Patří exorcismus do třetího tisíciletí?

Církev se tím veřejně příliš nechlubí. Přesto je exorcismus nedílnou součástí jejich víry a dokonce i organizačního uspořádání. Je třeba o tom mluvit. Je třeba vědět, na co budeme všichni po dlouhá desetiletí nedobrovolně přispívat.

Jsme opravdu tak postmoderně dekadentní, že s marxistickou ideologií jsme odvrhli i realismus? S vaničkou reálného socialismu jsme snad nevylili i dítě apolitického materialismu (i když s hmotou je to složitější). Snad jsme racionální myšlení nechtěli nahradit jinými bludy.

Je třeba na ně poukazovat. Minule jsem napsal článek „Nebezpečný rituální cirkus v Chrámu sv. Víta“. Nebudu to rozvíjet, ale mší za Českou televizi a požehnání jejímu řediteli jsem vnímal nikoliv za věci duchovní, ale za propagandu a pragmatickou mesalianci církve a mocného média. Jednomu mému korespondenčnímu příteli z řad věřících to však evokovalo spíše exorcismus, tedy vymítání ďábla (nebo démonů).

Nevím zda všichni, ale věřící tento pojem berou vážně. Právě v diskusi, vyprovokované mým předchozím článkem, Jiří Oulický napsal: „Pokud někdo věří v Boha, nutně věří i v Jeho protipól - ďábla. Vymýtání ďábla si možná představujete jako proces mučení a trápení člověka, ale on ten proces, exorcismus, je veden spíše v rovině duchovní. Dodnes existují exorcisté, kteří mají pověst úspěšných exorcistů, aniž by při tom použili nejmenších prvků násilí či fyzického a duševního mučení člověka, z něhož ďábla vymýtá.“

Nic takového jsem si nepředstavoval. Já jsem jen měl na mysli iracionalitu celého bludu. To on se cítil povinen se distancovat od předchozích praktik inkvizice. To jim (takovým jako pan Oulický) nevoní připomínka Giordana Bruna, Galilea Galileiho, Mistra Jana Husa nebo upalování čarodějnic. Církev – jak vidno z těchto příkladů – historicky bránila pokroku, pravdě a rozdmýchávala zášť k bezvěrcům a jinověrcům. Má na svědomí více válek a mrtvých než fašisti s komunisty dohromady. Právě horlivci typu pana Oulického jsou mementem i do budoucna.

A zamysleme se. Copak dnes kromě dětí někdo věří na čerty, vodníky, bludičky nebo hejkaly. Ano, lidi mají rádi tajemno. A bulvár, včetně oné České televize, to podporuje, ale snad degenerace lidstva nedospěla tak hluboko, abychom dnes vážně věřili na démony. Přece když je v nějakém filmu vidíme, hned víme, že sledujeme horror nebo fantasy.

Ale věc je vážnější. Tak jako léčitel nás může připravit o zdraví nebo o život, když zanedbáme léčbu (viz nedávný případ matky a jejího dítěte zemřelého na cukrovku), tak záměna psychické choroby za „posedlost“ může stejně poškodit pacienta nebo ohrozit okolí nějakým neléčeným šílencem. Pro drtivou většinu psychiatrů „posedlost“ neexistuje, ti ostatní by měli vrátit diplom.

„Posedlost“ by také znamenala, že člověk neodpovídá za své činy, protože jejich strůjci jsou démoni nebo přímo ďábel, či jmenovitě Satan. Pak by to se svobodnou vůlí člověka nebylo tak, jak křesťané říkají.

Po všech pedofilních a sexuálních aférách církve, které v poslední době začínají vyplývat, zakončím téma exorcismu perličkou. V Právu dne 10. května 2013 vyšla zprávička „Brazilský pastor zaháněl ďábelskou posedlost sexem“. Brazilská policie zatkla hlavu jedné z protestantských církví, jehož obvinila, že znásilnil šest žen, z toho tři nebyly plnoleté. Ale má prý na svědomí dvě desítky žen z chudinských čtvrtí, které přesvědčil, že je posedl ďábel a očistit je může jen sex se „svatým mužem“, tedy s ním. Tuto kratochvíli pod pláštíkem církve provozoval dlouhá léta...

No nekupte to! U nás ten účet bude činit 171 miliard korun.

Omlouvám se svým věřícím přátelům a známým: Svatopluku Švecovi, Mílovi Šulovi a Lukáši Petříkovi (i ostatním rozumným lidem), jichž jsem se nechtěl dotknout, jen otevřeně prezentuji své názory. Myslím, že tak to má Bůh rád :-)

PS Pokud jsem psal o církvi, měl jsem na mysli buď všechny církve nebo zejména ŘKC.