Stojí za to, že Kalousek zuří, ale Zeman není konečná spása

Zeman byl pro mě druhé nejhorší řešení ve finále prezidentské volby, takže jsem spokojen, že klaka podporující nejhorší volbu ostrouhala a teď zuří a hystericky povykuje.

Vyjádřil jsem to v článcích: „Zeman podle očekávání vypráskal Kalouska se Schwarzenbergem“ a „Zeman sundal dědka ze vzduchu“.

To ale neznamená, že Zeman je můj favorit, beru jej ve stávající situaci jen za menší zlo. Teprve teď se natvrdo ukázalo, jaký nešťastník, zoufalec, parodie na konzervativce a skrytý hulvát byl premiérem. O Kalouskovi, který Nečase tahal na vařené nudli, škoda hovořit. Ale stojí za to připomenout rozvrat, jaký způsobil na svém ministerstvu a v sociální agendě Drábek.

A tak si dejme pozor, abychom si stále byli vědomi, z jakého společenského dna, do něhož politiku přivedla koalice, Zemanovo působení hodnotíme. Rusnokova vláda prostě nemůže být horší než Nečasova, ale jen proto, jak byla ta laťka nízko. Neglorifikujme ani Zemana a nezapomínejme na jeho již mnohokrát osvědčené negativní osobní vlastnosti. Opravdu je to sobecký, ješitný a mstivý autokrat, který sice nebaží tolik po majetku, jenže po moci a obdivu ano.

Píšu o tom proto, že v médiích, i zde na blogu, někteří autoři v euforii ze Zemana zapomínají zdůraznit i ty negativní stránky. Kdyby Zeman „vládl“ tak dlouho jako třeba ODS, určitě by se nám „přejedl“.

Není třeba taky zveličovat jeho „genialitu“, jak si pohrává s poslanci, zejména koaličními, a jak rozkládá ČSSD. V prvním případě vsadil na jednoduchý a zjevný předpoklad, že kapři si rybník nevypustí. Tedy nejde o žádnou vědu hodnou velkého myslitele. V případě socialistů je veden zase jen svou pomstychtivostí, která se dala snadno předpokládat.

Ale souhlasím, že oproti Sobotkům (oběma), Nečasům a jiné politické chamradi stojí o třídu výš. Jenže to zase takové umění není. A jde o to, k čemu svou převahu Zeman využije. Moc pozitivních momentů v tom nevidím.

Jediné, co kromě odstavení Nečasovy vlády kvituji s povděkem je, že nebude bránit vyšetření rozběhlých politicko kriminálních případů. Ale nezapomínejme při tom na Zemanovy kumpány a bývalé chráněnce (Palas, Hojdar, Fencl, Schling, Dryml, Martinek, ale i Gross a další), kteří v době, kdy trestní stíhání politiků nepřipadalo v úvahu, se pohybovali minimálně na hraně.

Zato nejhorší a pro Českou republiku za nejškodlivější považuji ze Zemanovy strany jeho eurofederativní fanatismus. Tady bohužel nevidím žádný rozdíl mezi ním a třeba Schwarzenbergem, tedy až na motivaci. Ani ten Nečas nebyl v rozvracení státní suverenity tak aktivní a zaslepený.

Připomenu ještě, na co jsem upozorňoval už před prezidentskými volbami:

Jsem přesvědčen, že se přeceňuje celková Zemanova inteligence, pokud se bere v potaz i ta sociální (netaktnost, obhroublost, přezírání operativních věcí a podceňování norem, vč. společenských). To nejmenší, co mi na něm vadilo, bylo křivě zapnuté sako a zmuchlané košile. Na jedné straně je jistě chytrý a výřečný, i když i zde je možné vypozorovat opakování zastydlých floskulí. Ale na druhé straně je zcela nedostatečně vybaven pro normální praktický život. A pamatujete na Bamberk nebo Olovo? Byly to naivita a ješitnost propletená s intrikami.

Už za své vlády (1998-2002) dělal Zeman stafáž různým hospodářským podvodníkům, které mu vodil třeba Gross, aby se s nimi fotografoval a otevřel jim dveře pro pochybné privatizace a projekty (třeba MUS). Nakonec totéž učinil i ve prospěch chlípného „Lva“ J. Bartáka.

V těchto věcech se nechal opít rohlíkem, stačilo plechtat jeho ego. Vždyť i Špidla byl jeho „dítětem“. A špatný odhad lidí se potvrdil, když jej jeho chráněnci podrazili před lety při tehdejší volbě prezidenta. Těch deset let žil bulvárem, vydáváním škvárů a osnováním pomsty.

Tohle vše jsem považoval za nutné připomenout, abychom nepropadli „drsnému kouzlu“ Zemana. Dokud bude čistit Augiášův chlév, má mou podporu. Není ale pochyb o tom, že pokud by všem přerostl přes hlavu, zanechal by zase jiný svinčík. Není to spása, k níž by se měly upírat oči tolik zkoušených voličů.