Německá kartička na šikanu – další výdobytek EU

V Bavorsku tvoří Češi 29% všech kontrolovaných při silničních kontrolách. U nás Němci netvoří ani 1% těchto kontrol.

Němečtí policisté i celníci mohou kontrolovat kdykoliv a kdekoliv bez jakéhokoliv důvodu, a to i v civilu a používat při tom neoznačená vozidla. Mohou kontrolovat podrobně vozidla i jejich doklady, zavazadla a dokonce provádět osobní prohlídky. Děje se tak mnohdy arogantním a nedůstojným způsobem, hlášeny byly i případy zesměšňování a úřední šikany, u nás recipročně nemyslitelné.

Obdobná situace je i v Sasku. Německá strana po stovkách stížností českých občanů i oficiálních představitelů ani v jednom případě neuznala jejich oprávněnost. Vždy jen konstatovala svá neomezená práva. Tuto nerovnováhu v počtech i způsobu provedených kontrol se rozhodli Němci „řešit“ rozdáváním informačních kartiček i v češtině, abychom to měli černé na bílém. Možná by tam měli připsat: „Češi nekradla tady,“ aby bylo všechno jasné.

Vím, že mi budou někteří „světáci“ psát, že oni žádný problém neměli a že pokud je německá policie kontrolovala, tak vše proběhlo korektně. Já osobně jsem také neměl ještě žádný problém. Ale to neznamená, že by mě neměly jako Čecha urážet podobné excesy. A upřímně řečeno, podobná oprávnění mě od cest do Německa docela odrazují. Nevozím nože, pyrotechniku, drogy ani podobné komodity, ale vyhlídka, že mě bude svlékat německá policie nebo mi rozebírat auto jako nějakému zloději – vše podle svého uvážení – je pro mě nepřijatelná.

To jsou tedy naše „práva“, která jsme získali po vstupu ČR do schengenského prostoru v prosinci 2007. Mohu vzpomenout, že pyrotechniku, kterou si dnes Němci berou za záminku - třeba kvůli kvůli chybějícímu německému návodu, i když se jedná o pár zapomenutých kusů (takový případ se nedávno stal!) – nevadily ani komunistickým celníkům, když tuto tehdy nedostupnou komoditu k nám kdysi v opačném směru přivážela má sestra žijící v Německu, abychom společně oslavili Silvestra.

Němci těmito kontrolami řeší nejen větší prostupnost hranic a migraci, ale nacházejí uplatnění i pro celníky, kteří by jinak ztratili náplň práce. Před „Schengenem“ vás případně zkontrolovali na hranicích, což probíhalo namátkově, dnes Němci až 70km od hranic rozestavili tzv. závojové kontroly, kdy rozmístěné hlídky sledují provoz, předávají si vozidla a v dalším sledu nasazují kontroly. Je to režim, který nepatří mezi policejní nástroje v rámci schengenských opatření.

Jde o plošné opatření, které může potenciálně poškodit kteréhokoliv slušného turistu nebo návštěvníka. Jde uplatnění policejních pravomocí, které excesy řeší slepou šikanou, jež v některých aspektech ještě překonává naše totalitní zkušenosti. Omlouvání tohoto postupu tím, že je namířeno proti ilegálům nebo pachatelům trestné činnosti po otevření hranic, je de facto útokem na svobody těch ostatních.

Mě tedy neuklidňuje, že německá policie postupuje podle zákona. O to je to horší. Legalizace šikany je dokonce jejím vyšším stupněm. Není to bohužel jen německá výsada. Dvacet let po pádu komunismu se oprašují nástroje totality a lidem se ještě vbíjí do hlavy, že je to pro jejich dobro. A některé „ovce“ ještě pobekávají, co všechno jsou schopny strpět, aby se mohly cítit bezpečně. Ale kdo se je ochoten vzdát svobody, zákonitě přijde o bezpečí; minimálně před svými „ochránci“.

Mnohým plošným opatřením se nejlépe daří právě v Evropské unii. Jednak tady vznikla celá armáda regulátorů a rádoby autokratů a jednak popojení nejrůznějších ekonomik a kultur bývá záminkou pro paušalizaci nástrojů proti jejich různorodým problémům. Místní vládnoucí klika si pak bere zase za záminku pro utužení režimu nějakou direktivu EU, kterou však neopomene ještě zpřísnit. Splétá se tak na nás nejen státní, ale i unijní knuta. A o nerovném postavení menších zemí - zbytečno hovořit.

Když k tomu připočteme nové technické možnosti (kamery, monitoring telekomunikačního a internetového provozu, navigaci, scanery, DNA), tak situace začíná být kritická. Navíc žijeme v době jak skutečných, tak fiktivních teroristických hrozeb, které jsou další vítanou záminkou pro naši „ochranu“.

Největšími škůdci pak jsou ti, co prohlašují: „Jen ať mě kontrolují, já nemám co tajit.“ Ale každý má právo na soukromí, svobodu a důstojnost. To vše začínáme ztrácet. A proto mě uráží i postup německé policie. Měl by se zvednout masový nesouhlas, jinak se šrouby budou utahovat. Útok na svobody každého z nás je útokem na svobody nás všech. Zvyšování pravomocí policie - že pane Pecino - mezi takové nástroje patří.