pořádku. Tedy do doby, než vyjde pravda v plné nahotě najevo. Vyšla i u občanských demokratů, kdy v jejím čele Václav Klaus stál. Excesy s tajemnými sponzory, jména opsaná ze hřbitovních náhrobků a postupná přeměna strany na bosse a ještě větší bosse. Došla dokonce tak daleko, že už ztratila i sebereflexi, než došla k totálnímu morálnímu úpadku a ke znechucení nejen jejích voličů.

To by měl Václav Klaus ve svém ohlédnutí ještě více pootočit hlavou. Protože by v té retrospektivě viděl především sám sebe. Jako jednoho z těch, kteří zavdali příčinu ke změně společenských nálad. Tím pádem i ke vzniku nových politických subjektů. Sociální demokraté se od těch občanských liší jen barvou. Podstata jejich úpadku je totiž stejná. Rovněž tajemní sponzoři, aféry větších či menších průšvihářů v hierarchii strany. Miloše Zemana, coby někdejšího lídra ČSSD, expremiéra a nynější hlavu státu, lze jen stěží rozeznat od příčin, které jeho soupeře, občanské demokraty, poslaly do veřejného nezájmu, ne-li už svým způsobem k opovržení.

Kdo by si tedy měl v současnosti u sociálních demokratů uvědomit své chyby a omyly, když postupem času vyplouvaly na povrch další alotria? Ve volbách na ně tato oranžová partaj musela jednou doplatit. Ti, co jsou nyní v nejvyšším vedení, museli o alotriích vědět. Neudělali pro jejich nápravu vůbec nic. Báli se ozvat, tak je to. Takže kdo vlastně má vzít v ČSSD na vědomí, že takto to dál nejde? Nemá kdo, taková je pravda. Venkoncem i ta Klausova, že Andrej Babiš je důsledkem současnosti. Jenomže je důsledkem i Václava Klause a jeho pohrobků. Jeho politický souputník Miloš Zeman si totiž ve své současné funkci i v tom společenském marasmu, na rozdíl od pana profesora, stále lebedí. Že by laciná kritika? Možná ano, ale za uplynulé dekády vládnutí těchto dvou pánů totiž stále draze platíme.