Divadelní ministr obrany vs normální pán. Vadí ještě komunista víc?

V jídelně máme televizi a já mám hloupý zvyk při obědě přes protesty svého staršího syna pouštět ČT 24. A tak v neděli většinou vidím kousek Otázek Václava Moravce. Nemám ho rád, nedívám se cíleně, takže nevídávám začátek ani konec.

Jak málo stačí na ministerské žvásty...

 Včera tam „perlil“ ministr obrany Stropnický. Vzhledem k tomu, že naprostá většina politiků jsou diletanti, ani komediant Stropnický se nijak zvlášť nevymykal z běžné bídy. Většinou to poslouchám jedním uchem, protože vůbec nerozhoduje, který politik z tzv. demokratických stran se tam předvádí. Zvláště v současnosti už je stále těžší rozlišit i ČSSD od TOP 09.

 Kdybych měl splnit kviz „najdi pět rozdílů“, těžko by se mi to podařilo. Všichni zvyšují daně, všichni „bojují“ s korupcí, již aplikují, a s dluhy, jež vytvářejí, všichni kolaborují s EU proti českým zájmům, všichni straší Ruskem, všichni zahořeli láskou k Ukrajině a jejím ostrým hochům z Majdanu, všichni „vědí“, že Krym nikdy nepatřil Rusku, ale krymským Tatarům, o jejichž blaho dlouhodobě pečují hodní Ukrajinci, patřící prý civilizačně do Evropy.

 Tentokrát, když zmlknul Stropnický, mě však cosi upoutalo. Jeho oponent mluvil jako normální gramotný člověk. Zbystřil jsem, zda to není náhoda. Jak jsem uvedl, neviděl jsem celý pořad, ale to, co jsem slyšel, všechno znělo rozumně, nezaujatě, logicky a dokonce mělo i relativně vysokou štábní kulturu. Byl jsem překvapen, toho pána jsem myslím viděl poprvé v životě.

 Debata, pokud jsem ji slyšel, se týkala stavu a obranyschopnosti české armády, ale také aktuální situace v mezinárodních vztazích po převratu na Ukrajině a po připojení Krymu k Rusku. Stropnického „názory“ nestojí za řeč. Všichni si je dokážeme představit a odvodit z protiruské psychózy, tisíckrát jednostranně omílané ve sdělovacích prostředcích. Nezaujaté vystupování Stropnického oponenta bez jakékoliv hysterie, předpojatosti a populismu bylo závanem zdravého rozumu. Podotýkám, že si Rusko jakožto velmoc se svými zájmy nikterak neidealizoval.

 Až směšné bylo, jak vazalsky „korektní“ Stropnický popíral sám sebe, resp. konformní vládní postoje. Když oponent prohlásil, že naše armáda ztrácí přizpůsobováním se zahraničním misím, tak zvanou afghánizací, schopnost plnit své prioritní poslání obrany území vlastního státu, Stropnický si naběhl na vidle. Prohlásil, že naše hranice přece nikdo neohrožuje. Ale to se podívejme! Dosud jsme byli všichni svědky zveličování hrozeb ze strany prý namlsaného Ruska. Jeden by čekal, kdy se k nám zase rozjedou ruské tanky. Že by z nás dělali pitomce?

 Od takových diletantů, neumětelů a šarlatánů je to velká drzost. Až dodatečně jsem vyhledal, kdo je ten rozumný chlap, který nastavil všem těm tlučhubům zrcadlo. Překvapilo mě to. Byl to Alexander Černý, poslanec KSČM. Pane, většinu Vašich slov v debatě bych podepsal a nestydím se za to.

 Teď budou mít orgasmus všichni, kdo si můj článek vyloží jako další nahrávku na smeč. Jestli to pro tyto trumbely bude dalším dokladem, že jsem komunista, rusofil, extrémista a magor, ať si to ve své zaslepenosti užijí. Jejich názor mě nezajímá.

 Co však je mementem pro nás - vzhledem ke směřování hlavního proudu politiky v České republice i v Evropské unii - tak právě to, že dokonce i komunisté v tomto zvrhlém prostředí mohou mít více pravdy a rozumu než soudobá vrchnost. A to je co říct! Dalším stupněm už je jen totální úpadek a destrukce. Kdo není zaslepený, dokáže si ty fatální konce představit už teď...