Spasme se před spasiteli (velikonoční zamyšlení)

Vykupitele nehledejme hlavně mezi politiky, ti za nás oběti nepřinesou, leda na účet našich svobod. Spásu hledejme každý u sebe. Konzervativní přístup k osobní odpovědnosti je jedinou cestou k liberálnímu pojetí osobních svobod.

Chraňme se před zachraňováním. Tomu se snažím čelit celý život. Zvláště se nechci nechat zachraňovat v případech, kdy mi nic nehrozí nebo jsem riziko vyhodnotil jako únosné. Mám s tím spojený obraz jednoho kresleného filmu mého dětství: Jedna postavička vylézala na vysoký strom a druhá v roli zachránce tím stromem usilovně třásla, přičemž neustále varovala, nelez tam, spadneš. Jak celá příhoda dopadla, je nasnadě.

Začnu zdánlivě odtažitým tématem:

Nedávno jsem se už rozčílil. Nějaká redaktorka v televizi mi vemlouvavě sdělovala, že baby-boxy už zachránily šestnáct dětí. Neřekla, že nějaká krkavčí matka odložila už šestnácté dítě a stát jí k tomu trestnému činu ještě ponouká jakýmisi anonymními šuplíky. Vychází se z premisy, že matka, kterou napadne, že by měla jednodušší život bez dítěte, jej rovnou zavraždí nebo odhodí do popelnice. A tak se tyto potenciální oběti jme „zachraňovat".

Já si myslím, že podle hesla „příležitost dělá zloděje" jsou tady s tolerancí státu některé labilní matky naváděny, aby své děti odložily. Domnívám se, že matky, které baby-boxu využijí, by v drtivé většině ani nenapadlo dítě zabít nebo jen tak pohodit. Jsou to právě baby-boxy, které tuto možnost evokují a dělají z odložení dítěte něco přijatelného. Určitě dále budou existovat případy zabitých nebo odhozených dětí, protože skutečné vražedkyně žádným útlocitem netrpí. V mnoha takových případech se jedná už o utajení těhotenství, nikoliv o osud dítěte.

Mému pohledu na problém přisvědčuje, že nejednou se stalo, že matka v nouzi odloživší dítě, je dodatečně požaduje zpět. Vznikají tady zbytečná traumata, která by bez baby-boxů nevznikla. Je třeba naopak výchovu napřít ke konzervativním hodnotám, po jejichž porušení přijde trest. Dítě je přece možno dát k osvojení legálně, ale toto je návrat o několik století do minulosti. Nepochybně určité promile matek bez ohledu na existenci nějakých krabic se bude chovat nezodpovědně. Žádné „politicky korektní" odkládání dětí problém nevyřeší, naopak.

Je to ve své četnosti okrajový problém, ale velice příznačný pro obecný trend. Z nějakého marginálního excesu, který nepůjde nikdy vymýtit, se stane buď politické téma nebo příležitost chopit se naší „záchrany". Místo preference morálních stimulů se věnuje přemrštěná pozornost okrajovému jevu. Ten se vezme jako záminka k omezování lidských svobod a „zachraňování" všech, bez ohledu na to, zda o to oni stojí.

Tak se stane, že nás nejen všude registrují kamery, třeba pod záminkou měření rychlosti, leč také nás budou rentgeny na letišti svlékat donaha, to zase pod záminkou terorismu. Pod stejnou záminkou se dělají kšefty letištním prodejnám, které by po zrušení odpočtu DPH zkrachovaly, kdybychom si mohli nosit pití do letadla z domova. Stát nám archivuje veškerý telekomunikační provoz a schovává se za direktivy EU. Na osobní doklady nám berou otisky prstů jako zločincům. Když budou chtít naše genetické informace, stačí, když policie najde záminku k obvinění (neplést s obžalobou nebo odsouzením).

Co je ještě horší, často se kvůli jednotlivému excesu dále zapleveluje právní řád, který stále neúnosněji ukusuje z našich svobod. Děje se tak pod záminkou naší „záchrany" a ochrany. Už se neuvádí, že právě takový přístup pokládá „zachraňované" především za potenciální zločince. Nejhorší je, že si na to zvykáme, někteří to dokonce podporují. Připadá jim třeba normální, že při vstupu na veřejné akce se máme podrobovat ponižujícím prohlídkám. Ti, kteří nevědí, co je to svoboda, za svobodu považují mít právo, když nám nebudou podmínky vyhovovat, nechodit na fotbal nebo do letadla. Dnes ale aby si člověk rozmyslel chodit i do supermarketů, kde dochází také k různým excesům, včetně nahrávání.

Kde to skončí? Budeme moci svobodně vyjít na chodník? No pouze tehdy, jestli nám nevadí kamery. Budeme svobodní aspoň doma? Prý už se vyvíjejí satelity, co budou „vidět" přes zdi a střechy. Ale i dnes, pokud náhodou pojede kolem americký prezident, neotevřete si okna a svobodně se můžete pohybovat v blízkosti záclon, jen jste-li sebevrazi. „Svobodně" si můžete říci, jako jeden ministr za ČSSD, že když nemáte co skrývat, nemusí vám sledování, odposlouchávání, monitorování a stále větší omezování vadit.

Mi to tedy vadí. Své soukromí nepovažuji za veřejné, natož za majetek nějakého Velkého bratra. Už jen proto, že to narušuje důstojnost a hrdost, kterou by měl mít každý člověk. A co to má společného s baby-boxy? Snažil jsem se ukázat, jak odpovědnost jako konzervativní hodnota je organicky propojena s lidskou svobodou a liberálními principy. Nestojím o to, abych svou osobní svobodou platil buď za cizí neodpovědnost nebo za mesiášské ambice věrozvěstů, kteří chtějí úpravou každého dílčího excesu regulovat svět. Ty kotce na děti jsou jedním z takových chorobných pokusů.

Jsem ateista, ale deset přikázání je docela inspirativní nástroj, jak by měly být regulovány naše svobody. Dávám to do kontrastu s těmi tísíci různými nařízeními, které člověka denně omezují. Uplivneš si na chodník, zítra vyjde vyhláška. Zcela to pak člověka zbavuje zodpovědnosti. A to je příležitostí pro nejrůznější moderní mesiáše, aby nám regulovali život do stále větších detailů.

Postupně se pořád více posouvají hranice, kdy lidé považují zásahy do lidských svobod za normální.Trest má však přijít ne preventivně a na všechny, ale až konkrétní jedinec něco zásadního poruší. Komunisté tomu říkali uvědomělost. Dnes už je míra dokonce překročena natolik, že některé zásahy do svobod by byly neúnosné i za socialismu.

U příležitosti Velikonoc ještě doplním: Novodobí mesiášové, kterým někteří lidé tak často naivně podléhají, jsou však v přímém protikladu s křesťanským poselstvím Ježíše Nazaretského. On vzal hříchy světa na sebe, protože věděl, že člověk je hříšný. Zároveň však to vykoupení nespojoval se ztrátou osobní odpovědnosti každého. Spásu pojal jako svou vlastní oběť. A to bychom měli požadovat po každém, kdo si hraje na mesiáše, ale oběti na úkor našich svobod přenáší na nás.