Mnichov – Lisabon – Dublin(?) - zase budeme v Bruseli?

Už rozumím, že mohlo dojít k Mnichovu. Už chápu, proč se po Mnichovu hanbou nezastavil svět.

Člověk by čekal před tak osudovým rozhodnutím nesouhlasný a výstražný řev ve všech kanálech lidské komunikace, kdy snad i příroda se měla postavit na odpor. Po zradě by zase čekal, že pod duchnou žalující výčitky se mělo rozhostit ticho tak hrobové, že by hrozilo ohlušit vše, co by mohlo naslouchat.

Nic z toho se nestalo. A proto přišla válka tak děsivá, že si to strůjci celé apokalypsy ani ve svých nejčernějších obavách nedovedli představit. Zrada musela být historií potrestána. To je vždy cena za ustupování zlu.

Teď se Evropa řítí do obdobného maléru. A poučili jsme se z historie? V novinách mají přednost žabomyší spory Paroubka s Topolánkem, po nichž za pár týdnů ani pes neštěkne. Titulky neřvou „Braňte Irsko, bráníte sebe". Za jedinou katastrofu jsou považovány živelní pohromy, Pecina na vnitru a trafika eurokomisaře. Přitom nadchází soudný den Evropy!

Ten dosah lisabonského podfuku nelze dohlédnout. Stačí vyměnit kulisy, Mnichov za Lisabon, a lidstvo zase naletí nějaké šílené propagandě. Je zbytečné zde opakovat všechnu špínu, proradnost, zákeřnost, ohlupování, podplácení, nátlak, výhružky a vydírání, spojené s prosazováním kamuflované euroústavy.

Už jen to opakování irského referenda je fraška a parodie na demokracii. Je to urážka Irů! Je to zneužití obav z krize. Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají - i za naše peníze. Ale jakou může mít legitimitu superstát založený na takovém obludném podvodu? Každý stát, jak jsme mu dosud rozuměli, přece stojí na základech svého vzniku.

Už dnes se třesme hrůzou, co jsme to vlastně dopustili. Zase asi nepřežijeme dvacet let relativní svrchované existence. Pamatujme si všechny ty apologety integrace, které budoucí historie označí za zrádce. Nemysleme si, že ty největší kreatury mají ďábelskou vizáž a poznáme je podle kopyta. (I když někteří, když se zapomenou, ukazují ocas, a Sarko na některých fotkách má opravdu čertovský look či outfit, jak se buditelskou češtinou říká). Někteří jsou jen oportunisté bez zásad. A tí nejhorší mohou mít úlisný úsměv Barrosa.

Kdybych nebyl ateistou, modlil bych se dnes za Iry. Možná nejraději u svatého Václava (Klause).