Senát hlasoval o velezradě protizákonně. Má tohle mít prioritu?

Tak jsem si zkoušel najít na stránkách Ústavního soudu, kterých 38 senátorů pro návrh na ústavní žalobu na prezidenta hlasovalo. No, podívejte se mnou... Kde to ti novináři vzali?

V lesku kamer...

Nejprve jsem si najel senátní tisk č. 56: „Návrh senátorů Parlamentu České republiky dle ust. § 137 odst. 1 až 3 zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu na podání ústavní žaloby Senátu Ústavnímu soudu proti prezidentu republiky prof. Ing. Václavovi Klausovi, CSc. pro velezradu podle ust. čl. 65 odst. 2 Ústavy České republiky a podle ust. § 96 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu“ (proklikněte).

Jak uvedeno, v souladu s § 149 odst. 2 zákona č. 107/1997 Sb., o jednacím řádu Senátu, ve znění pozdějších předpisů, nelze tento tisk zveřejňovat. Chápu, že jednací řád chrání prezidenta proti možným nařčením, dokud Ústavní soud nerozhodne. I když jednotliví senátoři se tím neřídili a taková Eliška Wagnerová nebo Jiří Dientsbier si z toho udělali osobní exhibici.

Pak jsem si chtěl na výše uvedených stránkách ověřit, kteří senátoři, údajně 38 z nich, hlasovalo pro tento návrh. A ejhle! Jako by se schůze 4. března 2013 ani nekonala. Přesvědčte se sami (proklikněte). Chtěl jsem vypsat hlasování k dokumentu ze 7. schůze Senátu konané výše uvedeného dne. Odpovědí bylo „0 hlasování“.

A to je protizákonné! § 139 zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, v právě platném znění: „Jednání Senátu o návrhu ústavní žaloby a o návrhu na její odvolání je neveřejné. Při jednání o návrhu ústavní žaloby a o návrhu na její odvolání lze podávat pouze návrhy na schválení nebo zamítnutí. O návrzích se hlasuje veřejně podle jmen.“

Každý senátor se měl postavit a podle svého jména veřejně hlasovat! Znamená to také, že jména měla být oficiálně zveřejněna. Není žádný důvod, aby nebyla uvedena na oficiálních webových stránkách Senátu PČR, ale právě naopak. To, že je neveřejný obsah žaloby, neopravňuje k utajování hlasování.

Nebo senátoři ve své zavilosti hodlají porušovat i zákon? Je vůbec návrh k Ústavnímu soudu přijat platně?

Druhý problém tkví v tom, že žalují prezidenta, kterému v průběhu soudního řízení skončí mandát. Zákon o Ústavním soudu v § 98 stanovuje, že případná prezidentova dobrovolná rezignace není důvodem k zastavení řízení o ústavní žalobě. Nestanoví však stejný postup pro případ, že mu mandát vyprší. Zákonodárci se usvědčují, že mají z této mezery obavy, protože podle novely zákona, jež teprve nabude účinnosti od 8. března 2013, už důvodem k zastavení řízení není ani vypršení mandátu. Tato novela evokuje, že dosud tomu tak nebylo.

Generální sekretář soudu Ivo Pospíšil sdělil ČTK, že ústavní žaloba Senátu PČR na prezidenta bude mít prioritu. Přednostní projednání sice také vyplývá ze zákona, ovšem mělo by vést k tomu, že tento paskvil bude smeten rychle se stolu.

Jednak jsou důležitější kauzy, třeba církevní „restituce“ a z toho vyplývající miliardové přesuny majetku. Také bychom před světem neměli příliš dlouho hrát frašku jako vystřiženou z banánové republiky. Ale hlavně by neměl dostat přes prsty ani tak prezident, jako senátoři, pro něž nenávist k Václavu Klausovi a osobní ambice zcela zastřely jejich odpovědnost k vlasti a jejím zákonům. Jak vidno, jsou to nabubřelí diletanti.

O samotném návrhu se nebudu rozepisovat, protože jsem tak učinil nedávno ve svém článku: „Velezrada? Bude ČR rukojmím zběsilých senátorů a zášti ke Klausovi?“. Chci však upozornit na jednu věc, že tato iniciativa míří nejen proti Václavu Klausovi, ale vlastně chce přistřihnout dopředu křídla i Miloši Zemanovi.

A v druhém plánu chce dát na srozuměnou, že EU si nějakými „nepodpisy“ (viz ESM) rozvracet nedáme.